Charta 77

Dokument č. 6

Přesto, že Charta 77 je ústavně zaručeným výkonem petičního práva a práva na svobodu projevu, byli signatáři tohoto dokumentu podrobeni od jejího zveřejnění četným policejním výkonům a omezením na svobodě, jako by při koncepci a rozšiřování Charty běželo o trestný čin. Podávajíce krásný souhrn těch akcí, které byly proti signatářům a mluvčím Charty 77 namířeny, pokud jsme je mohli zjistit, žádáme zároveň o jejich reparaci.

Na prvním místě nutno uvést co vešlo ve známost o zatčených signatářích. Již čtyři týdny (od 14.l.) je ve vazbě spisovatel Václav Havel, mluvčí Charty 77, ale již předchozího týdne byl předmětem policejních zásahů, zčásti neregulérních: byla u něho provedena domovní prohlídku bez přítomnosti zadrženého, filmováno u něho v bytě, později při prohlídce venkovského objektu ve Vlčících bylo provedeno natáčení celého objektu. Ve dnech 10. a 11. ledna byly celodenní výslechy v Ruzyni. Od l4.ledna se s Václavem Havlem již nesetkal nikdo z příbuzných ani známých. Pozvání na technickou kontrolu vozidla nemohlo být l5. ledna převzato. Dne 16. ledna byl manželce Václava Havla doručen dopis s oznámením, že je V. Havel vzat do vazby a obviněn z podvracení republiky podle § 98 odst. l.2 písm. a) trestního zákona a že žádá o opatření obhájce (oznámení generální prokuratury o vzetí do vazby podle § 68 tr. ř. došlo l8. ledna). Dne 21. ledna byl zabaven psací stroj a ohlásil se nový vyšetřovatel. K prvnímu styku obhájce s obviněným došlo 26. ledna, ve skutečnosti však JUDr. Lukavec nebyl přítomen žádnému výslechu svědků a načetl dosavadní spis. Oznámil manželce mandanta, "že Václav Havel je v dobrém fyzickém stavu a že výslechy probíhají ve "formě literárních debat". Manželka Václava Havla obdržela dva dopisy od manžela, on od ní balík, ale dopis mu doručen nebyl. Posléze JUDr. Lukavec oznámil, že uvažuje o předání případu jinému advokátovi.

Skoro stejně dlouho jako Václav Havel, mluvčí Charty, jsou ve vazbě signatáři František Pavlíček a publicista Jiří Lederer. Jsou spolu s režisérem Otou Ornestem, který není signatářem, obviněni z trestného činu podvracení republiky, respektive poškození zájmů republiky v zahraničí. (Budiž poznamenáno, že souvislost trestního stíhání O. Ornesta s trestním stíháním ostatních jmenovaných osob se v podstatě zakládá na sugescích sdělovacích prostředků a policejních orgánů a je naprosto nejasná.) Orgány činné v trestním řízení za celou dobu nesdělily ani příbuzným obviněných ani veřejnosti, čeho se obvinění měli konkrétně dopustit. Obhájci, jejichž výběr byl velmi zúžen, se většinou neúčastní vyšetřovacích úkonů. Zdravotní stav Oty Ornesta vzbuzuje vážné obavy, ježto před zadržením měl dvakrát infarkt a trpí cukrovkou.

Tyto a další okolnosti, zvláště pak mlčení justičních a státních orgánů, nás nutí, abychom ve smyslu čl. 29 Ústavy ČSSR požadovali naléhavě okamžité propuštění Václava Havla, Františka Pavlíčka, Jiřího Lederera a Oty Ornesta na svobodu: pokud právní názor justičních orgánů činných v trestním řízení toto řešení nepřipouští, žádáme, aby po souhlase prokurátora byly zveřejněny důvody tohoto trestního stíhání a vazby. Nebylo-li by naší žádosti vyhověno, posílilo by to jen domněnky veřejnosti, založená na prostém faktu , že ve vězení jsou dva signatáři Charty a jeden mluvčí, a to za situace, kdy činnost Charty 77 není jinak trestně stíhána.

