Z Obsahu přílohy NN
22/1992
Kohout Lubor a kol.: Komu vadí Sprušil?
Žižka Petr Jmenuje se moravský Catani Sprušil?
Kohout
Lubor, Grünthalová P.: Někdo tady lže
+------------------------------------------------------------------------------+
¦Autor:
Kohout Lubor a kol. ¦
¦Název:
Komu vadí Sprušil? ¦
¦Zdroj:
NNp
Ročník........: 0002/022 Str.:
001 ¦
¦Vyšlo:
01.01.1992 Datum
události: . . Rok: 1992 ¦
+------------------------------------------------------------------------------+
Úplný
obsah:
-----------
aneb
něco tady páchne
O
případu Jiřího Sprušila jsme již psali
v NN č. 21, jeho případ
jistě
není jednoduchý a pochybnost v něm vyvolává i skutečnost,
že jeden ze
současných aktérů Jan Ruml je muž
s velmi dobrou
pověstí. Jistě
pan Ruml od
svého příchodu na
Federální
ministerstvo vnitra
udělal obrovské množství
práce, má velký
podíl
na paralyzování Státní bezpečnosti, na omezení moci FMV, na
kádrových změnách.
Dopustil se samozřejmě chyb, je to
pochopitelné,
své životní zkušenosti sbíral v úplně
jiné oblasti
a
prostředí. Dlouhé roky Jan Ruml působil v aktivní opozici proti
komunistickému
režimu, pracoval v podřadných funkcích,
nebylo mu
umožněno studovat.
Dnes je českým
ministrem vnitra, po
zkušenostech, které
sám s nedemokratickými účelovými metodami
získal,
kdy roky bojoval za dodržování lidských práv, se nechce
věřit,
že by dnes mohl jednat podobně účelově jako komunističtí
předchůdci ve
vysoké vnitrácké funkci.
Chyby a nesprávná
rozhodnutí z
období jeho náměstkování pravděpodobně vysoce
převýšila
pozitivní práce, kterou ve stejném období vykonal. Dnes
již ovšem
není mužem bez
zkušeností s politickou
mocí a
bezpečnostními
složkami. Pokud se dopustí excesů, neměly by být
promíjeny jen
proto, že Jan
Ruml je antikomunista, či
bezpečnostní odborník.
Kdyby se z
těchto a dalších
důvodů
přehlížely,
bylo by to velmi podobné chování v minulosti, kdy k
přikrytí stačilo,
že někdo byl
komunista. Jaká je pravda v
případu Jiřího Sprušila, jsme se snažili zjistit u obou stran.
Jarmila
Kudláčková 21. srpna 1992 u Jana Rumla a ve stejný den my
v
Ostravě. Odpoledne jsme přijeli k
budově Krajského ředitelství
policie, místu,
kde má kancelář ostravská občanská
komise.
Dovnitř jsme se
dostali bez problémů, ty měl nedávno při svém
příchodu
právě Jiří Sprušil, strážný ho odmítl pustit dovnitř.
Trochu paradox. Není to jistě tak dlouho, kdy uctivě
otvíral
dveře
před tím samým Jiřím Sprušilem. U nás však bohužel dosud
většinou úctu nevyvolávají kvality člověka, ale
funkce, kterou
zastává. Když ji
najednou nemá a je u jiných
pánů s funkcí v
nemilosti, jen skuteční přátelé zůstávají a
krysy si s chutí
kopnou do
mrtvoly. Jsme očekáváni
předsedou Krajské občanské
komise panem Grecmanem, tajemníkem panem Krejzou
a zanedlouho
přijíždí
i Jiří Sprušil. Začínáme si povídat, jak vše začalo a
kdo Jiří
Sprušil vlastně je.
Rozhovor je dlouhý, a tak vše
nebudeme reprodukovat, pouze holým přepisem,
ale použijeme i
dokumentů,
jež máme k dispozici.
Pplk. ing.
Jiří Sprušil pracoval
před rokem 1968
jako
vyšetřovatel Správy
veřejné bezpečnosti v Ostravě, před tím
vystudoval
civilní Vysokou školu báňskou.
