Text obsahující
cibulk*

pořadové číslo výsledku: 29473

 

Necenzurované Noviny
ročník 3, výtisk 34
"Neposkvrněné početí" absurdity Havla a Cibulkův císařský řez




Motto: Říkává se  obyčejně o vládách" že se  nic nenaučily a 
nic  nezapoměly":  národúm  se  ale  musí  radit, aby 
hleděly mnoho se naučit a na nic nezapomenout. 
Karel Havlíček Borovský 
 
 
"Tak nám paní Müllerová opět jednou láska a pravda zvítězila 
nad lží  a nenávistí", řekl  Švejk, když v  novinách zahlédl 
titulek,  že naše  nezávislá  justice  dává žalobu  na Petra 
Cibulku podle  bolševického § 103.  Nevěříte? Počátek tohoto 
obvinění  hledejme  v  justiční  frašce  u  Městského  soudu 
v Praze dne  14. prosince 1993, na  niž občan Václav Havel," 
"dezertér" z  křesla presidenta československého,  zato však 
"doživotní  president český  " seděl  na židli  obžalovaného 
proti svým  bývalým přátelům z  Charty 77 Petrovi  Cibulkovi 
a Luboši Vydrovi. Ale dosti  zbytečných řečí a nechme mluvit 
nahrávku z magnetofonu. Mluví předsedkyně soudu: 
 
Přepis magnetofonové nahrávky 
JUDr  Vostřejšová: Cibulka  a  Luboš  Vydra, dne  12.9. 1993 
proti žalovanému  Václavu Havlovi. Je  to žaloba na  ochranu 
osobnosti,  podle  §  11  a  následného občanského zákoníku. 
Pánové,  než-li   žalobu  přednesu,  v   případě,  že  došlo 
k smírnému vyřešení věci... Tato pře je v plném rozsahu, jak 
jste jí podali? Ano? 
Žalující souhlasí: Ano. 
JUDr.  Vostřejšová:  Takže  prosím  vás,  žaloba  zní takto: 
"Žalobci Petr Cibulka a Luboš Vydra. Žalovaný Václav Havel. 
Žalovaný při  rozhovoru poskytnutém dne 5.  6. 1993 v Lánech 
panu Adamu  Michnikovi pro polský  deník Gazeta Wyborzca  se 
vyjádřil  k lustračnímu  zákonu.  Prohlásil  že by  jej nyní 
nepodepsal  a  dále   prohlásil,  že,  citujeme:  "Nelegálně 
zveřejněné seznamy pracovníků Bezpečnosti v listu Rudé krávo 
způsobily nezměrný počet lidských  tragédií. Vím o případech 
sebevražd, kdy děti vyskočily  z okna, protože se dozvěděly, 
že jejich otec je na tomto seznamu." Konec citace. Takto byl 
pak jeho výrok zveřejněn v deníku Mladá fronta. 
V rukách  různých  stran  novinové  články  vedly k výkladům 
dalším.  Vyjádření  žalovaného  se  týkalo  žalobců. Ti však 
nevědí o žádných tragédiích, tak  jak o nich mluví žalovaný. 
Jsou přesvědčeni,  že k takovýmto tragediím  nedošlo a výrok 
žalovaného  je nepravdivý.  Proto výrok  žalovaného již  pro 
jeho  společenské postavení  a pro  vážnost, kterou  požívá, 
poškodil  vážně pověst  žalobců. Tím  postavil je  do pozice 
nezodpovědných  osob, jejichž  jednání zapřičiňuje tragédie. 
Rovněž také  poškozuje je jako  novináře, jež  jsou výrokem 
žalovaného stavěni do pozice  osob jimiž je nad objektivnost 
informací  stavěna laciná  senzacechtivost. Důkazy. Výslechy 
stran a další... 
Žalovatelé žádají městský soud V  Praze , aby byl vynesen 
tento rozsudek: 
výrok  1) žalovaný  je povinen  na svůj  náklad zveřejnit  v 
polském  listu Gazeta  Wyborzca text  tohoto znění:  " Pokud 
jsem v  rozhovoru pro Gazetu  Wyborczu uvedl, že  zveřejnění 
seznamů způsobilo  mnoho tragedií, že  byli i případy  dětí, 
které  spáchali   sebevraždu  proto,  že   jejich  otec  byl 
v seznamech zveřejněním v listu Rudé krávo, nejsou tyto mnou 
uvedené údaje  podložené skutečnými fakty. Jde  pouze o moji 
nepodloženou   doměnku.  Proto   se  omlouvám   Vám  Petrovi 
Cibulkovi  a  Luboši  Vydrovi  za  újmu,  kterou mým výrokem 
utrpěli osobně jako novináři." Konec  omluvy, ano. K tomu se 
určuje žalovanému lhůta 15  dní od právního nabytí rozsudku. 
Text uvedený  v bodě 1 tohoto  rozsudku je žalovaný povinnen 
zveřejnit na svůj náklad též v deníku Mladá fronta dnes a to 
do  15 dnů  od právního  rozsudku. O  nákladech řízení nechť 
rozhodne soud  podle zákona. Takže na  žalobě trváte v celém 
svém rozsahu? Ano? 
Jinak pan  žalovaný se k  věci vyjadřuje takto:  " K žalobě, 
které  se žalobci  domáhají  ochrany  podle §  11 občanského 
zákoníka  podávám  prostřednictvím  své  právní  zástupkyně, 
jejíž  plnou moc  přikládám toto  vyjádření: Žalobci  ve své 
žalobě uvádějí, že dne 5.  června 1993 poskytl jsem rozhovor 
pro polský  list Gazeta Wyborcza Adamu  Michnikovi a v tomto 
rozhovoru  jsem  učinil  prohlášení,  které poškodilo jejich 
pověst.  Tento   výrok  pak  byl   podle  žalobců  zveřejněn 
v denníku Mladá  fronta dnes. Ponechávám  stranou otázku zda 
interpretace  mého  rozhovoru  s  Adamem  Michnikem  ve výše 
uvedených  novinách  je  přesná,  tedy naprosto jednoznačnou 
odpověď na  tuto otázku, by mohl  poskytnout přepis nahrávky 
tohoto rozhovoru,  který má k  dispozici kancelář presidenta 
republiky. Rovněž tak nehodlám nabízet soudu důkazy svědčící 
o tom,   že  má   tvrzení  týkající    se  osob   uvedených 
v nelegálně zveřejněných seznamech  osob spolupracujících se 
Státní  bezpečností,  jsou  pravdivá.  Přestože  tyto důkazy 
v podobě  řady dopisů  od  postižených  osob, které  v tomto 
případě v jejich prospěch svědčí, mám. Domnívám se totiž, že 
soud by celou věc měl  posuzovat podle ustanovení článku 54/ 
odst. 3 Ústavního  zákona ČNR č. 1 z r.  1993 Sbírky a proto 
by provádění důkazu v tomto  směru bylo nadbytečné. Dle mého 
názoru  opírajícího  se  o  Usnesení  Ústavního  soudu České 
a Slovenské  federativní  republiky  z  5.  8. 1992, spisová 
značka  II.  UP  312/92,  výklad  výše  uvedeného  ústavního 
článku, musí vést soud k závěru, že jsou k projednávání této 
věci jako  sporu o ochraně  osobnosti podle §  11 Občanského 
zákoníku  irelevantní. Rozhovor,  který jsem  poskytl 5.  6. 
1993  v  zámku  presidenta  České  republiky  v Lánech Adamu 
Michnikovi, byl  nepochybně rozhovorem při němž  jsem byl ve 
funkci presidenta republiky a proto dle citovaného ústavního 
článku  za   tvrzení  v  něm   obsažená  nemohu  být   činěn 
odpovědným.  Považuji  za  nadbytečné  citovat  výše uvedené 
usnesení Ústavního soudu ČSFR ve kterém byl podrobně vyložen 
pojem  jednání  spojený  s  výkonem  funkce presidenta ČSFR. 
I když  se jednalo  o připad  posuzování ještě  za platnosti 
Ústavního zákona 143/ 1968  Sbírky o československé federaci 
ve   znění  pozdějších   předpisů,  není   možné  dojít  ani 
k posuzování  této věci  podle současně  platné Ústavy české 
republiky  při  výkladu  pojmů  "  výkon  funkce presidenta" 
k jiným závěrům. Proto navrhuji,  aby řízení bylo s poukazem 
na  článek  54/odst.  3  Ústavy  České republiky zastaveno." 
- Takže já  vám předávám toto vyjádření,  které jsem bohužel 
obdržela až nyní. 
 
