+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Vydra Luboš č.: 1885 ¦

¦Název: Rohovor s JUDr. Jiřím Šetinou ¦

¦Zdroj: NN Ročník........: 0003/007 str.: 005 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . ¦

+------------------------------------------------------------------------------¦

¦Oblasti..: 49 Prokuratura ¦

¦ 27 Policie ¦

¦ 50 StB a její agentura ¦

¦ 37 Církve ¦

¦ 50 StB a její agentura ¦

¦Předměty.: a Personalistika ¦

¦ u Rozhovory ¦

¦ l Kritika ¦

¦ ¦

¦ ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Rešerže:

-------

 

Úplný obsah:

            ROZHOVOR S JUDr. JIŘÍM ŠETINOU

Luboš Vydra: Pracoval jste ve vedení komise Federálního ministerstva vnitra (FMV) při vyšetřování StB, jaké byly výsledky této komise?

JUDr. Jiří Šetina: Výsledky byly takové, že jsme zaevidovali jednak stovky podnětů, stížností občanů, zejména z období padesátých let a pokud to šlo tak jsme na nich začali hned pracovat. Když se ptáte na trestní postihy, tak samozřejmě ta doba byla taková jaká byla. Jejich agenda byla původně dána inspekci na Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie. Ministr Langoš jí vzal k sobě a částečně předal své inspekci, kterou když se zjistilo, že v ní byli bývalí příslušníci StB, následně rozpustil.Byla to doba chaotická a nepřehledná. Se spisy se manipulovalo, přehazovaly se jeden ke druhému a proto vzniklá zprodlení jdou na vrub této prvotní neujasněnosti.K tomu ještě vyvstaly kompetenční spory, chyběli nám kvalifikovaní vyšetřovatelé. Chtěli jsme alespoň něco dotáhnout do konce. Proto jsme začali stíhat bývalé ministry vnitra Obzinu, Vratislava Vajnara (dnes velkopodnikatele, viz. DATABÁZE DŮSTOJNÍKŮ A POMAHAČŮ KOMUNISTICKÉ II. SPRÁVY StB (boj proti vnitřnímu nepříteli) A JEJICH SOUČASNÝCH NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH POSIC V HOSPODÁŘSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY - aktualisační dodatek NN) a Kincla za masové používání zpravodajské techniky proti československým občanům. Ale promlčecí doba byla uzákoněna na deset let, takže to rozhodlo, že je nedostaneme.

Luboš Vydra: Pane generální prokurátore, zdá se že věci opravdu nebyly dotaženy do konce, protože vydavatel našich novin Petr Cibulka hned po listopadu žaloval všechny estébáky, soudce, bachaře a všechny kriminálníky, kteří ho psychicky a fyzicky týrali a ani jeden z nich nebyl dosud trestně stíhán, natož odsouzen. Co hodlá v této  věci Generální prokuratura podnikat?

JUDr. Jiří Šetina: Je třeba nalézt konkrétní odpověď na konkrétní otázku: Kde je ten podnět? Kde se ocitl? Kdo s nim manipuloval? atd. Agenda bývalé StB přešla asi na čtyři orgány, přičemž se to vždy předávalo ve velké rychlosti. Potom vznikla Správa vyšetřování, která ji nahrazovala a v r. 1992 náš útvar. Mezitím se se spisy pohybovalo a posouvalo.Je tedy otázkou, kde ten podnět nyní je.

Odpověď na tu druhou otázku je, že bylo zřízeno Koordinační centrum pro vyšetřování této zločinné minulosti. Můžeme říci, že až do r. 1945. Ale ten problém je mnohem složitější, než jak vypadá. Třeba u krajského soudu v Ústí n. L. byl proveden proces s paliči za podpálení v Mělníku, ve Štětí atd. To ještě dělala StB a byli za to odsouzeni jakoby - pachatelé. Po roce 1989, bezprostředně po námitkách, že StB nepostupovala podle zákona, se ta věc dostala na pořad krajského soudu v Ústí n. L., který rozsudek zrušil. Tímto rozhodnutím, ale ona věc nezmizela, pouze se dostala do stadia přípravného řízení, kdy bylo vzneseno obvinění pro ony požáry. Tato causa dnes představuje 12 tisíc stránek vyšetřovacího spisu a vedle toho asi čtyři bedny pomocných materiálů.A už nepočítám postih StB, který by při tom také měl být. Podle zákona to patří Ústí n. L. Když to dostane, musí se s tou věcí nějak vyrovnat, tzn. musí na to dát několik vyšetřovatelů a půjde to na úkor každodenní trestné činnosti. Tomu by mělo odlehčit již zmíněné Koordinační centrum, ve kterém budou evidenčně soustředěny všechny trestné činy, nebo jiné podněty. První impuls bude spočívat v tom, že se to zaeviduje a že se tím někdo začne plošně a profesionálním způsobem zabývat. K tomu použijeme aparátu, který má k dispozici jak ministerstvo vnitra, tak GP. Koordinačnímu centru podřídíme i tzv. rehabilitační odbory krajských prokuratur, které až dosud zpracovávají přes 200 000 těchto návrhů na rehabilitací. Podle dohody, kterou jsme udělali s ministrem vnitra Janem Rumlem, budeme mít k dispozici vyšetřovatelský aparát policie. K tomu bude připojen i onen již zmíněný útvar pro vyšetřování činnosti StB, který nyní přešel z FS pod českého ministra vnitra.