V této situaci upozorňujeme na řadu dalších represivních opatření, která od začátku ledna t.r. postihla signatáře i další osoby. Téměř všichni signatáři z l.l.l977, tedy kolem 23O občanů bylo předvedeno nebo předvoláno k svědeckému výslechu v trestní věci podvracení republiky a dotazováno na Chartu 77. Mluvčí Charty a další signatáře vyšetřovala Státní bezpečnost opakovaně, mnohokrát a často celodenně. Výslechy dosud pokračují: občané, kteří již ve věci vypovídali nebo (většinou) použili svého práva a výpověď odmítli, jsou předvoláváni znovu.

Státní bezpečnost provedla zhruba 5O domovních prohlídek většinou u signatářů Charty 77. Zabavovala při nich tiskoviny, strojopisy, rukopisy a další předměty, které nijak nesouvisely s vyšetřováním. Brala vzorky psacích strojů. V řadě případů byly psací stroje zabaveny. Domovními prohlídkami byli postiženi podle neúplných zpráv tito signatáři: Milan Balabán, Rudolf Battěk, Jan Beránek, Toman Brod, Stanislav Budín, Karel Čejka, Jiří Dienstbier, Bohumil Doležal, Ivan Dubský, Michael Dymáček, Vratislav Effenberger, Karel Fridrich, Ji Hájek, Václav Havel,Ladislav Hejdánek, Alfréd Kocáb, Božena Komárková, Vavřinec Korčiš st., Anna Koutná, Miroslav Kusý, Pavel Landovský, Jiří Lederer, Ladislav Lis, Jaroslav Meziník, Milan Otáhal, František Pavlíček, Jan Petránek, Zdeněk Pokorný, Zdeněk Přikryl, Miloš Rejehrt, Aleš a Zuzana Richterovi, Karel Sidon, Jan Šabata, Jan Šimsa, Miluše Števichová, Jan Trefulka, Jakub Trojan, Milan Uhde, Zdeněk Urbánek, Ludvík Vaculík, Zdeněk Vašíček, Zdeněk Vokatý, Václav Vrabec, Antonín Vyroubal, Petr Zeman, Oldřich Kaderka.

Při příležitostné návštěvě u Jana Patočky byly zabaveny rukopisy a strojopisy. Osmnáct postižených je z Brna, skoro všichni brněnští signatáři.