Po okupaci
byl vyhozen z
SNB "jako nositel
pravicového
oportunismu
v Severomoravském kraji" a jako kontrarevolucionář,
tedy z
politických důvodů.
Od
roku 1971 až do roku 1989, tedy plných 19 let pracoval pak,
přesto, že
měl odborné vysokoškolské vzdělání, jako pomocný
dělník
v dolech OKR.
Členem
KSČ byl od května 1968 do dubna 1969.
Na
základě doporučení OF byl 19. února 1990 jmenován do funkce
náčelníka
Krajské správy SNB v Ostravě.
Po nástupu do
této funkce vzal vážně
snahu o očistu SNB od
příslušníků StB,
a dalších zkompromitovaných kádrů. Hned od
počátku spolupracoval při očistě SNB velmi úzce
s občanskými
komisemi a podle
názoru členů těchto komisí byl jedním z těch
vedoucích pracovníků SNB, kteří v tomto směru udělali nejvíce
praktické
práce. V ostravském kraji nebyly prověřeny pro další
službu
v policii téměř dvě třetiny z prověřovaných příslušníků
StB a
vedoucích funkcionářů SNB. Při
prověřování činnosti těchto
příslušníků postupoval jako jeden z mála
tehdejších vedoucích
funkcionářů
SNB v naprostém souladu s platnými zákony a předpisy.
Tím ovšem
vzbudil nenávist řady
příslušníků StB a
zkompromitovaných
funkcionářů.
V té
době ještě netušil, že tři nově jmenovaní náměstci náčelníka
Krajské správy
SNB, tedy jeho
nejbližší spolupracovníci,
Chovanec,
Lamač a Vaculka jsou
spolupracovníci StB. Akce
"Klín"
se tedy
v počátku podařila
a nový náčelník J. Sprušil byl
obklopen
ze všech stran lidmi pevně svázanými s minulým režimem.
Pro zkušeného a
inteligentního člověka, kterým
J. Sprušil je,
ovšem nebylo zase
tak složité skutečnou minulost těchto lidí
zjistit.
Nejdříve odhalil pana Chovance, který
se stal ředitelem
krajské
úřadovny Úřadu na ochranu
demokracie a ústavy, pak pana
Lamače
a řadu dalších funkcionářů SNB, např. náčelníka Krajské
dopravní
policie V. Szopa, který
úzce spolupracoval s velením
sovětských
vojsk a byl v nomenklatuře KV KSČ J.
Kohuta, bývalého
I.
náměstka KS SNB z doby náčelníkování
F. Kincla atd. Tvrdě se
také
postavil proti případům, kdy se
policejní funkcionáři stali
členy
různých podnikatelských a jiných
organizací, např. velitel
městské
správy SNB A. Mazel, byl členem dozorčí rady švýcarské(?)
společnosti
SNIP atd.
Není
proto divu, že brzy začaly být
organizovány různé pomluvy a
akce,
které měly vést k odvolání pro zkompromitované kádry SNB
tak
nebezpečného náčelníka.
Tím
spíše, že J. Sprušil vyžadoval
dodržování práva a zákonů od
všech
příslušníků, nových i starých. Tak se dostal do konfliktu i
s
vedením ÚOÚD, jmenovitě pány Stárkem
a Vodsloněm, kteří
neoprávněně
vyžadovali uvolnění budovy krajské správy a v rozporu
se zákonem
blokovali uvolnění prostorů
pro StB na poštách v
Ostravě.
Tím se
ovšem pan Sprušil dotkl jejich pocitu
vlastní důležitosti
a
jejich ješitnosti, a tak spolu s J. Chovancem využili starých
kamarádských vazeb
s J. Rumlem (tehdejším prvním
náměstkem
federálního
ministra vnitra) a pana Sprušila v jeho očích řádně
očernili.
Jan Ruml zase ve stejném směru ovlivnil ministra vnitra
Langoše.
Výsledkem bylo odvolání J. Sprušila z funkce ředitele
Krajské
správy SNB, v listopadu 1990, a to na podnět FMV.
