Charta 77

Dokument č. 10

Ode dne, kdy bylo zveřejněno Prohlášení Charty 77, uplynuly téměř čtyři měsíce. V životě společnosti to není mnoho. Událo se však dost, aby se zhodnocení tohoto období mohlo stát základem pro konstruktivní úvahy.

Přímému odevzdání textu Charty 77 vládě ČSSR a Federálnímu shromáždění zabránila akce Státní bezpečnosti. Reakce státní moci na zveřejnění Prohlášení Charty 77 přesáhla svým rozsahem i formami postup, který moc až dosud uplatňovala v případě předchozích petic, podaných rovněž na základě čl. 29 Ústavy. V průběhu posledních let československá společnost nepoznala ani tak prudkou kampaň ve sdělovacích prostředcích , jejímž smyslem bylo nehoráznými obviněními zdiskreditovat mluvčí a signatáře Charty, ani tak rozsáhlé tajné represálie. Přitom podstata věci byla veřejnosti utajena.

Odezva domácích sdělovacích prostředků byla hysterická a brutální. Zastrašování a pomlouvání spoluobčanů je v rozporu nejen s tolika zdůrazňovanou etikou novinářů, ale i se zákonem. Kampaň proti Chartě 77 vrátila žurnalistiku v některých ohledech na začátek padesátých let. Zato právě ona vyvolala ve veřejnosti zájem o autentický text Prohlášení i dalších dokumentů. Skutečnost, že tyto dokumenty byly zveřejněny také v zahraničí, ztížila pokusy podsouvat Chartě 77 názory, výroky či úmysly, jaké nevyslovila a nemá. Dokumenty Charty se spontánně rozšířily mezi obyvatelstvem. V konfrontaci vyšla najevo celá absurdnost kampaně. Lidé si vytvořili vlastní názor a výsledkem byly stovky podpisů pod Chartou 77 i sympatie s ní, vyjadřované nejrůznějšími způsoby.

Představitelé státní moci - až na výjimky - reagovali na Chartu 77 spíše zdrženlivě. Protože poznali, že text opravdu jen vyzývá k dodržování závazků, které sami přijali a uzákonili, nehodlali vystoupit před světem v roli toho, kdo nerespektuje mezinárodní pakty ani vlastní zákon. Připojili se však k tvrzení, že signatáři Charty 77 jsou výsadkem imperialistů, připustili pochybné politické akce, při nichž byla Charta pod existenčním tlakem odsuzována, a především dali volnou ruku úřadům, aby signatářům znepříjemňovaly život.

Zdůrazňujíce neustálé zákonnost svých opatření postavily pak úřady některé signatáře mimo zákon. K násilnému předvádění, domovním a osobním prohlídkám, výslechům a propouštění ze zaměstnání přistoupilo k odpojování telefonů , zadržování pošty, odnímání řidičských, technických a dokonce i občanských průkazů. Slovenské návštěvy v Praze a české v Bratislavě se netrpí, hosté jsou s doprovodem posílání domů. Řada signatářů byla nákladně sledována ve dne v noci na každém kroku. Tři z nich, Jiří Hájek, mluvčí Charty 77 a dále František Kriegel a Zdeněk Mlynář jsou už dlouhé týdny obleženi policií, jejich návštěvy jsou evidovány a prohlíženy, hosté ze zahraničí - včetně komunistů - nemají přístup , někteří byli vyhoštěny ze země. (Skromný odhad toho dvouměsíčního dozoru je 350 000 Kčs pouze na mzdách. ) Mluvčí Charty 77 Václav Havel a signatář Jiří Lederer jsou už čtvrtý měsíc bez soudu ve vazbě. Jsou náznaky, že se konstruuje proces, podle jména snad pro jiná obvinění, v očích domácí i světové veřejnosti však jednoznačně proces proti Chartě.

Události kolem tragického skonu mluvčího Charty 77 profesora Jana Patočky i jeho pohřbu jsou zvláště smutným svědectvím o tom, jak některé mocenské orgány respektují občanská práva zaručené zákony, stejně jako normy lidské slušnosti a piety.