Několik signatářů bylo postiženo existenčně okamžitým rozvázáním pracovního poměru. Pokud známo, byl tento krok vždy zdůvodněn podpisem Prohlášení Charty 77. Zaměstnavatel jako důvod okamžitého propuštění uvádí buď hrubé porušení pracovní kázně podle § 53 b/zák. práce, nebo ohrožení bezpečnosti státu § 53 c, někdy uvádí i nezákonné důvody rozvázání pracovního poměru. Takto byli postiženi Zdeněk Mlynář, doc. dr. František Jiránek, doc. dr. Radim Palouš, Anna Fárová, Ivan Medek, Helena Seidlová, Drahuše Proboštová, Ladislav Dvořák, Milan Machovec, Petr Pithart, Oldřich Hromádko a Michal Lakatoš, poslední čtyři minulý týden. Pracovní poměr byl zrušen bez udání důvodu v jednoměsíční zkušební lhůtě s Miluší Števichovou a Jaromírem Literou. Další signatáři očekávají obdobný postup nebo výpověď. Na základě rozhovoru se zaměstnavatelem v rámci kampaně vedené proti nim na pracovišti. Jiří Judl a Jan Sokol byli zbaveni členství v ROH. Jitka Bidlasová a Zuzana Dienstbierová účasti v brigádách socialistické práce. Údaje, které máme k dispozici, jsou pravděpodobně neúplné , nezahrnují dále ztrátu zakázek a pracovních příkazů, k nimž došlo v zřejmé souvislosti s podpisem. Některé zásahy proti signatářům ohrozily jejich zdraví, resp. jim na zdraví ublížily. Tak např. Jelena Mašínová utrpěla dne 10.l. dlouhodobé zranění menisku levé nohy (lékaři navrhují operaci) při násilném předvádění k výslechu. Zina Kočová byla l3 dní (od 21.1.do 2.2. ) nuceně hospitalizována na uzavřeném oddělení venerologickém Fakultní nemocnice Praha 2 (U Apolináře), ač způsob jejího života nezavdával důvod k podezření z venerické nemoci. Ve dnech 21.1.-24.1. byl po více než sto hodin zadržován orgány bezpečnosti spisovatel Karel Sidon, protože nebyl do 48 hod. obviněn, je nutno vyvodit, že byl více než 48 hodin protiprávně omezován na osobní svobodě. Dne 21. ledna byla vážně porušena osobní svoboda Jaroslava Suka, neboť příslušníci SNB použili násilí a poté prohledali dům a zhotovili snímek písma psacího stroje. Dne 3.2. byla protiprávně porušena domovní svoboda Ladislava Lise. Ivana Hybleová, roz. Šimková, byla dne 31.1. t.r. zprvu propuštěna z nemocnice OÚNZ v České Lípě s diagnósou "hrozící potrat", uznána práce neschopnou, potom však na příkaz svého nadřízeného, ředitele OÚNZ byla uznána ještě téhož dne práce schopnou bez lékařského vyšetření, onoho dne jí končila jednoměsíční zkušební lhůta, kdy s ní bylo možné rozvázat pracovní poměr bez udání důvodů, lékařskou pomoc mohla vyhledat až v Praze, vzdálená 90 km, kde je nyní ještě s touž diagnózou hospitalizována. Ve sdělovacích prostředcích byla v lednu proti Chartě 77 rozpoutána počínaje dnem 10.1. kampaň hrubě zkreslující její obsah, operující nejen pomluvami a nepravdami, nýbrž proti signatářům pracující dokonce i nezákonnými zásahy do soukromé sféry a dokonce i antisemitismem. Nejvíce byli postiženi V . Havel, Pavel Kohout, Zdeněk Mlynář, F. Kriegel a zcela zvláště L. Vaculík. Kampaň hanobící jednotlivce trvá. V rozporu s čl. l7 Paktu o občanských a politických právech nebyla nikomu z napadených dána možnost čelit nezákonným útokům na svou čest ani obhajovat správnou interpretaci a teze Charty 77.

Proti Ludvíku Vaculíkovi, podávajícímu trestní oznámení ohledně, výroby a rozšiřování závadných fotografií, bylo podáno trestní oznámení pro pomluvu.

Série represí a difamací proti Pavlu Kohoutovi byla provázena desítkami výhružných dopisů, jejichž obsah je s to vzbudit obavu , že adresát bude fyzicky zničen nebo těžce postižen. Několik desítek signatářů bylo dále postiženo odebráním řidičských průkazů a technických osvědčení. Doklady většině z nich nebyly vráceny. Řidičské průkazy byly odebrány i lékařům, v některých případech rovněž rodinným příslušníkům signatářů. Zvláště krutě to postihuje Věru Jarošovou, které je tak znemožněno vykonávat její zaměstnání řidičky. Oba mluvčí Charty, kteří jsou na svobodě, dále Pavel Kohout, Erika a Miroslav Kadlecovi, František Kriegel, Gertruda Sekaninová-Čakrtová, Petr Uhl, Ludvík Vaculík, František Vodsloň byli postiženi tím, že jim byl pozastaven provoz telefonní stanice. Někteří dostali již odůvodnění, že naléhavý obecný zájem nutí správu spojů, aby užila jejich stanice pro jiné účely.

Několika signatářům odebrali příslušníci SNB dokonce občanský průkaz a vydali jim náhradní potvrzení, neopravňující k vyzvedávání obnosů z bankovního konta nebo k výkazu identity v hotelu.