Použita
byla zásada účel světí prostředky a
noví funkcionáři FMV
tímto
protiprávním odvoláním J. Sprušila
splnili přání estébáků,
agentů a
zkompromitovaných
příslušníků SNB: Propuštění
pana
Sprušila totiž předcházel služební podvod, kterého
se dopustil
bývalý
ministr vnitra ČR T. Hradílek tím, že dodatečně vypracoval
a
zpětně antidatoval kompetenční rozkaz a
zároveň využil tzv.
reorganizace (změna názvu Krajské správy SNB
na Správu VB) k
propuštění nepohodlného policajta Sprušila. Tomáš
Hradílek
později
přiznal, že jednal na nátlak svého kamaráda J. Rumla a
jako
čestný člověk uznal svou chybu, a to byl i
jeden z důvodů
jeho
odstoupení z funkce ministra
vnitra ČR. Na funkci ministra
vnitra
ČR doporučil při svém odchodu J. Sprušila nebo T. Sokola.
Ministrem
se stal Tomáš Sokol.
Po
přešetření celé záležitosti kolem odvolání byl J. Sprušil v
lednu
1991? ustanoven do funkce zástupce náčelníka Správy VB v
Ostravě. Ačkoliv tedy byl odvolán neoprávněně,
nebyl ustanoven
zpět
do funkce náčelníka, ale pouze jako jeho zástupce. Protože
však
tehdy ještě pplk. Sprušil netuší, že nový náčelník Vaculka
je spolupracovníkem StB, a protože
mu nejde o funkci, ale o
možnost
podílet se na práci při budování policie demokratického
státu,
neprotestuje a znovu se s plným elánem pouští do práce.
S
pro něj typickou nesmlouvavostí kritizuje nešvary v policii,
protiprávní
a diletantské postupy, ať se jich
dopouští kdokoliv.
Je mimo
jiné jmenován členem
komise ustanovené FS
pro
objektivizaci
interpelace poslance Sachra, který ostře kritizoval
poměry
ve vedení FMV.
Svou práci
i zde bere vážně, a
když FMV 6.
5. 1991 vydá
prohlášení
k této záležitosti, které je podle něho zavádějící a
neodpovídá
na otázky uvedené v interpelaci, vystupuje s některými
fakty
ve sdělovacích prostředcích.
Například
v interwiev pro MF dnes, 20. 5. 91 říká, mimo jiné:
"Zákon
č. 100/70 Sb., o služebním poměru příslušníků SNB říká, že
žadatel
o přijetí musí mít požadované vzdělání a být bezúhonný.
Kriticky
se vyjadřoval rovněž k akci Mošnov:
"Neměl jsem a nemám
nic
proti razantně provedeným policejním
akcím. Jejich síla musí
být
však úměrná operativně ověřené míře očekávaného odporu. Ten
nebyl zjištěn před akcí ani při ní samotné. Bezdůvodné násilí
bylo
používáno v lokalitě letiště Mošnov všude a proti každému
zaměstnanci.
Hledaly se objekty, které tam nebyly a hledala se
zásilka, jejíž
obsah ani nebyl znám.
Jak se ukázalo,
takticko-operační příprava
akce byla mizerná,
taktéž
vyhodnocování
informací získaných před akcí."
(Metropolitan, 18.
4. 92)
I tady
měl pan Sprušil pravdu, což v té době vehementně popíral
jak ministr Langoš, tak jeho náměstek Ruml. Branně-bezpečnostní
výbor FS
se celou záležitostí zabýval, ale výsledek
jeho
vyšetřování
vyústil nakonec v pochvalu organizátorům akce, tedy
vedoucím funkcionářům FMV. Na jakoukoliv
kritiku této akce
reagovali
funkcionáři FMV, včetně pana Rumla,
velmi podrážděně a
odmítavě.
Teprve na jaře 1992 Jan Ruml přiznal
veřejnosti, že se
akce
Mošnov "moc nevydařila".
Pan
Sprušil zatím dále pokračoval ve snaze o očistu policie. Mimo
jiné
zjistil, že současný ředitel Správy policie Severomoravského
kraje,
pan plk. Vaculka, byl po svém propuštění z SNB v roce 1976
spolupracovníkem
StB. Na takovéto zjištěné skutečnosti okamžitě
upozorňoval
své nadřízené a žádal nápravu. Stával se stále více
nebezpečným
pro svou nekompromisní snahu o dodržování zákonů a
platných
předpisů. Není proto divu, že byl 16.
