Èást II.
Represe a solidarita

Poznámky vydavatele:
1. Pùvodní usnesení o zahájení trestního stíhání z 16. 3. 1976, vydané vyhledávacím orgánem OO-VB Štìchovice, okres Praha - západ pod ÈV: VB - 17/1976 a pøípadná usnesení o trestním stíhání (tj. vznesení obvinìní) konkrétních osob, které byly zadrženy, obvinìny a vìtšinou uvrženy do vazby mezi 17. bøeznem a 1. kvìtnem 1976, se nedochovala, resp. nejsou vydavateli k dispozici.
Pøedkládané usnesení o rozšíøení trestního stíhání bylo vydáno orgány VB jednak proto, aby bylo možno použít vyšší trestní sazby (obvinìní byli pùvodnì stíháni podle 1. odstavce õ 202 tr. zákona, tímto usnesením jsou však stíháni podle 2. odstavce - viz poznámku níže), jednak proto, aby bylo možno trestnì stíhat i ty osoby, které se vystoupení v Bojanovicích nezúèastnily, resp. tam veøejnì nevystoupily, a to v rámci rozšíøení tr. stíhání všech obvinìných za èinnost, kterou vykonávali nejen 21. 2. 1976 v Bojanovicích, ale v prùbìhu posledních pìti let.
2. Znìní zákonného ustanovení podle õ 202 tr. zákona je toto:
Výtržnictví
(1) Kdo se dopustí veøejnì nebo na místì veøejnosti pøístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti, bude potrestán odnìtím svobody až na dvì léta nebo nápravným opatøením nebo penìžitým trestem.
(2) Odnìtím svobody na šest mìsícù až na tøi léta nebo nápravným opatøením bude pachatel potrestán, spáchá-li èin uvedený v odstavci 1 jako èlen organizované skupiny.
3. Bìhem tøí týdnù, které následovaly po 17. bøeznu 1976, bylo orgány VB obvinìno 19 osob. Vìtšina z nich prošla vazbou. O tøech z nich, kteøí byli pozdìji souzeni okresním a krajským soudem v Plzni (tzv. pøeštický pøípad), pojednáváme zvl᚝ ve III. èásti sborníku. Osudy ostatních mùžeme struènì popsat následujícím pøehledem, v nìmž jsou zahrnuty události do konce roku 1976. Pøehled sice èasovì pøekraèuje rámec "jarního kola", tj. zahájení trestního stíhání, jemuž vìnujeme tuto èást (II.) sborníku, ale ètenáøi ulehèí orientaci pøi studiu dalších dokumentù.
Ivan Jirous, 1944
abs. FF UK-historik dìjin
umìní, novináø, nyní dìlník
umìlecký vedoucí PP
ve vazbì od 18. 3. 76 stále
21. - 23. 9. 1976 hl. líèení,
11. 11. odvol. øízení,
odsouzen na 18 mìs.
pøedpokl. konec trestu odnìtí
svobody: 18. 9. 1977
Pavel Zajíèek, 1951
ètyøi semestry ÈVUT
jevištní technik,
nyní lesní dìlník
textaø a zpìvák DG
ve vazbì od 17. 3. 1976, stále
21. - 23. 9. 1976 hl. líèení,
11. 11. odvol. øízení,
odsouzen na 1 rok
pøedpokládaný konec trestu:
17. 3. 1977
Svatopluk Karásek, 1942
abs. Komenského evang.
bohoslovecké fak., duchovní,
pøed zadržením správce depozitáøe
sólový zpìvák
ve vazbì od 18. 3. 1976 stále
21. - 23. 9. 1976 hl. líèení,
11. 11. odvol. øízení,
odsouzen na 8 mìs.,
z výkonu trestu propuštìn dne 18. 11. 1976
Vratislav Brabenec, 1945
neukonèená Komenského
evang. bohosl. fak.,
dìlník
altsaxofon PP
ve vazbì od 18. 3. 76 stále
dále totéž jako u S. Karáska
(Trestní øízení proti Svatoplukovi Karáskovi a Vratislavu Brabencovi je tedy skonèeno; proti Ivanu Jirousovi a Pavlu Zajíèkovi je skonèeno pouze trestní stíhání, nebo trestní øízení pokraèuje probíhajícím trestem odnìtí svobody.)
