Přetiskování či jiné přebírání textů zveřejněných v Info o CH 77 je v zásadě možné. Jde-li však o texty psané přímo pro Infoch, žádáme, aby byl při přebírání vždy uveden pramen. Vzhledem k určitým nejasnostem upřesňujeme, že v tomto čísle je možno bez udání pramene převzít dokumenty Charty 77 a sdělení VONS (včetně příloh), což ostatně platí o každém čísle Infochu, dále pak dopis Právu Lidu; všechny ostatní texty počínaje rozhovorem Infochu s J. Onyszkiewiczem je možno převzít pouze s uvedením pramene.

 

Krátké zprávy

 

Pavel Křivka vězněn na Borech

Nedávno odsouzený mladý ekolog inženýr Pavel Křivka vykonává trest odnětí svobody v nápravně výchovném ústavu Plzeň-Bory. Byl zařazen na těžkou práci - výrobu tzv. šatonů. Pro počáteční potíže v práci (neplnění výkonové normy) byl dokonce fyzicky ztýrán spoluvězni. Nyní se upravily i jeho zdravotní potíže - časté bolesti hlavy a poranění prstů z práce; Pavel Křivka byl několik dnů dokonce hospitalizován a poté mu byla přidělena poněkud méně namáhavá práce. Pavel Křivka byl odsouzen ke třem rokům odnětí svobody, do konce trestu mu zbývají dva roky.

 

Petr Cibulka vězněn v Horním Slavkově

Trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců (z celkových sedmi) vykonává signatář Charty 77 a člen VONS v NVÚ MS Horní Slavkov; při normálním průběhu trestu bude propuštěn 20. července t.r. Petra Cibulku trápí ekzém (následek z práce v předchozím "trestu"), ale podmínky v Horním Slavkově považuje za rozhodně lepší než v Minkovicích. Podal okresnímu soudu v Sokolově žádost o podmíněné propuštění, protože už odpykal (i s vazbou) polovinu trestu. Jeho adresa je Petr Cibulka, 27. 10. 1950, NVÚ - PS 50/NO, 357 31 Horní Slavkov.

 

O zdravotním stavu vězněného Petra Hauptmanna

Od září 1983 je vězněn inženýr Petr Hauptamnn, který byl za údajné vyzvědačství odsouzen na deset let. Již během ruzyňského věznění se mu objevily na těle uzliny, pro něž byl v únoru 1984 lékařsky vyšetřen a v březnu převezen do vězeňské nemocnice v Praze-Pankráci. Byl mu odebrán histologický vzorek s negativním výsledkem. Od května 1984 je ve výkonu trestu v II. NVS v NVÚ MS Minkovice, kde byl zařazen na nejtěžší práci broušení korálů. Během měsíce zhubl o deset kilogramů a objevila se u něj paradentóza. Snahy manželky o předání vitamínů nebo aspoň tvrdých kartáčků na zuby byly marné. Protože lékařská péče nebyla dostatečná, muselo o dva roky později dojít k chirurgickému zákroku. V roce 1985 pracoval několik měsíců na fyzicky nenáročném pracovišti, ale protože "neučinil to, co do něj státní orgány očekávaly" (podle jeho vlastního vyjádření), byl přeřazen zpět do brusírny korálů. Petr Hauptmann je levák a tato práce je pro něj z tohoto důvodu obzvlášť obtížná; je známo, že v NVÚ Minkovice je zařazování leváků na tuto práci oblíbenou šikanou. - Na jaře 1985 podal P. Hauptmann podnět ke stížnosti pro porušení zákona, na nějž dodnes nedostal odpověď, stejně jako na žádost o milost a na žádost o pomoc adresovanou Federálnímu shromáždění z roku 1983.

