+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Mareček Miloslav ¦

¦Název: Prohlášení ¦

¦Zdroj: NNp Ročník........: 0002/003 Str.: 008 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 19.12.1992 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

Kyjov, 19. 1. 1992

25. prosince jsem obnovil hladovku na protest proti svévolnému

vyřizování mých podnětů čs. prokuraturami. Ukončení hladovky jsem

podmínil splněním těchto tří požadavků:

1) Aby Generální prokuratura ČSFR jmenovitě uvedla doposud

zjištěné iniciátory a autory protiústavního pendrekového zákona z

února 1989 a stanovila opatření, které v případě těchto viníků

míní aplikovat.

2) Aby generální prokuratury přestaly manipulovat s mým trestním

oznámením ze dne 10. 8. 1990, příslušná prokuratura je adekvátně

vyřídila, či s trestným jednáním hraničící usnesení generálního

prokurátora ČR ze dne 31. 1. 1991, sp. zn. IV/1 Gn 709/90, i

konsekutivní sdělení odboru ze dne 15. 10. 1991, uvedla do

souladu s oznamovanými skutečnostmi, případně, aby mi generální

prokuratury přestaly přisuzovat oznámení, které jsem nikdy

nepodal, příslušná prokuratura okolnosti soustavného podsouvání

mi onoho cizího podání náležitě prošetřila a vyvodila exemplární

důsledky. Trvám na řádném vyrozumění o vyřízení věci!

3) Aby Generální prokuratura ČR řádně a bez průtahů vyřídila můj

podnět ze dne 9. 6. 1991, sp. zn. IV/l Gn 725/91, i podání

související, a o vyřízení uvedeného podnětu mne náležitou formou

vyrozuměla.

16. ledna mne navštívil vyšetřovatel GP ČSFR JUDr. P. Hon. Na

základě tohoto setkání a na podkladě materiálů, které mi

předložil k nahlédnutí, rozhodně nelze říci, že GP ČSFR je vedena

snahou o objektivní, zodpovědné a rychlé vyřízení věci, jak

stanoví trestní řád.

Pokud jde o první požadavek, týkající se iniciátorů a autorů

pendrekového zákona, mohu tak konstatovat jediné: GP ČSFR doposud

k žádným konkrétním výsledkům ve smyslu mého požadavku nedospěla,

resp. na základě dosud zjištěných skutečností nemůže žádné

iniciátory a autory tohoto zákona uvést.

16. ledna Generální prokuratura ČR poskytla ČTK - cit. z tisku:

"obsáhlou informaci, ve které se mj. praví, že orgány prokuratury

v ČR všechna trestní oznámení Miloslava Marečka a na ně

navazující podněty k dnešnímu datu řádně vyřídily v souladu se

zákonem. Ze strany prokuratury ČR další opatření v těchto věcech

nepřicházejí v úvahu."

Mé trestní oznámení z 10. 8. 1990, kterého se týká můj další

požadavek, GP ČR "vyřídila" následovně: Specifikované trestní

oznámení na osoby, které letitimizováním příslušné právní úpravy

(pendrekového zákona) fundovaly či na tomto podkladě iniciovaly

perzekuce v souvislosti s provoláním Několika vět, odvolávající se

na zákony Ústavy 1960, generální prokurátor ČR odložil jako

"Oznámení na poslance FS, kteří přijali Ústavu 1960 a trestní

zákon č. 140/1961 Sb. "... Na mé poslední podání v této věci, ze

dne 31. 12. 1991, GP ČR do dnešního data nereagovala.

Ve svých sděleních GP ČR de facto tvrdí, že ve spojitosti s

postihem podle ş 100 tr. zák. za rozšiřování Několika vět, lze

tr. čin pobuřování oddělovat od jednání, které naplňovalo

skutkovou podstatu tohoto činu a bez ohledu na kontext mého

oznámení, i na výslovně v něm uvedené skutečnosti další, vztahuje

oznámení na poslance FS, kteří v r. 1961 přijali mj. i ş 100 tr.

zákona. Toto pojetí postrádá ovšem opodstatnění, neboť

rozšiřování Několika vět naplňovalo skutkovou podstatu tr. činu

pobuřování pouze na podkladě pendrekového zákona z února 1989 - a

to nedílně. Všem trestním postihům pro pobuřování v této

souvislosti též předcházelo objasňování nebo trestní stíhání pro

přečin proti veřejnému pořádku podle ş 6c/z.č. 150/69 Sb. Tato

skutečnost a nedílná spjatost jednání, naplňujícího skutkovou

podstatu tr. činu, s aplikovaným ş tr. zákona, též jednoznačně

vymezují termín "příslušná právní úprava", užitý v mém tr.

oznámení z 10. 8. 1990. Úsilí GP ČR o obcházení těchto

skutečností a související transponování mého trestního podání do

"vhodnější" roviny pak těžko kvalifikovat jinak než ve smyslu -

158 a ş 166 tr. zákona.