Projev občana Václava Havla 
"Vážená paní předsedkyně, když  jsem v minulosti stával před 
soudem jako  obžalovaný, vždy jsem se  snažil využít situace 
k tomu, abych vrhnul před veřejností světlo na ty, kteří mne 
před soud postavili a poměry z nichž jejichž snažení vyrůstá 
a které zrdcadlí. Nevím jak soud rozhodne o žalobě, která je 
na  mne podávaná  dnes, přesto  však budu  věren své tradici 
a pokusím  se využít  dnešního  jednání  k tomu,  abych řekl 
několik poznámek  k věci, která je  předmětem žaloby a jiným 
širším souvislostem. Pánové Cibulka a Vydra se dožadují mého 
odsouzení  za to,  že jsem  je prý  poškodil na cti. protože 
jsem  řekl, že  zveřejnění seznamů  údajných spolupracovníků 
StB  v  jejich  revue  Rudé  Krávo  způsobilo  četné  lidské 
tragedie.  Na svém  výroku pochopitelně  trvám a  doložím ho 
několika   příklady,  aby   potom  jejich   revue  příslušně 
zhodnotil. Paní O.Š. mi napsala: " Jenom cynik nebo primitiv 
může  pokládat  za  tragedii  pouze  to,  když  někdo  skočí 
z Nuselského mostu,  nebo si dá  na krk oprátku."  Souhlasím 
s paní  O.   Š.  Z  dopisu,  které   mi  došli  vyplývá,  že 
zveřejněním seznamů skutečně  vedlo k několika sebevražedným 
pokusům. Pan I. P.  mne například upozorňuje na sebevražedný 
pokus chlapce, který v seznamu objevil jméno svého nemocného 
otce. Sebevraždu  chtěla spáchat stará  lékařka, kterou před 
čtyřiceti   lety,    když   byla   těhotná,    donutili   po 
mnohahodinovém výslechu  k podpisu spolupráce,  kterou nikdy 
nenaplnila. Od jejího sebevražedného úmyslu jí prý odvrátila 
právě   má   kritická    zmínka   o   publikování   seznamů. 
Z nepochopitelných  důvodů,  jak  mi  píše  doktorka  K.  S. 
nevyšel její  pokus o sebevraždu a  skončila v psychiatrické 
léčebně.  Tato  paní  říká,  že  i  kdyby  jen  několik lidí 
jmenovaných  v seznamech  prožilo peklo,  které prožila ona, 
bylo zveřejnění seznamu nenapravitelným  zločinem. Pan H. N. 
jak mne informovala jeho  snacha, dostal po zveřejnění svého 
jména  těžký  srdeční  záchvat.  Tento  muž, přitom, dodávám 
prošel lustracemi  jako bezúhonný. Předpokládám,  že většina 
postižených netouží po další publicitě a se svými případy se 
mi nesvěřuje. Nicméně  i těch, kteří mi dali  svou důvěru je 
nemálo.  Ale, jak  správně píše  paní O.  Š. tragedií  nelze 
rozumět  jen   sebevraždu,  či  sebevražedný   pokus.  Škála 
neštěstí, které tyto seznamy  způsobily je veliká a skutečně 
jen cynik nebo fanatik nepochopí, co na příklad pro člověka, 
který  byl  celý  život  pronásledován komunistickým režimem 
a odseděl si dost let ve  vězení znamená, když náhle objeví, 
aniž se kdy čeho dopustil své  jméno na seznamu a jeho okolí 
s nim přestává mluvit. Takovému  člověku se zhroutí svět. To 
snad není  lidská tragedie? Mnoho  lidí charakterizuje svoji 
situaci  jako  vybcování  z  obce,  což  byl  jak  známo, ve 
starověku  vůbec   nejhorší  trest.  Jsou   navždy  očerněni 
a nenalézají žádnou možnost jak se  očistit. Mnoho z nich se 
nechalo lustrovat s negativním  výsledkem. Na příklad pánové 
Z.  P., J.  N, A.  V, J.   N., V.  N., Z.  V. N.  Ale jejich 
osvědčení už jim není nic  platné. Nemohou ho nosit stále na 
čele.  Mnozí lidé  se ocitli  na seznamu  bez svého  vědomí. 
Mnozí  jen proto,  že přijali  pozvání tajných  policistů do 
restaurace.  Mnozí proto,  že v  těžkých chvílích,  o jakých 
nemohou  zde přítomní  žalobci ani  ponětí, týráni psychicky 
i fyzicky  a  nejrůzněji  vydíráni,  nejčastěji  hrozbou, že 
budou  postiženi jejich  děti či  příbuzní, podlehli  a něco 
podepsali. Mnohdy  ani nevěděli co. A  mnohdy tímto podpisem 
se před  dávnými desetiletími vše  skončilo, protože pak  se 
vzepjali k útoku a byli také za to náležitě postiženi. Pocit 
vyobcování  z  obce,  se  znovu  a  znovu  objevuje ve všech 
dopisech,  které na  toto  téma  dostávám, nebo  v případech 
o nichž  jsem  informoval.  Děti  se  stydí  za  své rodiče, 
rozpadají se rodiny, lidé se  chovají k těm, kteří se ocitli 
na seznamech jako  k prašivým. Leckdos z těch,  kdo mi píší, 
nemá možná zcela čisté svědomí a  líčí se lepším než je. Ale 
o to  přece  vůbec  nejde.  Jakým  právem  má  být bez soudu 
