--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel
Název: Řícmanický případ III.
Zdroj: NN Ročník........: 0004/001 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
ŘÍCMANICKÝ PŘÍPAD III. MLHAVÁ VZPOMÍNKA
Soudní, prokurátorské a policejní vyvanutí případu napadení a zbití manže lů Effenbergerových v jejich vlastním domě se odehrálo již téměř před čtyřmi r oky. Zdá se, že pachatelům a spolupachatelům účastným při vyšetřování vyšla ta ktika hry o čas smývajícím všechny stopy. V události, která v demokratických z emích vždy vede k nepokojům. Proto, že občanské uvědomění je motivováno zkušen ostí, podle níž obrana domovní svobody souseda je obranou nedotknutelnosti svo body domova vlastního.
Možná, že si v této souvislosti čtenáři také vzpomenou na případ, který se před léty odehrál v Londýně. Policisté tehdy v jedné části města obývané vě tšinou přistěhovalci z rozvojových zemí při jinak bezpečnostně zcela obhájitel né akci porušili domovní svobodu černošské rodiny. Obyvatelé čtvrti rozhořčeně vyrazili do ulic. Bílá i bohatá část Londýna s důvody protestu solidarizovala , i když se nestotožnila s jeho násilnými projevy. Ono anglicky posvátné "můj dům - můj hrad" je hodnotou, která by nám všem měla být vlastní i ve sledované kauze. Selhání soudu, prokuratury a policie je proto z hlediska hierarchie na šich občanských svobod a práv neomluvitelné a trestuhodné. I v případě, kdy by nešlo o rodinu pétépáka a člena KAN, nýbrž byt, dům a rodinu člena KSČM, přís lušníka StB... Nikdo nás nesmí beztrestně mlátit v našich domech a bytech. A p řesto se tak v Řícmanicích stalo. Odpověď na otázku proč by mělo dát vyšetřová ní a nahlédnutí do osudů a kariér.
NA STINNÉ STRANĚ CHODNÍKU
Pétépácký úděl se v české lituretuře objevuje ve dvou krajních polohách. Protipól pivní švandě protagonisty z "uměleckých kruhů" ve Švandrlíkových Čern ých baronech tvoří existencialistický intelektuál v Žertu brněnského prozaika Milana Kundery. Vedle těchto postav, "které do toho spadly řízením absurdity", prošly službou v černých výložkách desetitisíce mužů "bez šance a vlastní vin y". Nevyhovovali třídním původem, měli příbuzné v "kapitalistických" zemích, b ránili svůj konservativní hodnotový systém rolníka-hospodáře nebo živnostníka- podnikatele proti kolektivizačním snahám a podobně. Odsouzeni ke každodennosti bez šance na vzestup. Pokud se nové realitě nepřizpůsobili, nevstoupili do KS Č, nezačali spolupracovat s StB a podobně, jak se v případech tzv. kulackých a živnostenských rodin stávalo, aby se opět v nové situaci stali úspěšnými priv atizátory a restituenty. Obyčejné životy však publikum nudí. A tak tvoří jen k řoví velkých námětů.
Obyčejný život pétépáka pochybného třídního původu s příbuznými v"kapital istické cizině" žil i Ladislav Effenberger "odsouzený" komunistickou kádrovou praxí k dělnické profesi. Vykonával ji svědomitě a dobře až do své invalidity. V polovině sedmdesátých let se zadlužil a prodal vše, co šlo, aby mohl pro ro dinu postavit v Řícmanicích dvougenerační dům. Tak se dostal do sousedství Ing . Tuška, JUDr. Hoplíčkové a dalších osob, které už v příběhu byly představeny. A tehdy vše začalo.
