KGB v Armádě , armáda v KGB

Bývalý podplukovník letectva ing. Zbyněk Čeřovský, po Invazi Varšavské smlouvy do Československa označený za vlastizrádce a vyhozený z armády, byl dvakrát vězněn. Ve věznici na Borech strávil téměř rok s Václavem Havlem. Stal se signatářem Charty 77 a od roku 1983 působil ve Svobodné Evropě. 17.května minulého roku byl částečně rehabilitován, mimořádně povýšen do hodnosti plukovníka, kterou vrátil spolu s otevřeným dopisem prezidentovi republiky.

Prezident na list neodpovědět, učinil tak tehdejší šéf personální správy FMO generál Roule, který rebelovi oznámil, že pro něho v armádě žádné místo není V. Havel na svého přítele úplně zanevřel poté. kdy se Čeřovský stal aktivistou Svobodných legii - nepolitického armádního sdruženi vystupujícího za radikální debolševizaci naši armády. Od té doby je Čeřovský Hradem permanentně obviňován, že tisku podává zavádějící informace".

Pane Čeřovský, jste jedním z tvrdých kritiků prezidenta V.Havla, svého vězeňského "kmotra", Co vám udělal, že se na něj tolik zlobíte?

Vzhledem k tomu, že Havla poznám ještě z dob totality z kriminálu, že poznám jeho názory a smyšlení, nijak si nedovedu vysvětlit, proč se tento člověk změnil o celých 180 stupňů. Z někdejšího pacifisty a antimilitaristy se najednou stal velký příznivec naši "obrozené" armády a zejména jejích staronových struktur. Mě tento jeho obrat šokuje a nemohu si to vysvětiti jinak než tím, že se prezident stal rukojmím určitých mocenských struktur, které měly podíl na jeho politickém vzestupu. Vždyť si uvědomte, že všichni ti, kteří dnes v armádě Havlovi nejvíc nadbíhají, mu ještě nedávno nadávali do samozvanců a rozvratníků. Dnes např. generál Slimák všude tvrdí. že armáda je jediná, která ho ještě poslouchá. Je to absolutní nesmysl...

Ale vždyť prezident má svého armádního poradce, má vojenskou kancelář, ti všichni přece musí vědět, že s prezidentem hraji staré armádní špičky divadlo ...

Situace je bohužel komplikovanější, než se na první pohled zdá. Pan Křižan, jako poradce prezidenta pro otázky armády, je laik, stejně jako prezident. Podle našeho názoru ničemu nerozum!. Šéf vojenské kanceláře prezidenta, generálporučík Tomečka, muž nepochybně spjaty s Moskvou, má rovněž jeho důvěru. Na postu náměstka ministra obrany je generál Rašek, pravé ruka bývalého ministra Vacka atd. To jsou nepochybně lidé, kteří měli zaujmout a také zaujali důležitá místa v mocenském aparátu státu tak, aby mohli tuto moc efektivně kontrolovat a usměrňovat. Vyzdvihováni a chránění samotného exministra Vacka prezidentem republiky absolutně nechápu. Jsem přesvědčen, že ve hře jsou daleko vyšší zájmy. Zaregistrovali jsme, s jakou nechutí odvolal prezident Vacka z funkce, když ho ještě den předtím nekonečně chválil. Odvolal ho až; tehdy, když už se nedala utajit jeho očividná skompromitovanost v souvislosti aférou okolo popravovaného zásahu armády proti demonstrantům během listopadového boje o moc. A způsob, jakým to prezident udělal, hovoří sám za sebe. Generálu Vackovi poděkoval za dosavadní práci v armádě a ponechal ho v blízkosti jako pozdějšího vyjednávače v Iráku.

Můžete trochu přiblížit kariéru generála Vacka čtenářům? Mnoho lidí totiž vůbec nepozná politické životopisy našich politiků a Iidí spjatých a výkonem mocenské funkce státu, neboť tyto životopisy jsou evidentně neplatné a zkreslené.