1. 1992 ze své
funkce zástupce
ředitele Správy PČR
v Severomoravském kraji
odvolán. Důvodem
odvolání bylo komplexní hodnocení, ve kterém
bylo, údajně na
základě psychologického
vyšetření a služebního
hodnocení konstatováno, že není způsobilý
zastávat dosavadní
funkci, a je proto přeřazen na
funkci samostatného referenta
ekonomického
odboru.
Proti tomuto
rozkazu se J.
Sprušil odvolal a
žádal rovněž
přezkoumání svého komplexního hodnocení, protože šlo
o zjevně
nezákonný
postup.
Z
téhož důvodu podal v únoru
1992 u soudu v Ostravě trestní
oznámení
na ředitele Policie ČR Zelenického a
na L. Vaculku pro
nezákonný postup při
svém odvolání. Tato causa se bude soudně
projednávat
v září tohoto roku.
Ve svém
odvolání J. Sprušil
mimo jiné žádal
přezkoumání
správnosti
závěrů psychologického vyšetření.
Senát poradní
komise MV ČR,
jež je doporučujícím orgánem
odvolacího orgánu
(ředitele Policie ČR Zelenického) ustanovil
znalce,
kteří měli odpovědět na tyto otázky:
1. Zda
stanovisko k psychické
způsobilosti J. Sprušila bylo
zpracováno metodami
obvyklými pro zjišťování
psychických
předpokladů vyšetřovaného pro řídící funkci a zda byly metody
správně
aplikovány
2.
Posoudit relevanci závěrů z tohoto vyšetření učiněných
3. Idenfitikovat hypothetické
charakteristiky osobnosti J.
Sprušila
z materiálů obsažených v jeho osobním spise.
Znalecký posudek byl
vypracován soudními znalci
doc. PhDr. M.
Nakonečným, vedoucím
katedry sociologie práce
a vzdělávání
dospělých FF
UK v Praze a PhDr.
Ivanou Šnýdrovou z téhož
pracoviště.
Na
doporučení Občanské bezpečnostní komise
v Ostravě byl rovněž
proveden psychologický rozbor osobnosti krajským
psychologem
PhDr. Karlem
Jurkem, který byl
senátem poradní komise MV ČR
rovněž
převzat do vyšetřovacího spisu.
Ministerstvo
vnitra ČR oficiálně ustanovení soudní znalci došli k
následujícím
závěrům:
1. K
psychodiagnostickým účelům byly
použity zejména tzv.
projektivní metody. Výsledky dosažené užitím těchto
metod jsou
často zpochybňovány pro nedostatek objektivních kritérií jak
psychické projekce, tak i vyhodnocení jejího
obsahu (zatížení
větší
či menší mírou subjektivity).....
Pro řešení úkolu, který
byl psychologům
ministerstva vnitra zadán,
by bylo vhodnější
použít
metody přímého testování řídících schopností, např. ......
Vhodnost
použitých psychodiagnostických metod je tedy sporná."
2.
Je-li některými psychology zpochybňována objektivnost výsledků
projektivních
metod a tyto metody byly především podkladem pro
psychologické závěry
o osobnosti ing.
Sprušila, jsou i tyto
závěry
sporné." .....
V
další části posudku uvádějí znalci
konkrétní rozpory v
hodnocení psychických
charakteristik ing. Sprušila a uvádějí:
"uvedené charakteristiky (v posudku) přesahují zřejmě
možnosti
věcné interpretace získaných
výsledků. Proband je
např.
charakterizován tak, že
se vyznačuje neodůvodněným
podezíráním
(str.
2), avšak zda jsou jeho podezření
důvodná, nebo ne, nelze
zjistit
psychodiagnostickou cestou. Jde tu tedy zřejmě o převzetí
již hotového soudu, jehož pravdivost je možná
sporná.".....lze
poukázat
na možný rozpor: autor Znaleckého posudku konstatuje u
probanda zřetelně
snížené sebevědomí, autoři
Stanoviska
konstatují naopak
"extrémně vysokou ctižádostivost, úroveň
aspirace a
sebecitu" - jde
o psychologicky neslučitelné
charakteristiky."