V poúnorovém vývoji za pomoci násilných metod, v nichž bič táborů nucenýc h prací doplňoval cukr korupce, komunisté dokázali během dvou generací změnit tvář a morální charakter naší vesnice. Původní přirozené autority, jimiž byli kněz, učitel, střední rolník-"hospodář", starosta, volení předsedové politický ch stran a spolků a náčelníci tělovýchovných organizací, byly nahrazeny výbore m ZO KSČ a vedením JZD. Jejich absolutní moc nad vesnicí byla odvozena od nome nklaturní politiky vedoucí síly KSČ prostřednictvím nadřízených zemědělských s práv, referátů OV KSČ a národních výborů řízených ministerstvem vnitra. Rozhod ovali o všem. I o tom komu zabaví majetek a koho vystěhují, komu dovolí pracov at v továrně... Rozhodovali i o životních šancích vesnických dětí. A také o to m, nad čím se přivře oko, kdo může beztrestně krást z družstevního či státního pro svůj záhumenek nebo při stavbě domu, a kdo bude objektem revoluční bdělos ti. Podle zásady "kdo není s námi, kdo nám komplikuje život a nedrží hubu a kr ok, je proti nám".
Pétépák Effenberger "hubu a krok" nedržel. Protestoval proti pochybnému n ávozu materiálu na parcelu JUDr. Hoplíčkové. Bránil se její snaze učinit spolu s Ing. Tuškem z příjezdové cesty ke svému domu neveřejnou komunikaci a podobn ě. Takto se dostal do pověstného mlýna komise veřejného pořádku, pokusu o post avení dcery proti otci a politickou kriminalizaci své osoby, zmlácení ve svém bytě a dalších obvinění z poškozování pověsti JUDr. Hoplíčkové, odposloucháván í jejího telefonu atd.
Skutečnost, že v Řícmanickém případě předlistopadová skupina osob z báze KSČ a jejích spolupracovníků hraje úspěšně stejnou roli i v polistopadové době potvrzuje trvající kontinuitu jejich moci v ovládání naší vesnice a soudní so ustavy. S jistou nadsázkou lze říct, že předlistopadový "fakovací panák pro vý strahu ostatním" pétépák Effenberger jím zůstal i po listopadu s tím rozdílem, že ho již lze i beztrestné mlátit v jeho vlastním domě. A pěstí dát na pamětn ou i jeho manželce. BUDOU NÁS MOCI ZÍTRA V NAŠICH BYTECH A DOMECH BEZTRESTNĚ S TŘÍLET A DÁVAT NA PAMĚTNOU NAŠIM ŽENÁM A DCERÁM JEJICH ZNÁSILŇOVÁNÍM A PRZNĚNÍ M TŘEBA JAKO V BOSNĚ? Vyviněni záhadně neprofesionálními výkony policistů a úr adky státních zástupců a soudců?
Vývoj ukázal, že pan Effenberger byl ve své občanské obraně společenskýc h a osobních zájmů sice neúspěšný, ale prozíravý. A to i v takovém detajlu jak ým je otázka příjezdové cesty k jeho domu. V červenci 1992 byl JUDr. Hoplíčkov ou vyzván k uzavření dohody o odpovídající úhradě za užívání příjezdu ke svému domu a obviněn z pokusu o bezdůvodné sebeobohacení jejím užíváním. Ve věci, k terou se snažila prosadit již dopisem č.j. 618399/87 presidentovi Husákovi s " přímluvným" dopisem řícmanické ZO KSČ ze dne 9. listopadu 1987, a prosbou o zr ušení pokuty uložené Ing. Hoplíčkovi za porušení stavebního zákona. Pro pochop ení toho, "jak to na vesnici chodí", a kdo zde má skutečnou moc, v tomto z hle diska surrealistické metody "vysvětlujícím detajlu", je třeba přetisknout násl edující dokument.
"Policie ČR Okresní ředitelství - DI
611 33 Brno - venkov
V Brně dne 3. srpna 1992
adresát: Stavební úřad
BÍLOVICE NAD SVITAVOU
Věc: ŽÁDOST O SDĚLENÍ
Ve věci zřízení příjezdové komunikace k rodinným domkům v Řícmanicích /Ef fenbergerovi, Tuškovi, Hoplíčkovi.../ požadoval Dopravní inspektorát Brno - ve nkov předložení projektové dokumentace jejího napojení na státní silnici č. II ./383.