V čs. armádě, vybudované podle sovětského vzoru, je ministr politická osoba, vojskům velí náčelník generálního štábu. Tedy ten, étery má taktickou moc nad armádou, étery ví všechno, co se v ní děje. Miroslav Vacek přešel od hodnosti kapitána (1968) a bezvýznamné funkce ve štábu karlovarské divize v průběhu posledních dvacet let až do funkce náčelníka generálního štábu a po Václavíkově pádu dokonce do funkce ministra obrany. Jistě uznáte, že takovouto kariéru si nezasloužil jinak, než zásluhami pro KSČ a důvěrou jejich nomenklaturních špiček. Kromě toho, každému jmenování důstojníka do hodnosti generála předcházelo schvalovací řízení v Moskvě a veškeré informace o příslušnících armády sbírala vojenská kontrarozvědka, tedy estébáci v armádě, kterou zase řídila KGB. Bez jejího vědomí a souhlasu se neobešel jediný kádrový návrh, ba dokonce často takovýto návrh vzešel právě z KGB! Po husákovské konsolidaci poměrů v SSSR v roce 1970 rozhodla tehdejší Rada obrany státu - všechno prověření brežněvovci - že ,prioritní úlohou čs. armády bude její příprava na zásah proti tzv. vnitřnímu nepříteli. Protože celistvost a nezávislost země na sebe převzala okupační sovětská armáda, mohla orientace čs. armády na boj proti tzv. protisocialistickým silám nerušené pokračovat. A právě na základě rozhodnuti Rady z roku 1970 připravoval generál Vacek, jako šéf generálního štábu, čs. armádu pro zásah proti obyvatelstvu v souvislosti s událostmi 17. listopadu. Všechny rozkazy, které směřovaly k této činnosti, se soustřeďovaly v operační správě generálního štábu, byty starostlivě připravené Lidmi z okolí generálu Václavíka a Vacka a měly krycí název "Zátah". Je známo, že tehdejší ministr Václavík naléhal na Jakeše, aby použil proti demonstrantům armádu. Dokonce v kritických chvílích měly tyto výzvy přímo ultimativní ráz. Nové vedeni na čele s Urbánkem dostalo zřejmě strach vydat obdobný rozkaz v situaci, kdy na okraji Prahy stály připravené jednotky armády s Lidovými milicemi, a když reakce Moskvy, přes intenzívní jednání generála Lorence s rezidenty KGB, byla mírně řečeno zdrženlivá.

Protože mýtus "hrdinů revoluce" evidentně padl, dělá Hrad všechno pro to, aby se "jedinečnost a vyjímečnost něžné revoluce" nerozplynula úplně. Prezident nevzal do úvahy ani to, že generál Vacek ještě 26. listopadu naléhal na Urbánka, aby nad Letenskou pláni přeletěla nadzvukovou rychlostí letadla, což by vedlo k masakru.

A když. dnes sledujete činnost armády, tak se vám zdá, že nejdůležitější, co dnes vlastně FMO dělá, je vyzdvihovat činnost našich 200 Iidí v Perském zálivu. To je vědomé odváděni pozornosti od vnitřní situace v armádě.

Z toho, co jste zatím řekl, je úplně jasné, že čs. armáda de facto buduje svou existenci na ruinách proletářského internacionalismu, oděného do nového demokratického roucha, kdy mezi priority nepatří obrana vlasti, ale tentokrát pro změnu zisk. Navíc mocenské páky drží stejní lidé, kteří si získávali zásluhy za totality. je to historický paradox:, nebo jde o cílevědomý záměr uskutečnit v armádě tichou perestrojku se zachováním všech funkčních míst bývalého režimu.

"Už jsem mnohokrát řekl. že naše armáda, tak jak vypadá nyní, není garantem naši vznikající demokracie. Současná armáda s tímto velením, kde v rozhodujících funkcích jsou bývalé nomenklaturní kádry, generálové a důstojníci spjati s komunistickou minulosti, není schopna garantovat vůbec nic. Teto armáda je absolutně rozvrácená, demoralizovaná . . . Ministr Dobrovský řekl. že z armády propustili 70 důstojníků a generálů. To je sice pravda, ale ta má vždy dvě strany. Tou druhou stranou je fakt, že většinou propustili ty, kteří byli ve svých funkcích už absolutně zkompromitovaní. Plukovník Pohořal, někdejší tiskový mluvčí ministra Vacka, tvrdil, že někteří z těchto lidí byli propuštěni pro hloupost. To je velmi špatné vysvědčení pro armádu, v které ve vysokých funkcích jsou lidé s odbornosti blbce. Jinými slovy, odbornost zde byla po dlouhá desetiletí nahrazována politickou oddanosti, či lépe řečeno politickou servilnosti. Odstupné těchto lidí, kteří museli odejít, se pohybovalo mezi 80-100 tisíci korunami, přičemž jim zůstala i bohatá penze. Např. bývalý velitel 10. letecké armády generál poručík Sochor se netajil tím, že odešel se 100 000 korunovým odstupným. Přitom pro bývalé politické vězně pod hranicí chudoby stát peníze nemá. Je tedy evidentní, že toto již není historický paradox, ale cílevědomá politika, které ve své praktické činnosti využívá všechny naučené komunistické manýry na utajeni své skutečné amorální podstaty..

Marián Dudínský, kráceno, ZMENA, č. 78, 79/91