Uvedené
psychologické nálezy nejsou v souladu s charakteristikami
pplk. ing. J.
Sprušila obsaženými v jeho Komplexním služebním
hodnocení
ze dne 7. 1. 1992, které je podepsáno
ředitelem správy
plk. L.
Vaculkou.
3.
Charakteristika J. Sprušila, v níž základními sledovatelnými
znaky
jsou projevy agrese až otevřené konflikty, vyznačující se
neotřesitelným
setrváváním na určitých názorech (postojích).
Zda jsou
tyto názory objektivní či nikoli, se
vymyká
psychologickému
posouzení..... nelze ani činit závěry o
tom, zda
jejich prosazování je výrazem nedostatku
tolerance, silně
agresivního
založení, či dokonce patologické
osobnostní dynamiky
či psychopatického založení, nebo zásadovosti, rozhodnosti a
jiných
naopak pozitivních volních vlastností."
Závěry:
a)
zjišťování předpokladů pro řídící funkci nebylo založeno na
užití
zcela adekvátních metod......
b) na
otázku, zda byly
tyto metody při vyšetřování správně
aplikovány,
lze odpovědět jen nepřímo, že se to
u renomovaných
psychologů
předpokládá.
Pochybnosti, které
byly k některým aspektům psychologického
vyšetření
na předchozích stránkách formulovány, zakládají nutnost
provést další
přímé vyšetření ing.
Sprušila a srovnat jeho
výsledky s výsledky
získanými předmětným vyšetřením,
které lze
považovat
za sporné.
Podepsán
doc.dr. Milan Nakonečný PhDr. Ivana
Šnýdrová, CSc.
6.
dubna 1992
K
podobnému závěru došel
při psychologickém vyšetření
ing.
Sprušila
i PhDr. Karel Jurek, který ve svém obsáhlém vyjádření
uvádí: "Vcelku typ demokratického až
prozíravého řídícího
pracovníka......
poměr kladných faktorů vůči negativním
je tu 13
: 6!
(myslí
se pro výkon řídící funkce, pozn. autora)
Celá
záležitost je tedy jasná. Nezávislé
psychologické vyšetření
a
posouzení psychologických závěrů, na
jejichž základě byl ing.
Sprušil shledán
nezpůsobilým pro výkon
vedoucí funkce, bylo
zřejmě
zmanipulováno a v každém případě sporné.
Na základě
toho senát poradní
komise MV ČR
doporučil J.
Zelenickému,
aby odvolání pana Sprušila vyhověl.
Ředitel
Policie ČR František Zelenický však odvolání nevyhověl,
ani
pokud jde o odvolání J. Sprušila proti
komplexnímu hodnocení
(které
se zakládalo zejména na posudku psychologů MV ČR, vedených
PhDr.
Richterem, CSc. a které bylo znalci
hodnoceno, jak uvádíme
výše) ani,
pokud jde o
odvolání z funkce zástupce
náčelníka
Správy
policie v Severomoravském kraji.
Odůvodnění
tohoto zamítavého rozhodnutí pana Zelenického je tak
"poučné" a tak
vypovídající o poměrech v české policii, že je
uvádíme
v celé kráse:
(Odůvodnění
- podtrhané)
+------------------------------------------------------------------------------+
¦Autor:
Žižka Petr ¦
¦Název:
Jmenuje se moravský Catani Sprušil? ¦
¦Zdroj:
NNp Ročník........: 0002/022 Str.: 002 ¦
¦Vyšlo:
01.01.1992 Datum
události: . . Rok: 1992 ¦
+------------------------------------------------------------------------------+
Úplný
obsah:
-----------
Povinností
příslušníků podle ustanovení
paragrafu 23 je ohlásit
nadřízenému závady
a nedostatky, které
ohrožují nebo ztěžují
výkon
služby a hrozí škodou.
Příslušníci nemohou
získat důvěru občanů
tím, že jednoho
delikventa
propustíme a místo něho přijmeme dalšího a ještě do
tak vysoké funkce. Jan Ruml rád
podstrkuje jiným, co by měli
udělat.