Vzhledem k tomu, že v současné době je již údajně napojení provedeno, žád ám vás o sdělení na základě jaké dokumentace a proč tato nebyla předložena k o dsouhlasení tak, jak bylo požadováno.
Vedoucí
kpt. Ing. Vladimír OTEVŘEL"
Závěr byl prozaický i v tomto případě. Na rozdíl od těch, co nejsou jako my, pária komunistické společnosti Effenberger, člen KAN, pétépák a "via justi tia" fackovací panák kraje lesů, vod a strání, opět přísně dodržel zákon. Vzal krompáč do ruky, popral se s desítkami kubíků zeminy a vykopal ve svahu příje zd k domu pro sebe a svého souseda. O nedělích při práci poslouchával Hovory z Lán. Jejich "humanistická" slova mu pomohla vyjasnit si svou existenci. Pocho pit, že pro něj pověstné "existenzerh"olung" Karla Jasperse v jeho případě i p o listopadu "via facti" znamená setrvání v páriovské roli. Své revolty se však nevzdal.
DRUHÉ OHLÉDNUTÍ:
IMAGE PRO POLISTOPADOVOU DOBU
A ŽALOBA NA OCHRANU OSOBNOSTI
Bílovicko není bohužel jediným krajem, jímž jsem na přání jeho obyvatel c hodil jen nocí "tak, aby mě nikdo neviděl". Chtěl-li jsem znát jejich názory. Nevyčítám jim nestatečnost, protože vím, že snad všude žijí vyděděnci z rodu E ffenbergerů a ti druzí, kdo z nich je bit a kdo to má stále v rukou. Jsem si v ědom i toho, že nemám právo soudit jejich strach hluboce zakořeněný v předlist opadové i polistopadové zkušenosti s dobře zorganizovanou a zakonspirovanou ko munistickou mocí. Pro ni volby neznamenaly a neznamenají žádnou hrozbu, nýbrž jen praktický organizační a personální problém. Snadno řešitelný jako v případ ě příslušníka LM Ing. Tušky z řícmanického příběhu, po listopadu 1989 úspěšně působícího v "šabatovském" KC OF v Brně. Naštěstí je možné alespoň vše popsat. V případě rodiny Effenbergerových hrála významnou roli paní JUDr. Jitka H oplíčková-Matějíčková. Byla hlavní autorkou předlistopadových stížností na kom ise veřejného pořádku, jejichž přestupkové spisy v polistopadových soudních sp orech vydává za listinné důkazy a závazná rozhodnutí v souladu s existujícím p ojetím kontinuity komunistického práva. Dokázala na čas postavit dceru manželů Effenbergerových proti nim. Vystupovala jako svědkyně proti panu Effenbergero vi v pokusu Ing. Tušky o jeho předlistopadovou politickou kriminalizaci. V kau ze 7C 325/90 podané soudu 28. listopadu 1990 na ochranu osobnosti dosud neunes la břemeno soudního důkazu v obžalobě pana Effenbergera a pana Kocara /vydavat el časopisu "Zvláštní vydání"/ z poškozování její občanské a odborné pověsti s žádostí o omluvu a vyplacení odškodného ve výši třičtvrtě milionu korun. V če rvnu 1990 byla účastna se svým bývalým manželem a psem služebního plemene již popsaného zbizí manželů Effenbergerových v jejich domě. O dva roky později ozn amuje JUDr. Hoplíčková Zvláštní kontrolní komisi FS ČSFR, že je "sledována a j e jí odposloucháván telefon pomocí nefunkčního elektroměru", které posloužilo jako příloha k obviňování manželů Effenbergerových u zaměstnavatele paní Effen bergerové jíž je Městská telekomunikační správa Brno. V úředních aktech se lze dočíst obvinění z toho, že pan Effenberger kradl slepice a podobně... Prokousávat se těmito šanony je, brněnským hantecem řečeno, "na raplhaus" . Kdyby to všechno nemělo logickou provázanost s aktivitami podavatelky a stěž ovatelky. Kdyby to všechno nesouviselo s vysokoškolsky vzdělanou ženou JUDr. H oplíčkovou, která si po kariéře právní čekatelky krajského soudu v Ostravě a v Brně, předsedkyně senátu brněnského městského soudu, právničky Jihomoravských dřevařských závodů, televize, JZD Ořechov, Tesly, První brněnské strojírny a ČKD postavila po listopadu 1989 nové mety, v jejichž zájmu se zaštítíla Strano u zelených a neoprávněně se vydávala za členku KAN.