Stejně jako tisková kampaň, která nepřednesla jediný věcný argument, tak i tento útisk , který neušetřil téměř jediného signatáře, se stal výmluvným důkazem, že Charta 77 pouze veřejně připomněla, co vše je třeba v naší zemi vyřešit. Problematika občanských práv a demokratických svobod se konečně po zásluze dostala do středu pozornosti. Charta 77 dodala řadě občanů odvahy k individuální i skupinové obraně lidských práv. Oficiální tlak, aby občané Chartu odsoudili, zpolitizoval část obyvatelstva už tím, že je postavil před osobní rozhodnutí. Za cenu neupřímného odsouzení Charty nebo formální prohlášení loajality se dostalo některým občanům , zvláště v oblasti kultury, slibu, že budou moci vykonávat své povolání. Každý, kdo žije v této zemi, posuzuje za sebe i druhé, zda tato cena není příliš vysoká a výsledek příliš nejistý. Státní moc ve vší tichosti se pokusila i o drobné kosmetické úpravy dosavadního stavu odporujícího zákonům nebo mezinárodním závazkům státu. Změny v přijímacím řízení na střední školy nelze zatím, dokud nebude více informací, hodnotit jinak, Stejně je tomu i s tzv. volným prodejem buržoazního tisku, ohlášeným v zahraničí a prakticky neuskutečněným.

Zvýšený zájem veřejnosti o problémy lidských práv a demokratických svobod, vyvolaných Chartou a reakcí na ni, se odrazil i v jednání Federálního shromáždění dne 5. dubna tohoto roku. Mnozí občané chápou usnesení Federálního shromáždění jako dílčí odpověď na Prohlášení Charty a konstatují, že se v něm ani v uveřejněné části rozpravy neopakovala nepodložená obvinění proti ní. Naopak, Federální shromáždění potvrzuje, jakkoliv výrazny jen všeobecnými, zákonnost, účelnost a také nutnost občanské iniciativy, směřující k reálnému uplatňování občanských práv a k využívání demokratických svobod. Nevyvozuje však konkrétní důsledky z jejich porušování , ač na ně bylo dokumenty Charty několikrát upozorněno.

Předmětem trvalé a většinou odmítavé pozornosti čs. sdělovacích prostředků je odezva na Chartu 77 v zahraničí. Zabývá se jí i Státní bezpečnost skoro při všech výsleších signatářů. Vyhlašují se nejabsurdnější výmysly o jakési lidové, organizační, ba dokonce hmotné závislosti Charty 77 na centrech imperialismu a antikomunismu. S malými obměnami se často opakují křivá obvinění z počátku padesátých let, která se neopírají o nic jiného, než o monopolní postavení svých výrobců, soustavně se snažících dezinformovat naší i cizí veřejnost. Jejich křivá a ničím neodložená nařčení jsou přetiskována i jiných zemích Varšavské smlouvy. Tím víc nás těší solidarita i morální podpora mnoha občanů těchto zemí. Těší nás i sympatie vyjádřené představiteli hnutí občanů těchto zemí. Těší nás i sympatie vyjádřené představiteli hnutí za lidská práva, která v těchto zemích pracují za nesmírně obtížných podmínek. Povzbuzuje nás rovněž solidarita komunistů, socialistů a demokratů kdekoliv ve světě, solidarita každého, komu stejně jako Chartě 77 - jde o úctu k lidským právům a občanským svobodám jako o jeden z předpokladů opravdového soužití i rovnoprávné spolupráce všech zemí bez ohledu na jejich společenské zřízení či stupeň hospodářského rozvoje, tak jak to odpovídá Chartě Spojených národů, Všeobecné deklaraci lidských práv OSN i Závěrečnému aktu konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

Odezvy okolního světa, kladné i záporné, jejich serióznost i jejich intenzita jsou dány současným stavem jednotlivých společností i stavem mezinárodních vztahů, a signatáři Charty77 na ně mají jen malý vliv. Naším úkolem - navzdory všem kampaním i represáliím - zůstává rozvíjet dál legální občanskou iniciativu, jak ji narýsovalo Prohlášení Charty77. Jsme přesvědčeni , že krizové společenské jevy a především zbytečná napětí v oblasti uplatňování občanských práv a využívání demokratických svobod lze odstranit jedině racionálním a ústavním postupem:

a) objektivním ověřením skutečností, které Charta dosud uvedla,

b) odpovědným rozborem jejich příčin a důsledků,

c) postupným, ale důsledným odstraněním všech postupů,jevů a praktik, které jsou v rozporu s oběma Mezinárodními pakty a dalšími mezinárodními závazky, a naopak uzákoněním takových zákonných ustavení, která by jim plně odpovídala a nepřipouštěla dvojí výklad.

Proto navrhujeme:

l) Ukončit nedůstojné kampaně proti Chartě 77 i jejím signatářům a odvolat všechna nezákonná opatření. Zastavit nákladné policejní akce, které nic neřeší a naopak vytvářejí nové a nové konfliktní situace.

Propustit z vazby všechny občany zadržené v souvislosti s Chartou.

2) Zveřejnit oba Mezinárodní pakty nákladem, který by odpovídal poptávce. Dosavadní zveřejnění vyhláškou č. 120/76 Sb., která je už dlouho vyprodána, je naprosto nedostatečné. Veřejně ve sdělovacích prostředcích i dalšími způsoby propagovat myšlenky obou Paktů, zvláště v případech zřejmých rozporů mezi oběma Pakty na jedné straně a čs. právním řádem a uplatňováním občanských práv a demokratických svobod na straně druhé.