U druhých na překračování pravomocí poukazuje, ale sám si
toto
překračování vzal za své. Některé své dosavadní postupy bude
mít
možnost vysvětlit vojenskému prokurátorovi.
- Mám
tomu rozumět tak, že jste na něj podal žalobu?
Ano. A
také na další pracovníky FMV.
"Nejde o můj
osobní spor s Janem Rumlem. Mám
výhrady k jeho
názorové
proměnlivosti a neodbornosti.
Předložil jsem mimo jiné
fotokopii
rozsudku trestního senátu Okresního soudu v Prostějově,
číslo jednací 1
T1/82 ze dne 19.
1. 1982 s razítkem soudu,
předsedy soudu
a jeho vlastnoručním podpisem, kterým
byl
stávající náměstek
FMV Arnošť Kohut
odsouzen k osmi měsícům
nepodmíněně.
Za absurdní považuji, že je i poté
třeba svědecky
dokládat
kriminální závadovost pana náměstka.
Arnošt Kohut nebyl
odsouzen
za politiku. Naposled se dostal do rozporu se zákonem už
jako
náměstek FMV a vyšetřování bylo
zahájeno 1. 10. 1990. Jedna
policejní karta
se závažnějšími poznatky
byla vyzvednuta v
Prostějově
v době, kdy tam byl pan Kohut s jedním ministrem, a už
nebyla
vrácena."
-
Předložil jste důkazy i k jiným funkcionářům FMV?
"Ano,
k panu ministru Langošovi. Ve svém rozhovoru vydaném ČTK 2.
února 1991 uvedl,
že má-li někdo nějaké magnetofonové záznamy
prokazující,
že by měl podněcovat vzpouru ve věznici v Leopoldově
v
březnu minulého roku, kam docházel za VPN, tak by měly být
odevzdány
prokuratuře. Byly předány
vyšetřující komisi. Jsou to
záznamy
svědectví a mohly by posloužit
jako výchozí materiál
pro další šetření. Jeden ze svědků
řekl, že před vzpourou pan
Langoš
prohlašoval: ŢMůžete to tady podpálit, za to vám ručím.Ţ
Dále František
Stárek, jeden z
vedoucích funkcionářů FIS,
prosadil
v loňském roce na místo ředitele podřízené úřadovny v
jednom
českém kraji svého dobrého
známého, o kterém se ukázalo,
že jako civilista byl ve vlivu StB. Přes upozornění občanskou
komisí
ze 3. 4. 1991 pana Stárka a ministra
Langoše, ani jeden z
nich dosud neprovedl personální opatření. Koncem roku
1990 v
jednom nápravně
výchovném ústavu byla
probírána pracovníky
tehdejšího Úřadu
pro ochranu ústavy
a demokracie dokumentace
jisté
činnosti. Když se tam dostavil pan
Stárek a zjistil, že se
tam nacházejí
příslušné doklady jeho
přítelkyně, ústavní
pracovnice, doklady
odvezl, přítelkyni prosadil
do funkce
ředitelky NVÚ
a jejího řídícího
pracovníka nechal propustit,
přestože byl krátce
před tím prověřen. V jiném kraji neprošel
jeden
důstojník StB prověrkovým řízením, přesto byl panem Stárkem
ustaven
do funkce náměstka ředitele Úřadu pro ochranu ústavy a
demokracie.
Jsou snahy
rozbít komisi a
neuveřejňovat výsledky. Uvedu
informaci z
důvěryhodného zdroje FS.
Předseda
branně-bezpečnostního výboru Ladislav Lis přizval k sobě Jána
Langoše
a předběžně mu sdělil, že nemá se svými náměstky počítat.
Pan ministr odpověděl, že když se na ně sáhne,
vyvolá vládní
krizi.
Myslím, že se přeceňuje. Nedávno došlo
k výměně ve funkci
ministra
spojů a vláda pracuje na svých úkolech dál. Vládní krize
nevznikla. Ministr
Langoš se snažil
v komisi poukazovat
u
prokázané
trestné činnosti náměstka, že se málem
jednalo o jistý
odboj proti totalitnímu režimu. Údajně v
jednom případě se v
hospodě rval
v loňském roce
s bývalým estébákem.