HORKÁ FAVORITKA JUDr. PETRA PITHARTA
A SOUPEŘKA PETRA MILERA?
Citované oznámení JUDr. Hoplíčkové adresované Zvláštní kontrolní komisi F ederálního shromáždění ČSFR ze dne 5. března 1992 obsahuje hned v úvodu velmi zajímavou pasáž: "V souvislosti s mými soukromými aktivitami v oblasti pracovn ího prostředí, byla jsem před jmenováním nové vlády ČR předvolána předsedou vl ády Petrem Pithartem k neveřejnému konkurzu na křeslo ministra práce a soc. vě cí ČR. Konkurz jsem vyhrála a křeslo, které mně předseda vlády nabídl jsem při jala. K mému oficielnímu jmenování nedošlo a důvody mně nebyly sděleny." Po pr otieffenbergerovské části následuje informace o návrhu Strany zelených, za kte ré spolu s RNDr. Slezáčkem podavatelka kandidovala v parlamentních volbách 199 2, doporučující JUDr. Hoplíčkovou do funkce soudkyně Ústavního soudu a objev o dposlechu: "...byl odposloucháván telefonní kabel nad mým domem, na což mě upo zornil soused pan Ing. Ctibor Kučera..." V témže podání je odposlech umístěn n a vadném elektroměru, později je v podezření telefonní sloup a krabice s pozná mkou, že sousedka paní Effenbergerová je pracovnicí spojů...Do hry je v citova ném oznámení vtažen také Stanislav Devátý dílčí činností ve prospěch JUDr. Hop líčkové a Ing. Ivan Dřímal označený za "předsedu nejaktivnější strany za samos tatnost Moravy" a obviněný ze zpochybnění její kandidatury na funkci ústavní s oudkyně. Avšak o KAN zde již není ani slovo. Proč? Jaký byl skutečný záměr dop isu? Jen "odposlech"?
SOUDNÍ SPIS 7C 325/90
OS BRNO-VENKOV
Častá oznámení na komisi veřejného pořádku a pokus o předlistopadovou pol itickou kriminalizaci vedla pana Effenbergera k nutnosti pečlivě dokumentovat svůj život a dění ve svém okolí. Díky této vnucené činnosti se v polistopadové době mohl postavit kariérním snahám některých osobností z řícmanického případ u. Opět neúspěšně. Autor politického udání z hanobení rasy a přesvědčení Ing. Tuška si dokázal opatřit v rámci OF dostatek doporučujících podpisů a hlasů s jejichž pomocí uhájil svoji pozici v "šabatovském" KC OF. Pokus o upozornění p rostřednictvím tisku skončil u soudu žalobou na ochranu osobnosti, obviněním z e záměrného maření profesních šancí JUDr. Hoplíčkové a poškozování její pověst i, zbitím ve vlastním domě atd. Fakta naznačují, že na rozdíl od manželů Effen bergerových si druhá strana této zdánlivě sousedské války postavila prestižní mety ministryně, poslankyně, ústavní soudkyně, ředitele závodu a podobně. Byly podpořeny rozsáhlým zázemím v politických kuloárech a tisku osobami evidovaný mi v registrech tajných spolupracovníků StB. Ani vlastní tiskové aktivity nejs ou prosty paradoxů. Na stránkách Svobodného slova se JUDr. Hoplíčková stala do konce i bojovnicí za práva třetího odboje. Hodnotu její pomoci politickým vězň ům velmi vážně snižuje citovaný soudní spis, ve kterém je usvědčena z šíření n epravd o sobě v době aspirace na funkci ústavní soudkyně, kdy se vydávala i za členku KAN. Tuto nehoráznost vyvrátil svědeckou výpovědí pan Daniel Šíma a ná sledující písemný důkaz.
