NASTAL ČAS K SJEDNOCENÍ

ANTIKOMUNISTICKÝCH SIL

Dohody, které byly umožněny před listopadem 1989 mezi částí disentu a komunisty (viz. N.N. 01/1999 Analýza 17. listopadu M. Dolejší) pokračovaly těsně po listopadu 1989 praktickými kroky zaručujícími nedotknutelnost komunistických zločinců a zachování jejich ekonomického a politického vlivu. Garanty dohod z obou stran se stali V. Havel a M. Čalfa. Celkem se na celé operaci podílely desítky až stovky obětavých „revolucionářů“ viz. seznam budovatelů mafiánského kapitalismu, který zveřejnila Akce 99 v N.N. č. 14/2000.

Tato skupina svým obrovským vlivem ve všech médiích přetrvávajícím až do dnešních dnů, kdy v těchto médiích neexistuje svobodná debata, pouze ta povolená v rámci postkomunistické liberální strategie, získala výsadní postavení ve společnosti. Účelovým využitím kolaborace některých funkcionářů lidové strany s komunismem (viz. cauza Bartončík) se tato mocenská skupina nadlouho zbavila jakéhokoli ideového protivníka. Zmanipulováním prvního sjezdu KDS, jež později vedlo k pohlcení této strany silnější ODS, které na dlouho oslabilo křesťanský hlas, jež by mohl být alternativou k pohanskému socialisticko-liberálnímu směru.

Nemůžeme se divit, že si komunistická nomenklatura a současný establishment natolik přirostli k srdci, že je již není možné oddělení bez odstranění současného režimu. Tato symbiosa, jež vychází ze stejných ideových kořenů a jež prorůstá do všech tkání společnosti a otravuje krev celého organismu, musí dříve či později skončit diktaturou.

Musíme se proto vrátit na počátek, abychom byli schopni sledovat vývoj antikomunistických sil, které se tomuto vývoji podvědomě a v některých případech i zcela vědomě bránily. Bohužel proti přesile, která proti nim stála, byly takřka bez šance, i když samy se dopustily mnoha osudových chyb.

Tehdy v roce 1990 při vzniku OF zvítězila skupina kolem V. Havla, V. Klause a M. Zemana. Dnes rozeznáváme po deseti letech v těchto osobách jasné obrysy mocenských center, která se dělí o kořist v podobě bilionů korun, rozkradených a vyvezených do zahraničí z podvodně zprivatizovaných majetků.

Proti této skupině stála vždy antikomunistická seskupení v OF i mimo něj reprezentovaná poctivými politickými vězni a vlastenci v exilu. Spor, který se rozhořel v roce 1990 mezi J. Šabatou a P. Cibulkou určil na mnoho let rozdělení české politické scény.

Kdo zvítězil díky pomoci bolševické nomenklatury a dosadil do pozic V. Havla, V. Klause a M. Zemana víme. Rozkradená a zruinovaná země, zdemoralizované obyvatelstvo, rozvrácení národních tradic a nahrazení konsumním materialismem a pohanským uctíváním kultu zlatého telete v podobě mamonu to jsou výsledky, kterými se může po deseti letech tato probolševická skupina OF vykázat.

Některé antikomunistické síly se po prohlédnutí podvodu snažily kandidovat v prvních volbách na společné kandidátce HOS, bez finanční podpory starých bolševických struktur byly ovšem bez šance.

V roce 1992 se pokusili někteří antikomunisté sjednotit na kandidátce KAN a opět neúspěšně, neboť situace v zemi v dobách ekonomického „zázraku“, který dnes všichni platíme, vypadala na první pohled nadějně. ODS si dokonce přivlastnila antikomunistickou rétoriku, takže zmatení voličů bylo úplné.

Jako reakce na tří procentní neúspěch KAN v parlamentních volbách vznikla v roce 1994 „Iniciativa pro sjednocení pravicových sil“, ze které později vznikla Demokratická unie (DEU). Po nadějném začátku a relativním úspěchu v komunálních volbách se ve straně začal stále více prosazovat systém hledání nepřátel ve vlastních řadách. Tento rozkladný proces vyvrcholil na druhém sněmu DEU, kdy již bylo jasné, že strana nabrala zcela jiný kurs. Smířlivý k současné moci. Pozdější snaha o spolupráci s ODS tento proces jen završila. Dnešní působení DEU ve čtyřkoalici je za tohoto stavu logickým důsledkem. Do voleb v roce 1996 šla DEU, která měla při svém vzniku 4 500 členů již jen s torzem čítajícím 300 nejvěrnějších. Neúspěch byl zaručen.

Někteří bývalí členové DEU založili po druhém sněmu Pravý Blok, který se bezúspěšně snažil sjednotit mimoparlamentní pravicové síly. Politický třesk vyvolaný černým financováním ODS na podzim 1997 vyvolal pnutí v ODS a ODA. Z Klausovy strany se odděluje „ODS s lidskou tváří“ a svůj bezbřehý liberalismus si vpisuje do štítu jako Unie svobody. Konzervativně založení členové ODA zakládají spolu s některými bývalými členy DEU Stranu Konzervativní smlouvy (SKS).

Vznik všech těchto subjektů byl reakcí na zhoršující se politické i ekonomické klima v naší zemi.

Na podzim 1999 vzniká Akce 99, která se snaží pravdivě pojmenovat příčiny současné krize a vyzývá moc k rovnému dialogu. Tato snaha je předem blokována a namísto ní dostává v médiích prostor studentská akce Děkujeme odejděte, která je v duchu svazáckých tradic jejich protagonistů zaměřena pouze k odventilování lidové nespokojenosti, která se moci začíná pomalu vymykat z rukou.

Akce 99 svým otevřeným dopisem prezidentovi s přílohou 99 budovatelů mafiánského kapitalismu otvírá další kolo veřejné diskuse. Tentokrát si již média nemohou dovolit úplné přehlížení a po zveřejnění v internetovém deníku Neviditelný pes začíná společenská debata na toto téma. Dalším krokem je přímo vstup do politické arény a vznik nové strany. V ní by se měly setkat všichni poctiví odpůrci komunismu a vytvořit silnou antikomunistickou alianci. Tato „Národní akce“ by měla uspět ve volbách a smést současnou komunisticko - liberální loutkovou garnituru. Teď je ten správný čas pro vznik nového věrohodného subjektu, který bude skutečnou „Národní akcí“, za obnovu tradičních hodnot a morálního řádu na kterém je založena evropsko-křesťanská civilizace. Jíž je naše vlast přes tisíc let součástí.

 

 František Červenka

člen předsednictva Akce 99

noviny@cibulka.cz