a možnosti obhajoby, na divoko a veskrze podezřelým způsobem 
odsouzen?  Jakým právem  mají  trpět  jeho děti  a příbuzní, 
kteří  o jeho  selhání nic  nevědí? Proč  mají být zhanobeni 
lidé,  kteří už  nežijí a  svůj příběh  si odnesli do hrobu? 
Z mnoha dopisů  též vyplývá, že  zveřejnění seznamů mělo  za 
následek  ztrátu zaměstnání,  či konec  vědecké dráhy.  Lidé 
nebyli vyhozeni na základě  řádných lustrací, ale jen proto, 
že  zveřejněním   jejich  jména  ochromilo   jejich  bázlivé 
nadřízené do té míry, že se s nimi raději rozloučili. Takové 
případy mi líčí v dopisech na příklad učitel N. R., který se 
ocitl v zenamech, jak uvádí jen proto, že podepsal papír, že 
odmítá  s  StB  spolupracovat.  Rezignovat  na  svou  funkci 
museli, či zaměstnání ztratili, na  příklad M. V., O. Č., D. 
M.,  H.  J.,  I.   J.  Na  trvalé  anonymní  pronásledování, 
vyhrožování a  štvaní spodinou, kterou revue  Rudé krávo tak 
úspěšně moblilizuje si stěžují I. P.,  I. B., H. M. a další. 
Všichni,  které   tu  uvádím  inicialami   mi  dali  souhlas 
k uveřejnění svých  plných jmen a  nabídli mi své  svědectví 
u tohoto soudu. Nevyhověl jsem  jim a nevyhovím jim. Protože 
odmítám  převzít zodpovědnost  za další,  následky, které by 
pro ně tato publicita mohla mít. 
Vážená paní předsedkyně, naše  společnost byla po desetiletí 
vystavena  zvůli  moci,  která  se  neštítila  užívat  všech 
prostředků  nátlaku,  vydírala   občany  psychicky,  fyzicky 
i existenčně.   Rukojmími  byly   především  děti,   jejichž 
budoucnost  byla podmiňována  povolností rodičů.  Náš národ, 
jako  i jiné  národy, není  složen ze  samých hrdinů.  Proto 
mnoho lidí se pokoušelo moc jen různě, lépe, či hůř oklamat, 
neupsat jí duši a uspokojit  jí drobnými ústupky, na příklad 
bezobsažnými  hovory s  vyšetřovateli. Ale  i takové  hovory 
mohly dostat bezpočet lidí  do policejních seznamů. Průzkumy 
ukazují, že aktivních  udavačů byla  spíš menšina. Většinu na 
seznamech  tvoří  lidé,  kteří  se  provinili pouze pasivním 
kontaktem  s Bezpečností  a nebo,  kteří se  neprovinili ani 
tím. Velké  procento tvoří lidé  pronásledovaní, lidé, kteří 
trpěli způsobem, který si stěží umí představit většina těch, 
kteří dokázali  proklouznout předchozí érou  tak, že nestáli 
Bezpečnosti  ani  za  povšimnutí.  Údajné  seznamy  údajných 
spolupracovníků  StB mají  veskrze nejasný  původ, jsou plny 
různých chybných  údajů, ba lecos  nasvědčuje tomu, že  jsou 
dílem  obratných dezinformátorů  z řad  StB a  to jak  těch, 
kteří  je  po  léta  sestavovali,  tak  těch,  kteří je dali 
dispozici  tisku.  Rozhodl  jsem  se  proto  vyzvat  všechny 
příslušné  úřady, aby  pátraly  po  jejich původu  a pohnali 
k odpovědnosti všechny, kteří  přispěli k jejich zveřejnění. 
Celou věc považuji za jeden  z největších úspěchů StB, které 
se  na dlouhá  léta podařilo  zamořit ovzduší demokratického 
státu, zmobilizovat všechnu  spodinu, jejíž největší radostí 
je  ubližovat  jiným,  cynicky   jí  nabídnout  jako  dobově 
příhodnou    záštitu    prapor    bojového    antikomunismu, 
zneurotizovat  společenské klima  a posléze zproblematizovat 
základní hodnoty, na nichž by měl stát právní a demokratický 
stát.  Samozvaní,  samosoudci,  kteří  sedí  zde  na  lavici 
žalobců, jsou pokračovateli komunistické ideologie nenávisti 
a totalitního odporu k právu.  Jejich revue je stoka, šířící 
lež  a zlobu.  Je to  hanba našeho  nezávislého tisku.  Ženě 
jednoho  ze  zostuzených,  když   volala  paní  Cibulkovi  a 
pokoušela se  zjistit, proč jejího  muže zostudil, řekl  prý 
pan Cibulka: "  Váš muž si může hodit mašli!" 
Petře a Luboši,  doufám, že nedosáhnete toho, aby  si v této 
zemi  už kdokoliv  musel  z  politických důvodů  hodit mašli 
a stydím se za to, že  vaše jména byla kdysi pod prohlášením 
Charty 77. Dovolte mi paní  předsedkyně, abych v této smutné 
souvislosti  opakoval  větu,  kterou  jsem  před čtyřmi lety 
ukončil jeden ze svých projevů na Václavském náměstí a která 
se  pak stala  okřídleným terčem  žertování všech  zapšklých 
a zamindrákovaných lidí:  "Pravda a láska  musí zvítězit nad 
lží a nenávistí!" 
 