S čistým
svědomím mohu
říci, že interpelace
Richarda Sachra je plně
opodstatněná ve
všech bodech. Podle
mého názoru stávajícímu
vedení
FMV svěřit správu hřbitova o deseti popisných číslech by
bylo
hazardem. Státní představitelé, kteří mají pravomoc jmenovat
ministra
a jeho náměstky, by se nad
vzniklou situací měli vážně
zamyslet."
-
Můžete říci něco bližšího ke schůzce v Mělnické vinárně, při
které,
jak jste pro náš list nedávno řekl, došlo k rozhovoru o
zinscenování konfliktu
mezi vámi a
vaším velitelem Ludvíkem
Vaculkou?
"Členy této
společnosti byli propuštění
důstojníci StB z
pražských
centrál, kteří se oslovovali soudruzi.
Je pozoruhodné,
že mezi
ně přišel i František Stárek. Mezi přítomnými proběhl mj.
tento
rozhovor: ŢJe nutné všechny bývalé estébáky, kteří chodí po
ulici
v hodnosti podplukovníka a
plukovníka, udržet, protože to
je naše
rezerva, a obsadit jimi různá velitelství v Praze."
-
Václav Havel při své návštěvě Ostravska
opět řekl, že nemá nic
proti
tomu, že v čele FMV jsou kamarádi z minulých let. I když to
nevidí
perspektivně. Jak se díváte na vedení rezortu vy?
"Nelze
upřít panu prezidentu jeho jistě dobře míněný názor. Je
ovšem
otázkou, když mu kamarádi v tak vysokých funkcích začnou
dělat ostudu,
zda kamarádství má
převažovat nad nedobrými
pracovními výsledky
a nezodpovědností a
zda by z toho neměl
urychleně
vyvodit přísné závěry.
Vůbec
však nesouhlasím s rodinnými klany v kterékoliv organizaci.
Jan
Ruml je prvním náměstkem FMV, jeho
bratr Jiří šéfem Ochrany
prezidenta
republiky, jejich švagr ing. Jiří Fulík šéfem Úřadu
pro ochranu
ústavních osob a
otec Jiří Ruml poslancem FS a
předsedou
komise vyšetřující události 17. listopadu 1989, která
provádí
také lustrace."
Petr
Žižka
+------------------------------------------------------------------------------+
¦Autor:
Zelenický František ¦
¦Název:
¦
¦Zdroj:
NNp
Ročník........: 0002/022 Str.:
003 ¦
¦Vyšlo:
01.01.1992 Datum
události: 27.04.1992 Rok: 1992 ¦
+------------------------------------------------------------------------------+
Úplný
obsah:
-----------
České
republiky
V
Praze, dne 27. dubna 1992
Č.j.:
KM-16/PK-1992
Rozhodnutí
Podle ş 117
a násl. zákona č. 100/1970 Sb. (ve znění změn a
doplňků), o
služebním poměru příslušníků, jsem po předchozím
projednání
v poradní komisi posoudil odvolání
podplukovníka Ing.
Jiřího SPRUŠILA,
nar. 17. ledna
1938, staršího referenta
specialisty kontrolní
skupiny ekonomického odboru
Správy PČR
Severomoravského
kraje proti
-
komplexnímu služebnímu hodnocení schválenému dne 14. ledna 1992
ředitelem
Správy PČR Severomoravského kraje,
-
rozkazu ve věcech
personálních ředitele Správy
PČR
Severomoravského
kraje č. 20 ze dne 16. ledna 1992 o ustanovení
do stávající
funkce podle ş 18 odst.
1 písm. c) zákona č.
100/1970
Sb. a rozhodl jsem ve smyslu ustanovení ş 117 odst. 1
cit.
zákona
takto:
podle
čl. 57 odst. 2 nařízení ministra vnitra ČSSR
č.
26/1983 odvolání zamítám a napadené
služební
hodnocení i personální rozkaz
potvrzuji.
Odůvodnění
Posouzením
věci na podkladě soustředěné
dokumentace a v zákonné
lhůtě
podaných odvolání pplk. Ing. Jiřího SPRUŠILA jsem neshledal
důvod
ke změně nebo zrušení napadeného služebního hodnocení či
personálního rozkazu.