 

Vzpomínka na Jiřího Wolfa

(odsouzeného na 6 let za pokus poslat do ciziny zprávu o poměrech v NVÚ Minkovice, vězněného t.č. v NVÚ Valdice)

     Odsouzený z.č. 12316 Jiří Wolf. Tak zněl prvý zápis v seznamu vězňů NVÚ Minkovice, který se týkal vězně, jehož příjezd byl již dopředu avizován a byly již učiněny dopředu patřičné přípravy. Hlavně bezpečáci i náčelník pracovního zařazení projevovali o tohoto vězně nebývalý zájem. Tento zájem vyvolal zase zpětně zvědavost u nás, těch několika málo odsouzených, kteří měli na starost příjem přebylců a kteří byli zároveň při plnění pracovních povinností nuceni přicházet do styku s již zmíněnými funkcionáři. Nikdo z nás nevěděl, proč se Wolf těší tak neobvyklé pozornosti. Právě proto jsme se při první příležitosti zeptali jeho samého na jeho osudy, které jej přivedly až do věznice. Byl to štíhlý, tmavovlasý muž, působící velmi mladistvě, snad pro své plachý, v tom prostředí dost zvláštně působící jednání. Při první příležitosti, již při převlékání, se Wolf představi jako náruživý vykladač svobody myšlení a ochrany lidských práv. zaníceně, pokud to ovšem podmínky dovolily, vykládal o tom, že kdesi na Jindřichohradecku obhajoval a veřejně proklamoval myšlenky vyplývající ze závěrečné deklarace helsinské dohody a za to byl stáními orgány perzekuován a později, po několika výstrahách, i uvězněn a odsouzen. Jeho případem se prý zabývaly i západní sdělovací prostředky jako klasickým případem omezování základních lidských práv. I po příjezdu na lágr byl Wolf upozorňován na to, že musí "dostat rozum", jinak se mu povede zle. Svoji táborovou anabázi mi sice Wolf vyprávěl až o hodně později, ale předkládám ji chronologicky. Byl zařazen na oddíl B, pracoviště provozu "válcová technologie", jedno z nejhorších pracovišť, v němž se měl Jiří Wolf "obrátit na pravou víru". Vedením tábora mu byl vybrán speciální vychovatel, jakýsi npor. Burda, proslulý svými nevybíravými způsoby a tvrdostí vůči "muklům". Burda šel hned k jádru věci. Zavolal si Wolfa a zcela jednoznačně mu řekl, o co jde. Že jsou mu osobně známy okolnosti Wolfova zatčení, že si je vědom toho, že má před sebou člověka kvalitativně odlišného od všeho "lidského odpadu", který je v lágru v absolutní většině. Proto také Wolfovi nabízí šanci, jak nejlépe přežít. Bude Burdovi donášet vše, co se dozví a za to bude požívat ochrany, bude pracovat na dobrém pracovišti a bude mít klid ze strany vedení tábora. Wolf okamžitě a bez rozmyšlení odmítl. Když se vedení lágru od Burdy dozvědělo o Wolfově jednoznačném stanovisku, stal se Wolf terčem soustředěných útoků, organizovaných "bezpečáky" a tvrdě vykonávaných Burdou. Wolf byl zařazen na práci, kde absolutně nemohl splnit normu, stal se terčem pozornosti pracovních referentů i mistrů a v neposlední řadě i obětí útoků násilnických recidivistů. Nikdo v lágrových podmínkách nemůže takovému soustředěnému útoku odolat, a proto i Wolf zakrátko podlehl. Po sérii stále se stupňujících kázeňských trestů se ocitl na tzv. zvláštním oddělení, kde byli umisťováni ti nejhorší z nejhorších. Oddělení, jež svým režimem a životními podmínkami bylo srovnatelné s tím nejhorším, co minulost dokázala v oblasti vězeňství vymyslet. V té době jsem měl právě možnost jako jediný se s Wolfem stýkat. Ještě více pohubl, oči se mu horečnatě leskly, ale stále zůstával tím až fanatickým diskutérem, obhajujícím své pravdy, které se ovšem k jeho neprospěchu lišily od oficiálních. Nikdy si nenaříkal, nežádal žádné výhody, jen se vždy snažil využít nestřežené chvilky k několika slovům, která mu zjevně vždy přinášela uspokojení a snad i sílu k dalším zápasů,m. Na zvláštním oddělení byl vždy po dobu tří měsíců, potom zase pár dní na oddíle, a znovu, vždy pod vykonstruovanými záminkami, na zvláštním. Rovněž používání fyzické síly proti Wolfovi bylo obvyklé, protože mnozí příslušníci se cítili kompetentní obracet Wolfa "na pravou víru" a používali k tomu prostředky adekvátní svým osobám. Jiří Wolf dostal "nášup" za odmítání práce - ostatně dost problematické odmítání - zároveň s přeřazením do II. NVS - tedy do nejhorší skupiny. Po tu dobu, kterou ještě v Minkovicích strávil, byl zařazen na oddíl A, kde měl relativní klid. Ani on již tolik nebouřil, spíše se uzavřel do sebe. Od jeho odjezdu z Minkovic jsem o něm neslyšel, až nyní z Hlasu Ameriky. Byl prý znovu odsouzen k šesti letům vězení.