Luboš Vydra: Jak by se mohli do těchto týmů dostávat odborníci ze Západu a jestli současný profesorský sbor na advokacii je posílen o lidi z exilu? Nebo jsou zde stále titíž lidé?

JUDr. Jiří Šetina: Tato instituce bude mít zájem, aby pracovala s každým kdo bude splňovat podmínky, mezi které patří nemít narušenou minulost ani prostým členstvím v KSČ.

Luboš Vydra: Pokud si stěžujete, že máte hodně práce a nedostatek vlastních odborníků,proč se neobrátíte na cizinu?

JUDr. Jiří Šetina: KC bude spolupracovat s každým,kdo bude ochotný pomoci. Např. s KPV. S různými skupinami, i v zahraničí. Navázali jsme již spolupráci s Hlavním výborem pro stíhání zločinů proti polskému národu a s podobnou institucí v Německu. Budeme mít mezinárodní kontakt. Něco jiného je zaměstnanecký poměr. Na to,aby mohl být někdo u nás ve státní službě, jsou kritéria, které je třeba dodržet. Jako s prvním chceme navázat osobní kontakt s panem Simonem Wiesenthalem a dalšími. Všude, kde by nám mohli pomoci jednak radou, nebo i jinak.

Luboš Vydra: Kdy budou postaveni před soud pro vlastizradu ti, kteří napomáhali sovětským okupantům?

JUDr. Jiří Šetina: Odpověď na tuto otázku známe všichni a je taková jak se vyvinula za poslední tři roky. Tak jak jí prezentovala právní reprezentace, která obsadila posty po r. 1989. Ale nejde jenom o otázku postihu za rok 1968. Jde o otázku postihu i za zločiny z padesátých let,kdy se jednalo o vraždy, organizované státními úředníky a právě zde se vystavěla jakási pyramida, tabu z nepromlčitelnosti a z nemožnosti retroaktivity, přičemž za retroaktivitu nelze považovat, že by se nyní vymyslel zákon nový, podle kterého by se stíhala jednání z r. 1950. To žádná civilizovaná společnost nemůže připustit. Nemohu to připustit ani já, ani jakýkoliv právník.

Ing. Antonín Bělohoubek: A nešlo by některé darebnosti postihnout ne zákonem z r. 1993, ale podle zákona třeba před únorem 1948?