Služební orgán I.
stupně řízení v
předmětné personální záležitosti
postupoval v souladu
s
příslušnými ustanoveními zákona č. 100/1970
Sb. a předpisy
vydanými
k jeho provedení. Námitky odvolatele jsou neopodstatněné
a
nemají oporu v obecně závazných
ani resortních právních
předpisech.
Zpracované služební
hodnocení je objektivní
a s potřebnou
přesností
vystihuje odborný a morální profil odvolatele, včetně
zhodnocení podmínek
pro další výkon
služby. Jeho závěr, že
odvolatel
není způsobilý zastávat funkci zástupce ředitele Správy
PČR
Severomoravského kraje, ale je způsobilý k výkonu funkce u
ekonomického
odboru zmíněné správy, má oporu v hodnotící části.
Dostatečný
důvod pro zpracování komplexního
služebního hodnocení
byla zjištěná psychická nezpůsobilost pro výkon
řídící funkce,
která se negativně projevila v jednání odvolatele při plnění
pracovních
úkolů. Z věcného hlediska je nevýznamné, zda psychická
nezpůsobilost byla
zjištěna v rámci
atestací podle nařízení
ministra
vnitra České republiky č. 74/1991 (respektivě a přesněji
jejich příprav,
neboť v inkriminované době nebyla ustanovena
komise
příslušná k jejich provedení), nebo na
základě rozhodnutí
služebního
orgánu vydaného podle čl. 24 odst. 2 písm. c) nařízení
ministra vnitra ČSSR
č. 25/1983. Obsah a forma "Stanoviska k
psychické způsobilosti (osob vyšetřovaných pro řídící
funkce v
Policii České
republiky)", které bylo
součástí podkladové
dokumentace pro
zpracování hodnocení (čl. 25 NMV
ČSSR č.
25/1983),
je závazně stanovena v Policii České
republiky. Stejně
tak je jednotná
testová baterie, jež je aplikována při všech
psychologických
vyšetřeních na různých úrovních řízení v policii.
Byla sestavena na základě zkušeností
policejních psychologů a
metod
používaných v zahraničí. Závěry vyšetření nebyly v podstatě
zpochybněny
znaleckým posudkem zpracovaným v průběhu odvolacího
řízení (z
příčiny odvolatele bez
jeho osobní přítomnosti u
znalců) a
"Psychologickým
rozborem osobnosti Ing.
Jiřího
SPRUŠILA",
který zpracoval PhDr. Karel JUREK, psycholog z podnětu
občanské
komise při Správě PČR Severomoravského kraje.
V zájmu
důsledného plnění úkolů
vyplývajících z poslání Policie
České
republiky je v kompetenci služebních funkcionářů vyhodnotit
ve služebním
hodnocení způsobilost příslušníka
ke službě se
zřetelem
na zastávanou funkci (ş 15 odst. 2
zákona č. 100/1970
Sb.). V
daném případě bylo tedy na úvaze služebního orgánu zvážit
z vyšetření
psychologů kladné faktory vůči
negativním pro řídící
funkci odvolatele, s kterou je spojen vysoký stupeň služební
odpovědnosti.
Závažnost nežádoucích důsledků, které by eventuálně
mohly
nastat v případě ponechání na původní
funkci, se vyjádřily
v
závěrech hodnocení o nezpůsobilosti
ji zastávat. I přes tyto
skutečnosti nelze vyloučit další služební postup
odvolatele v
daném
směru při odstraňování negativních faktorů ve svém chování.
Podané odvolání
proti služebnímu hodnocení (odvolatel odmítl
potvrdit svým
podpisem, že s
ním byl seznámen, ačkoliv toto
faktické
potvrzení je mu uloženo čl. 28 NMV ČSSR
č. 25/1983, bez
omezení práva
odvolání či stížnosti
proti jednání služebních
funkcionářů) nemá
odkladný účinek, a
proto služební orgán
odůvodněně
realizoval jeho závěr. Odvolání z
funkce a ustanovení
do nové
nastalo vydáním personálního rozkazu č.
20/1992 podle -
18
odst. 1, písm. c) zákona č. 100/1970 Sb.
Nová funkce odpovídá