                       Bývalý spoluvězeň J. Wolfa

 

Literární portrét Heřmana Chromého (od 9. 4. 1986 ve vazbě pro údajné pobuřování)

     Kulturní činnost a tvorba Heřmana Chromého spočívá od počátku hlavně v literární oblasti, zvláště v poezii. Jeho poslední sbírky jsou Dlouze skandující občan (1978), Chlapec Rock (1979-80), Vepřové něžnosti (1982-84) a Veřejné úrazy a básňování (1984-85). Ukázky z jeho poezie přináší časopis Vokno č. 10.

     Některé básně, hlavně zpočátku, vycházely Heřmanu Chromému i v oficiálním tisku, postupem doby stále méně, dnes již vůbec.

     Současně se věnoval veřejné recitaci svých básní, což vedle písemného rozšiřování pro něj byla jediná možnost prezentace jeho poezie. Veřejně recitoval i básně a literární díla jiných autorů, Majakovského, Brechta, beatniků, Wernische, Jirouse aj. V druhé polovině 70. let vede v Mělníku recitační soubor Otisky, s nímž - a později i samostatně - několikrát vyhrává Wokerův Prostějov.

     Zájem o rockovou a folkovou hudbu ho na počátku 80. let přivádí k práci na několika scénických komponovaných pořadech, založených na koláži hudby, mluveného slova, pohybu i obrazu. Jsou to pořady "Rozpínej sovu mysl..." (uvedený jednou i v pražském Divadle hudby), "Vzkazy" (vytvořený na zakázku okresního kulturního střediska v Mělníku k výročí osvobození Československa), dále Zappa aus Paka, což je koláž hudby a textů Franka Zappy, doplněná výběrem z českých metodických příruček, politických publikací, receptů apod. Pořad byl uváděn několikrát, pouze však na neoficiálních akcích. Prozatím poslední je "Pepíkova garáž", opět na motivy Zappovy hudby a textů. I tento pořad byl uváděn jen neoficiálně, pouze jednou oficiálně v plzeňském Hi-Fi klubu, což tvůrcům pořadu, Heřmanu Chromému a Vladimíru Líbalovi přivodilo trestní stíhání pro výtržnictví. Soud však oba obžalované osvobodil.

     Tvorba Heřmana Chromého je stále vyhraněnější a možností pro oficiální vystupování stále ubývá. Vystupuje ještě zcela výjimečně v pražské Redutě, ale jinak je nucen podílet se na různých neoficiálních akcích, na něž dojíždí i do vzdálených míst. Tak např. vystupuje začátkem 80. let s písničkářem Pepou Nosem.