Už se to řeklo 
JUDr.  Vostřejšová: Strana  žalujících, chce  se k  tomu, co 
řekl  pan  žalovaný  stručně  vyjádřit? 
Petr Cibulka: Bude projev Václava Havla zařazen do spisu? 
JUDr.  Vostřejšová:  Písemné  prohlášení  žalovaného  nebude 
součástí spisu. 
Luboš Vydra: " Já bych se vyjářil..." 
JUDr. Vostřejšová: Ale stručně prosím. 
Petr  Cibulka: Ano  bude to  stručné. Vašku  jsi prase,  jsi 
prase jsi hovado! - To je všechno. 
Luboš Vydra: Jako novináři  jsme povinni zveřejňovat pravdu. 
To znamená  i jakékoliv dokumenty,  ke kterým se  dostaneme. 
Rád bych se  chtěl proto soudu zeptat: Kdyby  někdo po válce 
zveřejnil seznamy,  nebo dokumenty nacistů a  jejich děti by 
kvůli  tomu  páchaly  sebevraždy,  jsou vinni zveřejňovatelé 
těchto dokumentů, nebo ti, kteří je vytvořili? A já se ptám, 
co vedlo  vládu Václava Havla, že  neudělala jako první věc, 
kterou měla  učinit a to,  aby zveřejnila všechny  dokumenty 
o minulém  režimu? Podobně  jako se  to udělalo  v sousedním 
Německu  s dokumenty  Stassi. Důvod  byl patrně  zřejmý a  já 
obviňuji občana  Václava Havla, že  se svými spolupracovníky 
se zasadil  o transformování komunistů  do ekonomické sféry, 
kterou  hlavně  díky  jemu  opět  ovládli.  A že vlastně tím 
došlo i  nadále k pokračování totalitního  režimu. Stydím se 
za to, že zrovna s tímto člověkem jsem byl v Chartě 77." 
Soudkyně vyzvala žalobce, zda se  chce vyjádřit a pokud ano, 
tak,  že  jeho  vyjádření  bude  výslechem  žalobcovým podle 
občanského soudního řádu. Žalobci  souhlasili a soudkyně jim 
odebrala průkazy k obvyklé kontrole totožnosti. 
JUDr.Vostřejšová:  Z  jakých  zdrojů  jste  seznamy získali, 
které jste publikovali v NN... 
Petr Cibulka: Od sedmnáctého  listopadu jsem se snažil spolu 
se  svými  přáteli   dosáhnout  zveřejněním  všech  dokumentů 
komunistické diktatury , které byly shromážděny, o politickou 
očistu  společnosti. Protože  Václav Havel  udělal vše možné 
i nemožné  pro   to,  aby  ochránil   komunistické  zločince 
a prodloužil tak  jejich moc do  dalších desetiletí, snažili 
jsme se o tento úkol  vlastními silami. To znamená založením 
Necenzurovaných novin, tedy Rudé krávo  - byly známy pod pod 
tímto   názvem.   Někdy   na   jaře   91  jsme  systematicky 
zveřejňovali veškerou dokumentaci,  která mohla podkopat moc 
komunistické  nomenklatury. 
JUDr. Vostřejšová:  Aby jsme se  vrátili k otázce,  na to je 
zcela jednoduchá  odpověď - jakým  způsobem jste ty  seznamy 
získali.  Z   kterého  zdroje.  Byly   ty  zdroje  pro   vás 
důvěryhodné? Věřil jste jim? 
Petr Cibulka: Byly to zdroje... Získal jsem to já. A byly to 
zdroje, kterým jsem důvěřoval.. 
JUDr.  Vostřejšová: Uvažovali  jste  o  tom, nebo  měli jste 
zájem  se v  některém případě  spojit s  osobami, které jsou 
v těchto  seznamech  zveřejněny,  se  žádostí  zda  s  tímto 
zveřejněním  souhlasí?  Písemně,  nebo  osobně,  to  znamená 
ústně? Ptali jste se na souhlas? 
Petr  Cibulka:  Paní  předsedkyně,  pokud  budete vést tento 
výslech takhle tendenčně, pak vám odmítnu vypovídat. 
JUDr. Vostřejšová: Tak na tu otázku odmítáte odpovědět? 
Petr Cibulka:  Já odpovídám ...  Pokud ale pokládáte  otázky 
kvůli  panu  presidentovi,  tak  se  obávám,  že si nebudeme 
rozumět.  Vy  musíte  získat  ucelený  obraz,  ne  aby  jste 
se mu zavděčila. 
JUDr.  Vostřejšová:  Je   vám  známo  ustanovení  občanského 
zákoníku, že věci osobní  povahy, je možné zveřejňovat pouze 
se souhlasem té osoby, které se to týká? 
Petr  Cibulka: Buď  budete protokolovat  to co  vám říkám  a 
nebo budete  muset muset výslech  ukončit. Já jsem  vám před 
tím řekl  stanovisko moje a našich  lidí o zveřejnění našich 
seznamů a dalších dokumentů a vy se ptáte jenom na to, co by 
se  vám  hodilo.  Já  si  myslím,  že takovýmhle způsobem to 
nemůžete dělat. 
JUDr. Vostřejšová: Takže na tuhle otázku nebudete odpovídat? 