JUDr. Jiří Šetina: Ano, ale my jsme toho názoru,že postačí zákony, které byly platné v době, kdy byly tyto činy spáchány. Zkrátka, trestný čin vražda existoval a jestliže jeho skutková podstata byla naplněna,pak se jednalo o vraždu. A jestliže ten člověk se nedostal před soud, protože tak rozhodlo politbyro ÚV KSČ, tak přesto i tady vražda nepřestává být vraždou. A zločiny proti lidskosti promlčeny nejsou. Další věc je, že tam,kde nepůjde o zločiny proti lidskosti, tam se skutečně dostáváme do zprodlení, protože je zde na překážku promlčecí doba, která je u nás podle ş 67 dle závažnosti činu 5, 10 let, nanejvýš však dvacetiletá. Když to vezmeme zpětně, tak vlastně můžeme postihovat a to ještě při té nejvyšší sazbě, pouze trestné činy, které byly spáchány od r. 1973. Myslím si, že je možné postupovat dvojím způsobem. Za prvé, jako v Německu, kde je návrh spolkové vlády, že totalitní systém neumožňoval plnost uplatnění práv a proto nebylo možné stíhat trestné činy obzvláště s politickým podtextem a proto se na ně promlčecí doba nevztahuje. Nebo je možný u nás ještě druhý způsob, který vidím ve výkladu tohoto ustanovení, protože ş 67 říká, že promlčecí lhůta neběží, pokud pro zákonnou překážku nebylo možné postavit pachatele před soud. Za tuto zákonnou překážku je pak nutno v takovém případě považovat především samu existenci totalitního komunistického státu.A to i když nepřihlédneme k ustanovení čl.4 Ústavy, kde byla vedoucí úloha strany přímo zakotvena. Samozřejmě,že nenajdeme v archivu ÚV KSČ pokyn politického byra, které by nařídilo esebnákovi, aby zavraždil konkrétní osobu. Jestliže však najdeme ideologické návody, například k likvidaci bývalých živnostníků - zlatníků, pak je jasné, že byro muselo vědět, co se po tomto rozkazu bude odehrávat. To znamenalo vyřazení celé skupiny občanů jenom proto, že patřili k nějakému povolání. Museli vědět, že jich budou stovky. K tomu tisíce nezákonných domovních prohlídek, stovky nezákonných vazeb a odsouzení. Věděli, že při tom mohou ti lidé přijít o život. Podle mne je to nepromlčený zločin proti lidskosti. A za druhé: Viník je pouze jeden, ten kdo vydal tento příkaz. Já když vydám takový pokyn, tak současně chráním exekutivu, která tento rozkaz provádí.

Luboš Vydra: Co tedy brání prohlásit tento režim, o kterém jste nyní sám řekl, že v něm byly rozkazy, které byly zločinné, za režim zločinný?

JUDr. Jiří Šetina: Vezměme si politickou vůli na začátku roku 1990 a vezměme si signalizující politickou vůli na začátku roku 1993. Vidíme, že je zde již rozdíl a že signalizace spěje k tomu, že na vědomě neobjasněných zločinech, se nedá nic demokratického vybudovat. Alespoň já v tom vidím posun politické vůle. Samozřejmě, to všechno proti, jde na vrub právnické reprezentace, která obsadila vedoucí posty r. 1990. A do dneška se setkávám s dopisy lidí, vypovídajícími o tom jak se tehdy demagogicky zneužilo právnických zásad k tomu, aby se zatemnil tento problém. Například s tou legendou, že chceme do Evropy a že tam můžeme pouze jako právní stát. Právní stát ovšem znamená právní kontinuitu. A právní kontinuita znamená návaznost na to co tady bylo. Závěr pak z toho byl ten, že nebude-li právní kontinuita, nejenže nepůjdeme do Evropy, ale vznikne dokonce anarchie. Samozřejmě, pokud se to tvrdilo s dostatečnou argumentací a vahou osobnosti, že na lidi, kteří obnovují stát to působilo. Nedávno jsem si přečetl v RP článek od profesora Šamalíka, kde v poloze jakoby velice vědecké, říká totéž.

Luboš Vydra: Někteří levicoví politici a novináři považují otiskování lidí, kteří podle těchto seznamů spolupracovali s StB za porušování tzv. lustračního zákona. Dokonce jejich západní spojenci, jako paní Lallumierová, chtějí, pokud bude platit tento zákon, se zasadit, aby nám byl ztížen pro nedodržování lidských práv, přístup do Evropy. Co vy na to?

JUDr. Jiří Šetina: S touto otázkou jste zaskočil i generálního prokurátora Jiřího Šetinu. Padesát let zde nebyla svoboda v šíření informací. Je to velmi vážná věc dnes do této svobody zasahovat. V nedávné době to byl případ časopisu Politika. Projevy pánů Obziny a Štěpána obsahují v sobě také propagaci fašizujícího státu. Byly proneseny veřejně a je mimo pochybnost, že by mělo být zahájeno trestní stíhání. U těchto trestných činů, které jsou spáchány spojením slov, gramatickým seskupením, publikací, však převažuje subjektivní hodnocení vyšetřovatele. On musí říci: Ano, je to pro mne trestná činnost a zahajuji na ní trestní stíhání. Když se jedná o kriminální činnost, jako je vražda, pak nemá vyšetřovatel o čem by uvažoval. Zde převažují objektivní hlediska.

Za mé existence demokratická společnost dvakrát totálně zklamala. Vždycky to mělo strašlivé následky pro lidstvo. Proto nejsem příznivcem bezbranné demokratické společnosti,která si skloňuje ve všech pádech Listinu základních práv a svobod, když přitom opět může kdokoliv přijít a zmocnit se vlády a vládnout tak, jako jsme již tomu byli svědky.