     I přesto nikdy nepřestal usilovat o navázání dialogu s oficiální kulturou. Svědčí o tom i jeho články v časopise Tvorba. (Této formy dialogu se později vzdává.) Polemizuje také s redaktorem literární přílohy Tvorby J. Čejkou, s jeho názory, vyjádřenými v článku Socialistický realismus. Dokladem jeho otevřenosti je však samotná jeho tvorba, která svou upřímností a zájem o člověka a jeho problémy k tomuto dialogu s plnou odpovědností přímo vybízí.

 

Setkání mluvčích Charty 77 s paní Ridgewayovou

Dne 16. 4. 1986 se sešli mluvčí Charty 77 Anna Šabatová a Jan Štern a člen kolektivu mluvčích Václav Malý s paní Rozanne Ridgewayovou, náměstkyní ministra zahraničních věcí USA, a s panem Rolandem Kuchelem, vedoucím východoevropského oddělení ministerstva zahraničních věcí USA, který paní Ridgewayovou doprovázel. Setkání byl také přítomen velvyslanec USA v ČSSR p. William Luers. Pí Ridgewayová byla v Československu na oficiální návštěvě a setkání se uskutečnilo z její iniciativy. Hovořilo se zejména o dodržování lidských práv v ČSSR, o nedávno uzavřené kulturní dohodě mez USA a ČSSR a také o ekologické a náboženské problematice v ČSSR.

 

Zásahy Státní bezpečnosti proti přednáškám v Praze

Dne 17. 3. byl příslušníky StB zadržen a po dvě hodiny zadržován Ladislav Hejdánek, který se ubíral do bytu Ivana Havla, kde měl přednášet na filozofické téma. O čtyři týdny později, 14. 4., byl před týmž domem zadržen Petr Uhl, který měl přednášet na téma "možnosti uplatnění společenské samosprávy v Československu". Při osobní prohlídce byly P. Uhlovi odebrány všechny písemnosti; po dvou hodinách byl propuštěn.

 

Výslechy na přednáškovou činnost v Opavě

V období 24. března až 30. března byli postupně v Opavě vyšetřováni orgány SNB student Jiří Piskoř, jeho bratr Jaromír Piskoř, řidič Petr Dombek,pracovník městské knihovny Ivoš Petr a student Univerzity Palackého v Olomouci Kamil Heim. V následujícím týdnu byla vyšetřována pracovnice městské knihovny Eva Šimečková. Důvodem vyšetřování bylo, že se zúčastnili filozofických rozhovorů, které organizoval Jaroslav Kuchyňa z Opavy, který žije nyní v Praze. při rozhovorech měl účastníky seznamovat s obsahem filozofických seminářů, pořádaných v Praze Ladislavem Hejdánkem.

 

Útok příslušníků VB na Stanislava Devátého

Dne 22. 4. 1986 zaslal Stanislav Devátý z Gottwaldova ministru vnitra ČSSR V. Vajnarovi stížnost. Signatář Charty 77 Stanislav Devátý měl v Gottwaldově už mnoho konfliktů s orgány SNB, zvláště koncem loňského roku v souvislosti s trestním stíháním proti Jaromíru Němcovi a spol. Ze stížnosti plyne, že S. Devátý navštívil dne 18. 4. 1986 vinárnu Kocanda, kde v 23,40 prováděli čtyři příslušníci SNB kontrolu občanských průkazů. S. Devátý požadoval na jednom příslušníkovi SNB, aby se prokázal služebním průkazem; odvolával se přitom na příslušné ustanovení zákona č. 42/1974 Sb. o prokazování příslušníků ke stavu. To příslušník odmítl s tím, že takový zákon neexistuje a Stanislav Devátý byl násilím spoután a vyvlečen z vinárny. ve stížnosti dále uvádí, že s ním bylo zacházeno velmi surově při vlečení ztratil dokonce na kratší dobu vědomí. Fyzické týrání doprovázeli příslušníci VB urážkami; z jejich slov vyplynulo, že S. Devátého znají a že jsou proti němu zaujati pro jeho stížnosti a činnost. Poté byl S. Devátý, jak píše dále ve stížnosti, odvezen na okrsek VB, kde byl bez vysvětlení držen dva a půl hodiny. Na svoji žádost byl nakonec odvezen na úrazové oddělení místní nemocnice, kde byl ošetřen. Za pomoci personálu nemocnice došel domů ve čtyři ráno.