Petr  Cibulka: Paní  předsedkyně, vy  se musíte  rozhodnout, 
buď  budete protokolovat  to      co  vám řeknu  a nebo  dál 
protokolovat jenom to co se vám hodí. 
JUDr. Vostřejšová: - protokoluje - 
Petr Cibulka: Prosím poslouchejte co  jsem vám řekl. Já jsem 
na vaši otázku velmi obsáhle odpověděl  a vy jste z toho nic 
neprotokolovala. 
Petr Cibulka po slibu  soudkyně, že bude přesně protokolovat 
co jí řekne opakuje slovo od slova: Od sedmnáctého listopadu 
jsem se... 
Soudkyně však stále diktuje do protokolu něco jiného. 
Petr Cibulka:... Je nám známo,  že pokud tahle společnost má 
být  skutečně svobodná,  a občané  osvobozeni od  tíhy všech 
materiálů, které na ně předcházející moc shromáždila a jimiž 
je  vydírala je  třeba je  zveřejnit. Jde  nám o  společnost 
v jejimž čele by stáli ti  nejlepší a nikoliv ti, kteří mají 
na druhé kompromitující materiály. 
JUDr. Vostřejšová:  Pane žalobce, já  vám budu klást  otázky 
které  by  byly k  věci.  -  Samozřejmě můžete podat obsáhlé 
písemné  vyjádření,  které  já  dám  k  vaší  výpovědi. Máte 
kdykoliv  možnost   od  začátku  odmítnout   svoji  výpověď. 
Samozřejmě  pokud  bude  další  jednání.  Prosím vás takhle, 
předmětem sporu, je žaloba na osobu... 
Petr Cibulka:  Obávám se, že mne  zkracujete v mých právech. 
Pokud dneska odmítnete protokolovat to, co vám říkám, s tím, 
že  jestli  bude  ještě  nějaké  jednání,  mám  vám  to  dát 
písemně... Tím mne zkracujete  v mých právech. 
JUDr. Vostřejšová:  Pane žalobce já musím  jednání vést tak, 
aby bylo zaměřeno na meritum věci. Jedná se o omluvu, kterou 
má  učinit  pan  Václav  Havel,  vůči  vám  jako  nezávislým 
novinářům, s  tím, že    určitým výrokem urazil  vaší osobní 
čest. Ano? Toto je meritum věci, o kterém já mám rozhodnout. 
Petr Cibulka: Děláte to přesně tak, jak to potřebujete. A na 
tom já  se nebudu podílet.  Pokud nemohu odpovědět  ve všech 
bodech k tomuto problému, tak nebudu říkat nic. 
JUDr.Vostřejšová: Jak jste se držel lustračního zákona, ano! 
Petr Cibulková: Ty sprosté věci,  to bylo v zájmu věci, paní 
předsedkyně?  Připomínám vám  paní předsedkyně,  že toto  je 
fraška. Vy jste panu Václavu  Havlovi skákala taky takhle do 
řeči?   (soudkyně  se   s  nim   nepřestává  přít)...   Jsme 
přesvědčeni, že tato společnost nebude nikdy svobodná, dokud 
držitelé moci budou tajit vagony kompromitujících materiálů, 
které    pro   jejich    ovládání   komunistická   diktatura 
shromáždila. Jsme  přesvědčeni, že tato  údajně demokratická 
moc udělá vše proto, aby tito zločinci nebyli postaveni před 
soud a manipulace společnosti nepřestala. 
JUDr.  Vostřejšová:  Abychom  se   dohodli,  tak  jako  jsem 
neprotokolovala doslova slova  žalovaného, tak zaprotokoluji 
jen podstatný obsah přednesu vašeho. 
Petr Cibulka:  Pokud není důvod obávat  se manipulace z vaší 
strany, tak proč ne. 
JUDr.Vostřejšová: Takže na mé otázky budete odpovídat, které 
vám položím? 
Petr Cibulka: Já ještě jsem neskončil co jsem chtěl říci. 
JUDr. Vostřejšová: Tak prosím ve stručnosti. 
Petr  Cibulka: Proto  jsme založili  někdy na  jaře 91  roku 
Necenzurované noviny v nichž jsme si dali za úkol bojovat za 
demokratickou  společnost ve  které by  platila spravedlnost 
jak  pro zločince,  tak  pro  jejich oběti.  zveřejnili jsme 
proto  velké  množství  dokladů  o  zločinech  spáchaných na 
občanech této země. Můžete to protokolovat. 
JUDr. Vostřejšová:  Ne já budu  protokolovat až co  uznám za 
vhodné Pane  Cibulka. Jednání tady  vedu já. Proto  vám pane 
Cibulka  opakuji,  že  podle  občanského  soudního řádu soud 
protokoluje podstatnou část přednesu a nikoliv do slova a do 
písmene  to  co  účastníci  přednesou.  Je  to  v  případě 
žalovaného, platí to bohužel  v případě vašem. 
Petr  Cibulka: Tak si to napište sama paní předsedkyně. 
 