3) Důsledně plnit usnesení Federálního shromáždění z 5. dubna t.r, jež ukládá výborům obou sněmoven i všem poslancům sledovat dodržování zákonnosti, věnovat v duchu tohoto usnesení pozornost ochraně občanských práv a demokratických svobod a odpovědně se zabývat návrhy a stížnostmi občanů. Dát všem občanům nejen teoretickou, ale skutečnou možnost, aby jim předávali či přednášeli doložené stížnosti na porušování právního řádu a vyloučit všechny vlivy, které by to chtěly znemožnit. Federální shromáždění jako nejvyšší orgán státní moci by mělo případy, které diskreditují politiku státu, samo řešit a přimět ústavně podřízené orgány k nápravě.

4) Na základě celospolečenské diskuse přistoupit k novelizaci jednotlivých zákonů a k legislativním úpravám, zvláště v oblasti trestního práva, ale také v právu občanském, zákoníku práce a jinde, aby čs. právní řád byl v souladu s oběma Mezinárodními pakty. Veřejná diskuse o těchto problémech nepomůže nejen k vyrovnání mezi československým právním řádem a oběma Pakty, ale posílí právní jistotu občanů, upevní jejich právní vědomí a přispěje tak k uskutečnění socialistických principů.

5) O návrzích, námětech i stížnostech hovořit s mluvčími Charty 77, jejími signatáři i dalšími občany, kteří o to požádají, na půdě příslušných politických a státních orgánů, institucí i společenských organizací a nikoli jako dosud jen ve vyšetřovnách Státní bezpečnosti, do jejíž kompetence většina uvedených problémů prostě nepatří.

6) Uznat podle č. 4l Mezinárodního paktu o občanských a politických právech příslušnost Výboru pro lidská práva, posuzovat oznámení o tom, že některý stát neplní závazky tohoto Paktu. Tímto krokem, kterým se stát dobrovolně podrobuje mezinárodní kontrole, se posílí prestiž československého státu a rozptýlí obavy, že jeho přistoupení k oběma Paktům bylo jen formální.

7) Volat k odpovědnosti ty pracovníky sdělovacích prostředků, bezpečnostních a jiných státních a politických orgánů, kteří zneužili a zneužívají svého postavení šířením nepravd, k nepřípustnému nátlaku i násilí či ovlivňování soudních, správních a jiných orgánů s cílem psychicky i existenčně ohrozit a poškodit občany za to, že hájí názory plně slučitelné s Ústavou a právním řádem republiky, i když ne vždy konformní s tím, co v daný okamžik je oficiálním stanoviskem. Lidé, kteří takto porušují zákony, a závazné služební předpisy, poškozují pověst státních institucí. Jen oni se musí bát účinné kontroly, jen oni jsou ohroženi fungující zákonností, jen pro ně je skutečná socialistická demokracie noční můrou, a proto právě ani jsou a vždy budou největšími odpůrci lidských a občanských práv a demokratických svobod. Dnes ohrožují zdánlivě jen nás, ale jejich opětovné pokusy o rehabilitaci procesů z padesátých let, které jako jedině narazily na odpor politického vedení, dokázaly, že by se nezastavili před nikým.

Při řešení problémů, obsažených v těchto sedmi bodech nabízí Charta 77 spolupráci, je ochotna i schopna předložit i konkrétní návrhy a podklady a podílet se na tvorbě příslušných opatření.

Charta 77 prošla za uplynulé a čtyři měsíce nelehkou zkouškou a obstála v ní, Palbu pomluv vydržely všechny její argumenty, přes represálie odvolal svůj podpis jediný signatář. Nahradily ho stovky dalších , Charta 77 uhájila svou legální bázi. Ani naši zatčení nejsou obviňováni kvůli ní, i stanovisko generálního prokurátora, přestože se ho právě v těchto dnech zneužívá při pracovně právních sporech, má zcela mlhavý a proto právě nezávazný charakter. Ale především uhájila Charta 77 svůj morální kredit i vůli neustat v úsilí o spolupráci s každým, kdo účinnou ochranu a plné respektování lidských práv a občanských svobod považuje za platný příspěvek k upevnění míru a snížení napětí v Evropě a ve světě, jakož i za předpoklad rozvoje opravdu vyspělé, demokratické a socialistické společnosti u nás.

Podepsán dne 25. dubna 1977 mluvčí Charty 77

prof. dr. Jiří Hájek, DrSc, v.r.

Vydáno v Praze 26.3 dubna 1977