Luboš Vydra: Jak se díváte na naše zveřejňování seznamů agentů StB? Nevidíte v tom, i vy, přece jen porušení zákona?

JUDr. Jiří Šetina: Záležitost lustračních seznamů se týká mne i osobně, protože se v nich nalézá i mé jméno. Nelze však k nim nic říci, protože tak jak je to podáno, jedná se o přepis.Kdyby se tady hned na začátku roku 1990, bez nějaké hektičnosti, averznosti začalo důstojným způsobem vyrovnávat s minulostí, tak si myslím, že by nedocházelo k těmto extrémům. Jsem toho názoru,že v řadě případů to bude tisk a hromadné sdělovací prostředky, které budeme mít při vyšetřování minulosti jako jediného pomocníka. A když nemáte možnost vyšetřovat a postavit před soud, tak můžete alespoň zdokumentovat a zveřejnit. O to totiž také v prvé řadě jde. Kdysi jsem byl toho názoru, že člověk, pokud mu je víc jak šedesát, je už mimo dosah lidské spravedlnosti, a že už by se pomalu na něho neměly vztahovat trestní zákony, protože je jednou nohou na hranici spravedlnosti jiné, nežli lidské. Eventuelně i ty tresty by měly být spíše symbolické. Aby mně nebylo špatně rozuměno: Nejsem proti potrestání, to ne. Ale za prvé, tady vůbec nejde o tresty a za druhé, jde tu především o zdokumentování, vyšetření zvěrstev, které tady byly a o zveřejnění. Protože teprve zveřejněním těchto věcí se dosáhne toho, že se to stane majetkem všech a že to bude další pojistka proti tomu, aby se něco podobného nemohlo již stát. Protože na tom zveřejnění je vždycky patrné kdo selhal, kdo to umožnil. Ať to byl soudce, prokurátor, policista, veřejné mínění, vždy to byl především lidský činitel. A byli to i novináři. Nic si nenamlouvejme. Novináři jednoho dne začali psát, tak jak se to od nich chtělo. (Generální prokurátor JUDr. Jiří Šetina zde tvrdě desinformuje: Ne systém, ale lidský činitel byl zločinný!!! - aktualisační doplněk NN)

Luboš Vydra: Tak jak to vlastně bylo? Byla Velká Sametová, nebo nebyla?

JUDr. Šetina: Tři roky se zaobírám StB a seděl jsem v archivech třeba i 16 hodin denně. Myslím, že tu složku dnes trochu podceňujeme. StB měla připraveny podmínky, situaci a chování pro případ zániku i v době, kdy s tím nepočítala. To totiž musí mít každá profesionální složka. Je to tzv. mobilizační opatření. U nás se předávala moc - předávala - nemluvím o revoluci - kromě Rumunska, jako v poslední zemi východního bloku. Jestliže Gorbačov nastoupil a signalizovalo to určitou změnu, tak z těch čtyř let co byl u moci, nejméně dva roky už bylo naprosto jasné, že dojde k předání moci. Přinejmenším dva roky měli na to, aby se připravili. A ta profesionální složka nám přichystala určité podmínky a systém "zalepených obálek", které stačí jen rozlepovat, vyndávat je na světlo a společnost je vrhaná směrem, jak oni si to naplánovali.

Luboš Vydra: Proč GP toleruje dominantní postavení komunistické nomenklatury v privatizaci?

JUDr. Jiří Šetina: Mělo by být samozřejmé, aby fungovala prokuratura, ministerstvo kontroly, vyšetřovatelé, aby všechny malverzační snahy byly postiženy a privatizace probíhala čistě podle těch nejlepších pravidel. Ale byli bychom naivní, kdybychom si mysleli, že se nám podaří vyloučit všechny ty lobby kolem toho. Zkrátka ono obohacování lidí, které při tom nastává. A je to závažná věc, protože ti lidé se obohatí na několik generací.Proto je nesporné, že vzrostla křivka nápadů i v kriminální činnosti. Vládne neúcta k zákonům a dobré pověsti. Lidé by raději šli na pár dní do vězení, než by zvolili adekvátní peněžitý trest. Bohužel, když se dá dohromady bývalá komunistická nomenklatura, objeví se i na ekonomických postech. Byli to přece oni, kdo měli styky. Zahodili stranické legitimace, přestoupili do jiných stran, ale styky a vedoucí postavení v podnicích, to bylo rozhodující pro přechod na akciovky a na ovládnutí.

Ing. Antonín Bělohoubek: Jak odhadujete, že dopadne zákon o protikomunistickém odboji. Neobáváte se, že bude sprostě odšvindlovaný?