O vyřízení mého podnětu z 9. 6. 1991, ve věci zneužití

psychiatrie při hladovce, držené na protest proti perzekuci za

rozšiřování Několika vět, kterého se týká můj třetí požadavek,

mne GP ČR dodnes náležitou formou nevyrozuměla. Jak nasvědčují

písemné materiály, uvedený podnět sprovodila ze světa takto: Mé

související trestní oznámení na okresní prokurátorku v Hodoníně a

na krajského prokurátora v Brně, z 11. 6. 1991, transponovala do

roviny podnětu z 9. 6. 1991 a tímto postupem "vyřadila ze hry"

jak vlastní podnět, tak vlastní trestní oznámení... Na mé

poslední podání v této věci, ze dne 7. 1. 1992, GP ČR dodnes

nereagovala.

GP ČR tvrdí, že psychiatrička MUDr. Tomášová, jejíž elaborát byl

podkladem pro aplikaci nucené nitrožilní výživy při uvedené

protiperzekuční hladovce, jednala v souladu se zák. č. 20/66 Sb.,

o péči o zdraví lidu, a proto i okresní prokurátorka v Hodoníně a

krajský prokurátor v Brně, kteří rozhodli o odložení mého tr.

oznámení na MUDr. Tomášovou, postupovali rovněž v souladu se

zákonem. Na moje opakované žádosti o přesné uvedení ş zákona,

který GP ČR považuje za určující normu pro inkriminované jednání

MUDr. Tomášové i pro následné kvalifikování tohoto jednání, však

GP ČR není schopna odpovědět. Stejně jako na otázku, proč tato

zásadní právní opora chybí i v usneseních okresní prokurátorky v

Hodoníně a krajského prokurátora v Brně. Z jediného důvodu: Žádné

ustanovení zákona č. 20/66 Sb., o péči o zdraví lidu nelze v

daném případě aplikovat.

- Tato situace je vyčerpávajícím způsobem rozvedena právě v mém

podnětu z 9. 6. 1991.

GP ČR prohlašuje, že orgány prokuratury v ČR všechna má trestní

oznámení a na ně navazující podněty vyřídily v souladu se

zákonem...

Konstatuji, že GP ČR nevyřídila má podání v souladu se zákonem,

nýbrž se svými vlastními protiobčanskými zájmy. Že v rámci svých

pseudozákonných rozhodnutí záměrně obsahy mých podání obešla, aby

nemusela ukázat do vlastních řad, obvinit participující

vyšetřovací a rozhodovací orgány z protiprávního jednání.

Dále konstatuji, že v zájmu nepostižitelnosti těchto jedinců a

zachování stávajících praktik je GP ČR odhodlána doslova ke

všemu. Koneckonců nic nového: za víc než dvacet let svého

bezprecedentního působení má na svědomí už nejeden lidský život.

Dobrá. Nelze-li jinak, jsem tedy připraven třeba i zemřít. Věřím,

že má případná smrt bude pak dostatečným impulsem, aby mé podněty

konečně byly vyřízeny podle platných ustanovení zákona,

respektive lidé, kteří se podíleli na jejich protiprávním

obcházení, po zásluze potrestáni.

Na vědomí: Generální prokuratuře ČR a Generální prokuratuře ČSFR,

Kanceláři prezidenta republiky, ČTK a dalším zainteresovaným

Příloha: Mé poslední podání z 31. 12. 1991 ve věci sp. zn. IV/1

Gn 709/90 a příslušné sdělení GP ČR z 12. 12. 1991

Mé poslední podání ze 7. 1. 1992 ve věci sp. zn. IV/1 Gn 725/91 a

příslušné sdělení GP ČR z 23. 12. 1991

Miloslav Mareček, Za humny 3218, 697 01 Kyjov