Odvolání řízení v trestní věci proti Otto Ornestovi a spol.

V říjnu minulého roku odsoudil městský soud v Praze režiséra Otto Ornesta ke třem a půl roku odnětí svobody, novináře Jiřího Lederera ke třem rokům odnětí svobody, dramatika Václava Havla a dramatika Františka Pavlíčka k podmíněným trestům odnětí svobody za údajně podvracení republiky nebo jeho přípravu resp. na pokus poškozování zájmů republiky v zahraničí. Charta 77 proti tomuto procesu protestovala, a to před jeho zahájením svým sdělením z 11.10.77 a po jeho ukončení dopisem z 1.11.1977 Federálnímu shromáždění: proces odmítla jako nezákonný. Nyní proběhlo před senátem Nejvyššího soudu, jemuž předsedala Marie Dejčárová, odvolací řízení v této věci. Ve veřejném zasedání dne 12.ledna 1978 vyhověl soud odvolání Otto Ornesta a snížil mu trest ze tří a půl roku na dva a půl roku odnětí svobody, ostatní odvolání zamítl jako bezdůvodná. Zveřejňujeme sdělení Charty 77 a z 5.l.l978 o odhodlání četných signatářů držet v den procesu hladovku jako výraz solidarity s Jiřím Ledererem tuto hladovku drželo víc než sto signatářů. Během procesu se též dostavilo k budově Nejvyššího soudu zhruba l5O přátel, kteří však nebyli vypuštěni ani do soudní budovy.

Zveřejňujeme dva výňatky ze závěrečné řeči Jiřího Lederera přednesené u nejvyššího soudu při odvolacím řízení dne 12.1.1976 , vyňatky jsou ze záznamu.

Jiří Lederer nesměl svou řeč dokončit.

Jiří Lederer:

"Jádrem rozsudku, jádrem , s nimž rozsudek stojí a padá, je literatura,kterou jsme odesílali do zahraničí, tedy básně , novely, povídky, fejetony, divadelní hry, filosofické seje našich významných autorů - Beiferta, Šiktance, Mikuláška, Skácela, Hrabala, Patočky, Kosíka, Vaculíka, Klímy, Havla a j. V rozsudku se o této literatuře praví, že podle zhodnocení soudu -tedy ne podle zhodnocení expertů - měli některé příspěvky protisocialistický charakter. Autoři příspěvků prý otevřeně nebo skrytým způsobem vyjadřovali nesouhlas se socialistickým společenským a státním zřízením a napadali socialistickou kulturu. Takto soudí městský soud v Praze o té nejvýznamnější části české literatury 7O. let, která žel nesmí vycházet v normálních nakladatelstvích, protože její autoři jsou na černé listině. Sotva bychom v dějinách české literatury našli soudní výrok nad tolika literárními díly. Podivuhodným způsobem se tak česk soudnictví 7O. let zapsalo do dějin českého písemnictví."

demokraticky, socialismu, který zajišťuje dělnickou demokracii, kde odbory jsou nezávislou, demokraticky fungující dělnickou organizací. Jsem stoupencem socialismu, v němž občané rozhodují o svých zástupcích ve svobodných volbách. Stoupenec socialismu, v němž je zaručeno nezávislé soudnictví. Socialismu, v němž je svoboda projevu, zejména svoboda tisku, samozřejmostí. Socialismu, který respektuje domácí lidové demokratické tradice. Socialismu, v němž se opozice nepronásleduje, ale s respektem se s ní jedná jako se součástí veřejného mínění. Jsem stoupencem socialismu, o nějž pokus jsme zahájili zrovna před deseti lety, ale tento pokus byl umlčen cizími tanky."