JUDr. Jiří Šetina: Ne. Myslím si, že politická vůle pro vyrovnání s politickou minulostí je v r. 1993 jiná, než byla v roce 1990.

Ing. Antonín Bělohoubek: Odhadujete, že tento zákon o protikomunistickém odboji by se mohl stát jakýmsi předstupněm zákazu komunistické strany?

Ing. Jiří Šetina: Myslím si, že pokud nebyla komunistická strana zakázána bezprostředně, jakožto reakce na změnu totalitního systému, tak dnes za těchto podmínek to bude mnohem obtížnější. Bez ohledu na to,že si to budeme i přát. Bude to obtížnější jednak z vnitropolitických, tak mezinárodních hledisek. Může se to však stát, až se zdokumentují a vytáhnou na světlo zločiny komunistické strany. Pak si myslím, že vznikne nová situace, která může vést k přehodnocení tohoto stavu. Evropa je zvyklá na to, že se staví na pevných základech. Nikoliv na slovech.

Luboš Vydra: Nezdá se mi, že v současné Evropě se stejně posuzují zločiny nacistické a komunistické. Připadá mi, že je zde jistá tendence tyto komunistické zločiny zlehčovat.

JUDr. Jiří Šetina: Víte proč? Protože oni se do toho nedovedou vůbec vžít. Solženicyn vydal Souostroví Gulag a pomalu není srozumitelný ani pro nás, kteří jsme v tom 40 let žili. Pod těmi pojmy si můžeme představit cokoliv. Natož potom západní svět. Co je k pochopení na tom, že mohl někdo dostat 10 roků, za nic a že bez mrknutí oka byl potom zastřelen, že sovětští důstojíci neemigrovali jenom proto, že v případě jejich emigrace, by vystříleli celou rodinu, včetně jejich dětí a dalších příbuzných? Tomu na Západě nikdo nerozumí a když se mu to předestře, tak tomu nevěří. Pro něho jsou to nesrozumitelné knižní příběhy, které podvědomě považuje za literární nadsázky.

Ing. Antonín Bělohoubek: Jeden ze západních bankéřů při své návštěvě u nás prohlásil, že zdrženlivost západních podnikatelů vůči českým zemím pochází především z toho,že si ještě nejsou jisti, jestli tady bude kapitalismus, nebo vláda mafií. Proto si troufám říci, že tu nebude to v co jsme po listopadu doufali. Fakt, že dnes již máme nejen soudruhy milionáře, ale i soudruhy miliardáře dokazuje , že ti se již postarají, aby tu svou moc zúročili i politicky. A když si položím otázku, kdo za tento kardinální malér může, tak jsou to ti, kteří komunistům měli čelit a nečelili.

JUDr. Jiří Šetina: Jestliže tady bylo předání moci, tak můj kolega Standa Novotný na to měl takovou velice hezkou filosofii, když říkal: "Ano bylo to takto vymyšleno, ale nepočítali, že mohou být malá zrníčka písku, která se do toho soukolí dostanou. A ono jim to může v tom naplánovaném pěkně zaskřípat." Brzo vydáme dokumenty z archívů StB a z archívu ÚV KSČ, které budou hovořit bez jediné řádky vysvětlení samy za sebe.

Ing. Antonín Bělohoubek: Co říkáte tomu jak se chová televize? Noviny nečte tolik lidí, jako jich sleduje televizi. Nechat jí proto v rukách bolševiků to není babráctví, to je zločin.

JUDr. Jiří Šetina: To co udělala třeba se mnou, kdy natočila mé vysvětlení jak to bylo s tím zavedením do seznamu, to odpovídalo určité epizodě ve Františkových Lázních. Ale, když toto zveřejnila, že tam současně nedala i ty věci o tom jak jsem odmítl spolupráci, jak potom jsem byl odvezen do Chebu, kde jsem jí znovu odmítl, že následovalo ukončení pracovního poměru, to už si opravdu mohu myslet, že je to cílené. A i když jsem křesťansky založený a tolerantní člověk, tak musím říci, že pokud je to nedbalost, tak je to tak hrozná hraniční nedbalost, že si nedovedu horší představit! Toto by se dalo charakterizovat jako velice neseriózní jednání. Protože jestliže z toho vyberou, ustřihnou slova a pustí to celému národu, tak takhle mohou "odstřelit" úplně každého.

Luboš Vydra: Děkujeme za rozhovor.

(zpracoval Luboš VYDRA)