Luboš  Vydra na  otázky soudkyně  řekl: "Byl  by to nesmysl 
kdybych se měl ptát 160  000 lidí jejichž jména jsou uvedena 
v seznamech bez  uvedení adresy." Na  dotaz soudkyně jak  se 
cítí být poškozen ve  své cti výrokem žalovaného, odpověděl, 
že  se cítí  být poškozen  ještě víc  než před  tím jednáním 
Václava  Havla, -  protože  se  chová jako  "superobčan". Na 
otázku  soudu, zda  žalobce četl  znění zákona  451/1991 Sb, 
Vydra  řekl,  že  samozřejmě  četl,  ale  že zákon o svobodě 
projevu  staví  nad  lustrační  zákon,  který  je sám o sobě 
nedostatečný.  Na  rozdíl  od  žalovaného  Václava Havla jen 
o této  svobodě  planě  nehovoří,  ale  praktikuje  jí v NN. 
Z žalovatelů se tak jak je  zřejmé stali obžalovaní. Na nich 
mělo  být   provedeno  o  čem  Václav   Havel  hovořil  "ono 
vyobcování  z  obce".  Jeho  odpovědi  soudkyně diktovala do 
protokolu takovým  způsobem, že Petr  Cibulka vznesl námitku 
proti  podjatosti a Luboš Vydra se k němu připojil také. 
 