 

Jaromíru Šavrdovi zabráněno v odjezdu do Prahy

Dne 26. 3. 1986 zaslal stížnost federálnímu ministru vnitra Vratislavu Vajnarovi na počínání příslušníků SNB ostravský spisovatel Jaromír Šavrda. Jaromír Šavrda byl se svou snachou den 21. 3. 1986 zadržen před nádražím Ostrava-Poruba. Byli odvezeni - každý zvlášť - na OO VB Ostrava-Poruba, kde byli zadržováni do té doby, než odjel rychlík do Prahy, kam chtěli cestovat na mezinárodní výstavu koček. Jejich zadržení bylo jen mlhavě vysvětleno blíže neurčitým "vyšetřováním". Nebyl sepsán žádný protokol a po hodině a půl byli propuštěni. Příslušníci je odmítli odvést zpět na nádraží. Jaroslav Šavrda upozorňuje na obdobné šikany, jimž byl podroben už dříve a žádá náhradu škody, která mu byla způsobena mj. špatným umístěním jednoho soutěžního zvířete.

 

Narušení životního prostředí v n.p. Spolana Neratovice

Výroba kaprolaktanu má ve Spolaně dlouholetou tradici. Kaprolaktan C6H11OH se používá hlavně k výrobě polyamidových vláken (silon, nylon apod.). Při denní produkci kaprolaktanu 120 až 125 tun odpadá jako vedlejší produkt síran amonný (NH4)2SO4. Síran amonný je bílý prášek, který se dobře rozpouští ve vodě. Používá se ho jako hnojiva a jeho denní produkce činí 500 až 600 tun.

     V poslední době odbyt síranu amonného vázne. Je to proto, že způsobuje okyselení půdy, které je i tak dost kyselá. Vázne tedy odbyt jak pro domácí spotřebu, tak i pro Jugoslávii, kam se volně uložený ve vagónech vyvážel.

     Je nutné vyrábět kaprolaktan, na němž závisí výroba v dalších podnicích. Přitom vedlejší produkt síran amonný není k použití. Není prodejný a hromadí se v závodě.

     Existují řešení likvidace síranu amonného, ale v dohledné době nejsou použitelná. Šlo by buď o 1) zavedení technologie, která je založena na chemickém rozkladu síranu amonného. Taková technologie v zahraničí existuje, ale její zavedení u nás by bylo zdlouhavé a drahé. Nebo 2) by se síran amonný mohl vyvážet do některé z rozvojových zemí, kde by byl použit jako hnojivo. Toto řešení lze výhledově uskutečnit, ovšem za cenu finančních ztrát. Ve Spolaně přistoupili k jinému řešení, a to drastickému. Došlo k němu i přesto, že se předem vědělo, že taková situace vznikne. Převážná část denní produkce síranu amonného se z výrobny vyváží na volnou plochu v zadní části závodu. Skládka nebyla vůbec připravena. Síran amonný se skladuje na volné ploše, bez zpevněného podkladu a bez ohraničení plochy. Je ve vzdálenosti 100 metrů od Labe. Vlivem počasí se síran rozmáčí, vniká do země a do spodních vod. Vrchní část hromady je ztvrdlá jako kámen a na to se vozí další a další tuny. V současné době, tj. na konci března 1986, je na skládce 30 000 tun síranu amonného. Mnoho lidí ve Spolaně o tom ví, mluví se o tom. Neví se, zda skládka vznikla se souhlasem vyšších orgánů. Je ale známo, že okresní hygienická stanice souhlas nedala a ani o tom oficiálně neví.

Neratovice březen 1986