"ÚSTŘEDNÍ RADA KAN
ŠTEFÁNIKOVA 17, PRAHA 5
V Praze dne 17. prosince 1992
POTVRZENÍ
Tímto potvrzujeme, že JUDr. HOPLÍČKOVÁ nebyla a v současné době není evid ována v Klubu angažovaných nestraníků.
Marie Weinfurterová
vedoucí sekretariátu KAN" Sledovaná kauza není bohužel jediným příkl adem pokusu o zneužití vysoké morální prestiže KAN a jeho kompromitaci. Lidové přísloví o krátkých nohách lži bohužel nenaznačuje ani stínem škody, které ty to krátké nohy dokáží v krátkém čase napáchat...
CHVÁLA "STARÉ ŠKOLY"
Když jsem před dvěma měsíci sdělil vedení KAN, že odjíždím do Řícmanic, k de hodlám navštívit taky manžele Effenbergerovi, neubránil se Milan Dratnal sa rkastické poznámce: "Já si tvůj rozhovor s Effenbergerem nedovedu představit a rád bych byl při tom. Vy jste totiž oba hrozně ukecaní." Měl pravdu, ale prac ovní kázeň držela naši ukecanost celých deset hodin na uzdě. Pan Effenberger s e v průběhu rozhovoru občas obracel na manželku se slovy "on je ještě horší ne ž ten bisák co tady byl" pronášenými na moji adresu, ale nenechal se mojí vlez lostí odradit. Nezalezl do ulity a na všechny otázky mně s manželkou upřímně a otevřeně odpovídal. Někdy asi je z hlediska břemene soudního důkazu nezbytné hrabat se v lidské bolesti a intimitě. Takto se sám sobě obhajuji, aniž jsem s i svojí obhajobou jist, když jitřím proti své vůli rány. V životě manželů Effe nbergerových jí stále je rozvodová pře jejich dcery a syndrom Pavlíka Morozova v jejím dočasném postoji proti otci. Unikala mému chápání. Paní Effenbergerov á na omluvy za to, že se ryji v jejich bolesti a přitom nic nechápu bezděčně r eagovala slovy: "Všechno nejde pochopit možná proto, že to nejde ani sdělit. V íte, my s manželem jsme ze staré školy a rozvody neuznáváme. Žili jsme jinak. Já jsem si vzala za muže chlapce, kterému jsem v patnácti dala svou první pusu . Čekala na něj až se vrátí z vojny u pétépáků a byla mu věrná. Nemám pocit, ž e bych se o něco ochudila. Celý život pracuji i u téže firmy. Víte, podle nás je manželství a rodina jednou z nejvyšších životních hodnot, které nesmíme opu stit ani tehdy, když si myslíme, že jsou pro nás nevýhodné. I v lásce je tomu tak. Podle mne neexistují výhodné a nevýhodné lásky. Nelze takto měřit. Ten, k do to dělá, nemiluje."
Možná, že jsou slova paní Effenbergerové tím nejlepším závěrem Řícmanick ého případu a ohlédnutím za krajem lesů, vod a strání, do něhož vnášíme se svý mi dramaty i lásku. Pokud jí jsme schopni.
Pavel Blažek