Místo komentáře 
Kdyby   Václav  Havel   měl   v   sobě  alespoň   něco  málo 
z gentlemana, nasadil  by "thymolinový úsměv"  pro reportéry 
a celý případ by se  pro "neprůstřelnost jeho presidentských 
privilegii"  ve  kterých  si  tak  libuje,  musel velmi záhy 
zhroutit.  Jenže  Václav  Havel  se  zachoval jako zbabělec, 
který  ještě pomstychtivě  udeří, když  sám je  již z dosahu 
jakékoliv  konfrontace a  dobře ochráněný  zákonem podle Čl. 
65. Ten mu umožní blýskat  se bez obav svojí intelektuálskou 
pýchou a  nabubřele nám ukázat:  Co jste si  to dovolili, já 
jsem přeci president! Jak vidno nezná pravidla hry far play, 
proto  také nemůže  nikdy  nic  lepšího napsat  než absurdní 
(to   jest  nesmyslná   )  dramata,   zastávat  se  estébáků 
a jejich  donašečů.  V  podstatě  je  totiž  posedlý negací. 
A jeho projevy, kterými si má vytvořit image lidskosti, jsou 
jen  hrou na  pravdu. Pokud  je, jak  tvrdí, v  presidentské 
funkci stále, tedy i na toaletě, kde nejspíše používá našich 
seznamů  ( neboť  je ve  svém hovoru  z Lán  k tomuto  účelu 
doporučoval)  ,  pak  je  to  směšné,  stejně  tak jako když 
familiárně osloví u soudu  své bývalé přátele osobním jménem 
a chce se při tom zaštiťovat presidentským " majestátem", za 
to, že jeden z nich  mu odpoví stejným familiárním způsobem. 
Vždyť naše  veřejnost si nemůže  být zcela nikdy  jista, kdy 
Václav  Havel  presidentem  je  a  kdy  je  pouze "soukromou 
osobou", jako  tomu bylo na příklad  při návštěvě Rushidieho 
atd. 
Občan  Václav Havel  u soudu  " neujel".  Jak víme četl celý 
tento projev  z papíru. Měl to  tedy dopředu promyšlené. Zda 
soudně, či nesoudně to ponecháme na úsudku našich čtenářů. 
Z tohoto  výše  uvedeného  projevu  mi  není  jasné, za koho 
Václav  Havel u  soudu vlastně  byl. Zda  za sebe, či agenty 
StB? Hájil přece  především je. To má však  svoji logiku. On 
sám je v seznamech StB uveden jako KTS. Proto jeho projev je 
výsměchem   všem   obětem   komunismu.   Vydavatele  seznamů 
nepokrytě   obvinil  z   těch  nejtěžších   zločinů,  včetně 
sebevražd malých dětí. Předložil k tomu "důkazy", které však 
odmítl dokázat. Ale již u  soudu však na rozdíl od rozhovoru 
s Michnikem  v  Gazeta  Wyborcza  hovoří jen    o "pokusech 
o sebevraždy". To vše provedl se vší vážností presidentského 
úřadu  a své  autority, s  vědomím, že redaktory NN do konce 
života vyloučí  z obce občanů.  Přitom nepochybně ví  o tom, 
tom, že  StB nevytvořila tyto  seznamy s úmyslem,  že jednou 
příjde Cibulka a zveřejní je.  Ví že tyto seznamy musely být 
naprosto přesné, neboť jinak by  StB nemohla se svými agenty 
pracovat. Havel jako velmistr  demagogie si zahrává po česku 
nejen  s  důvěrou  slušných   občanů,  ale  a  to  především 
s primitivní  společností  jeho  fanatických  uctívačů. Mohu 
předložit, na rozdíl od něho  jaké dopisy plné nenávisti nám 
za dobu  existence NN již poslali.  V neabsurdní společnosti 
by nebyl  viníkem za zveřejnění  seznamů tisk, ale  ten, kdo 
seznamy vytvořil,  tedy StB. A  neabsurdní Havel by  dal již 
dávno žalobu i na ty estébáky, kteří jsou zodpovědní za smrt 
jeho přítele  a kolegy zakladatele Charty  77 profesora Jana 
Patočku. 
Nevěřím, že  hrob se za  oběťmi opravdu zavřel.  Nevěřím, že 
estébácké  zrůdy,  které  jsou  dnes  bohatší  než před tím, 
pustili otěže  vlády ze svých  rukou. Nevěřím, že  president 
dnes jimi není vydírám.Někdy je proto, při vší úctě k mrtvým 
nutná exhumace,  aby třeba pod záminkou,  že hrob je uzavřen 
nenalezli v něm tajně místo i další oběti. 
Režim osobní  moci Havlovi po celá  léta projevoval zřetelné 
populistické rysy, které jsou tím nebezpečnější, že navazují 
na neblahou  českou tradici. Za  populistický, lze považovat 
i projev,  který  Havel  pronesl  u  soudu  a  v němž nazval 
kritiky   své   politiky   "stokou"   a   odpůrce  komunismu 
"spodinou".  Neznám  na  to  ve  své  stručnosti výstižnější 