Státní orgány vyzvaly několik signatářů, aby žádali o svolení k vystěhování (šlo o Zdeňka Mlynáře, Františeka Kriegla, Milana Hubla, Pavla Kohouta a Ludvíka Vaculíka). Stojí zajisté za zaznamenání, že signatář Charty Evžen Menert, který chtěl čs. úřady sám zažádat o vystěhování na základě nabídky spolkového kancléře dr. Kreiského, byl čs. úřady upozorněn, že to pravděpodobně bude dlouhá a složitá úřední procedura.

V posledních týdnech předvolávaly nebo zvaly orgány Stb mnoho signatářů a vyzývaly je, aby svůj podpis pod Prohlášením Charty 77 odvolali. Tyto výzvy provázel nátlak, nechyběly však ani nabídky na zlepšení údělu signatářů. Převážná bezvýslednost tohoto úsilí StB neodradila: pokračuje i v těchto dnech.

Kromě vlastních signatářů a jejich rodin byli týmiž opatřeními postiženi většinou i ti, kdo si nepřáli, aby jejich podpisy pod Chartou byly zveřejněny, dále přátelé podepsavších a ti jejich spolupracovníci a další občané, kteří vyjádřili souhlas či podporu Chartě, nebo některému signatáři. Senior českobratské církve evangelické dr. Václav Kejř byl vyslýchán ve věznici Ruzyně jen proto, že synodní rada vyjádřila k Chartě neutrální stanovisko tím, že ji neodsoudila. Z pětadvaceti spolupracovníků Ivana Medka, kteří protestovali proti jeho propuštění ze zaměstnání, jich odvolalo l8 svůj podpis na nátlak ředitele Supraphonu, ze sedmi, kteří odmítli odvolat, dostali tři výpověď a dva byli postiženi jinak. JUDr. Alena Čapková byla podrobena domovní prohlídce, protože opsala Chartu a byl jí zabaven psací stroj. Karel Freund, dříve než se stal signatářem Charty 77 byl dvakrát podroben protiprávně osobní prohlídce. Manželé Princovi, přátelé Miluše Števichové, která bydlí v jejich domě, mají vážné existenční potíže. Zvlášť křiklavý je případ středoškolského profesora Jana Urbana, s nímž byl okamžitě rozvázán pracovní poměr jen proto, že odmítl podepsat rezoluci odsuzující Chartu 77 (viz. přípis jihočeského KNV - odboru školství). Profesorka dr. Jana Košinová byla za nepodepsání rezoluce odsuzující Chartu 77 pranýřována vyhláškou ředitele Kihovnické školy v Praze l, která ji označuje za potenciální zálohu "protistátní skupiny stoupenců Charty". Tyto případy ilustrují též způsob, jak se vytvářely petice proti Chartě 77.

Jako mluvčí Charty jsme považovali za svou povinnost uvést všechny tyto okolnosti zvláště proto, aby další občané, kteří přistupují k Chartě 77 a přejí si výslovně, aby jejich podpisy, kterými vyjadřují svůj souhlas s Prohlášením Charty 77 byly zveřejněny,měli obsáhlejší obraz situace a mohli lépe určit svůj vztah k Chartě.

Připomínáme znovu, že Charta 77 není uzavřená společnost, nýbrž pospolitosti všech, kdo považují za správné a prospěšné, aby zásady obou Mezinárodních paktů a občanských a politických, hospodářských a kulturních právech, které ostatně jsou součástí našeho právního řádu a to v nedvojsmyslně interpretaci, byly plně a všeobecně uváděny v život.

Proto Charta 77 v zásadě je otevřena všem československým občanům bez rozdílu. Charta 77 vítá podporu a projevy sympatií, kterých se jí v různé formě dostává od stoupenců uplatňování lidských práv. Solidarita vyjádřená pracujícími, jejich organizacemi a pokrokovými silami v Československu i kdekoliv ve světě pomáhá signatářům řešit úkoly vytčené Chartou.

Výraz tohoto odhodlání je i skutečnost, že 1. února jsme zveřejnili jména dalších 209 signatářů prohlášení Charty 77.

Prof. PhDr. Jan Patočka, dr.h.c. V Praze dne 15. února 1977

Prof. JUDr. Jiří Hájek DrSc