odpověď, než jakou vyslovil u  soudu Petr Cibulka. Je daleko 
hnusnější urážet pod pláštíkem  vzdělanosti a humanismu, než 
vyslovit  věc s  jadrnou přimočarostí. 
V  SRN jako ostatně ve většině demokratických zemích funguje 
ústavní  princip podle  kterého má  každý občan  právo vědět 
jaké informace  o něm stát  shromáždil, či shromažďuje.  Bez 
tohoto  demokratického  informačního  opatření  nelze  totiž 
zabránit pokračování  totality. A je  etické pátrat po  svém 
udavači?   Tato   otázka   je   nesmyslná,   jako  kdybychom 
konstatovali, že  je etické samo  udávání. Každý by  měl mít 
totiž právo vědět, kdo vám  a rodině ztrpčoval svým udáváním 
život, kdo  donášel StB, která  vás pak posílala  do vězení, 
před lety i na smrt. Jen V Absurdistánu absurdního dramatika 
a presidenta se o  tom neví, protože vše je  zcela v souladu 
s logikou jeho absurdních her. Je to obdobná logika jakou má 
duševně chorý člověk, neboť i  ten má svoji logiku skrze niž 
se dokonce  může považovat za  člověka zdravého, či  dokonce 
osvíceného. Lze  se tedy divit,  že v takové  atmosféře jaká 
u nás  vládne  pak  podává  náměstek  pražského  prokurátora 
Šmelhaus pokyn  ke stíhání vydavatele  NN Petra Cibulky  pro 
ohrožení státního tajemství  za zveřejnění seznamů? 
Podle bývalé  mluvčí Charty 77  Petrušky Šustrové sdělil  jí 
soukromě  Adam  Michnik,  že  to  co  se  v archivech státní 
bezpečnosti  dozvěděl  bylo  tak  strašné,  že  je  lepší to 
nevědět. Když se  ho však zeptala, proč si  myslí, že jen on 
má právo ty strašné věci vědět, proč to právo nemají všichni 
občané,  zareagoval poněkud  nelogicky tím,  že jí  řekl, že 
s ní již nikdy  v životě nechce mluvit. Znamená  to snad, že 
Adam Michnik  dostal strach? Pokud ano,  pak proboha z koho? 
Můžeme  se  v  tomto  případě  domnívat,  že  kompromitující 
videozáznamy, které  údajně má kdosi na  Havla v rukou, také 
existují?  A co  když existují  daleko závažnější materiály? 
Václav  Havel naproti  tomu  v  rozporu s  mnoha informacemi 
říká,  že  průzkumy  dokazují,  že  aktivních  udavačů  byla 
menšina. Kdo  ony průzkumy dělá?  Odkud to Václav  Havel tak 
dobře  ví? Z  jakých nadspolečenských,  či agenturních pozic 
hovoří?  Johnu Bokovi  řekl  kdysi  něco podobného,  co Adam 
Michnik  Petrušce  Šustrové.  John  Bok  nedlouho poté musel 
opustit  místo na  BIS. Co  to tak  "ochromilo jeho  bázlivé 
nadřízené" ,  že vedle něho byla  vyhozena celá řada dalších 
lidí? To jen tak na okraji, aby si mnozí nemysleli, že práci 
ztrácejí pouze ubozí agenti StB. 
Vycházím-li jen  pouze z konkrétního  chování Václava Havla, 
i tak je  toho dost, než  co by mohly  obsahovat odpovědi na 
tyto otázky. Z jeho  celkového chování, které můžeme doložit 
fakty, vyplývá, že se  záměrně podílí na vytváření absurdity 
tohoto světa. A hlavně v  politice ho lze přiřadit k takovým 
tvůrcům " reality", kteří  vytvářejí předobraz utrpení lidí, 
podobně  jako  tak  činilo  mnoho negativistických osobností 
kulturního  a politického  života na  konci století minulého 
a na  počátku  století  dvacátého,  jejichž  duchovní  plody 
uzrály  pak v  důsledcích v  ty největší  masakry současných 
dějin. A  nakonec, ještě jako  odpověd na něco  tak hloupého 
jako jsou v Havlových ústech slova  o tom, že věří, že láska 
a pravda  zvítězí nad  lží a  nenávistí: Nevěřte  těm, kteří 
o lásce  a pravdě  pouze mluví,   aniž by  si v  nich stáli. 
Jejich řeč není skutečnou láskou  a pravdou, ale patří pouze 
k "uměním" světa.  K oněm "uměním" o  nichž již Písma praví, 
že jsou velkou marností. 
 



 


 

Čas zpracování: 0.62 s
Zpracováno 11 záznamů


 

Tento seznam má pouze informativní charakter, je neprodejný a byl pořízen na internetu
dne: 08.11.1999, 02:09:49 hod.

Informace jsou čerpány z databáze N.I.T.C., s.r.o., aktualizované dne 27.08.1999
Obsahové připomínky a reklamace zasílejte na adresu petr@cibulka.cz


 

Copyright © 1999 GreenBottle Software

TOPlist