Milan Hlavsa, 1951
základní vzdìlání
hudebník, nyní dìlník (øidiè)
komponista, zpìvák a
baskytarista PP i DG
ve vazbì od 17. 3. 76 do 30. 8. 76
dne 3. 9. vylouèen ze spoleèného øízení
v prosinci 1976 byl znovu seznámen
se spisem chystaného procesu "šesti"
Josef Janíèek, 1947
vyuè. zámeèník, nyní dìlník (údržbáø)
v PP kapelník, zpìvák,
kytara a klavifon
totéž jako Milan Hlavsa
Karel Soukup, 1951
zákl. vzdìl. a LŠU, kde
pozdìji vyuèoval høe na kytaru,
nástrojaø, nyní lesní dìlník,
sólový zpìvák
totéž jako Milan Hlavsa
Jiøí Kabeš, 1946
støedoškolské vzdìl.
výtvarník (grafik)
v PP elektron. viola
a teremin
vazba od 22. 3. 76 do 30. 4. 76
dále jako Milan Hlavsa
Jaroslav Vožniak, 1955
gymnázium
skladník
bubeník PP
vazba od 20. 3. 76 do 30. 4. 76
dále jako Milan Hlavsa
Jaroslav Kukal, 1949
vyuè. elektromontér
dìlník (elektromontér)
v PP rekvizity a foto;
hudebník DG
vazby od 6. 4. do 30. 4. 76
dále jako Milan Hlavsa
(Milan Hlavsa, Josef Janíèek, Karel Soukup, Jiøí Kabeš, Jaroslav Vožniak a Jaroslav Kukal byli zaè. prosince 1976 seznámeni s "novým" spisem, z nìhož byly vyòaty výpovìdi ètyø obvinìných, kteøí již byli odsouzeni; lze proto pøedpokládat, že se chystá další soudní proces, tentokráte s tìmito šesti obvinìnými. Jaroslav Vožniak byl navíc na podzim 1976 odsouzen k 18 mìs. podmínìnì na 3 roky za tr. èin nenastoupení služby v ozbrojených silách, rozsudek nenabyl právní moci, prokurátor se odvolal.)
Jan Kindl, 1955
vyuèen
lesní dìlník
hudebník DG
nebyl ve vazbì, zadržen 5. 4.,
propuštìn 9. 4. 76, dne 3. 9. 76
vylouèen ze spoleèného øízení
Otakar Michl, 1949
støedoškolské vzdìl.
programátor
baskytarista DG
totéž jako J. Kindl, datum
zadržení o den pozdìji
Pavel Zeman, 1948
základní vzdìl.
dìlník (skladník)
hudebník DG, døíve v PP
bubeník
totéž jako J. Kindl, datum
zadržení o dva dny pozdìji
Vladimír Vyšín, 1950
základní vzdìl.
dìlník (truhláø)
DG - rytmika
neprošel vazbou, byl obvinìn
zaè. dubna 1976, dne 3. 9. 76
vylouèen ze spoleèného øízení
(Jan Kindl, Otakar Michl, Pavel Zeman a Vladimír Vyšín nebyli zaè. prosince seznámeni s novým spisem, takže bezprostøední nebezpeèí procesu nehrozí. Nebyli ani formálnì oddìleni od skupiny "šesti", tj. opìt vylouèeni ze spoleèného øízení. Trestní stíhání proti nim nebylo zastaveno, takže v budoucnu mùže kdykoli dojít k soudnímu øízení, tedy procesu.)
Zdenìk Fišer, 1953
abs. elektrotech. prùm.
technik
zvukaø PP
ve vazbì od 17. 3. do kvìtna 76,
kdy byl propuštìn z vazby a bylo
zastaveno trestní stíhání proti nìmu
dne 13. 9. 76 byla soudem naøízena
ambulantní ochranná léèba
Zdenìk Vokatý, 1951
základ. vzdìl.
hudebník, nyní dìlník
(natìraè)
sólo kytara - nebyl v PP ani DG
ve vazbì od 17. 3. 76 do 22. 4. 76
dále stíhán na svobodì
trestní stíhání proti nìmu
pozdìji zastaveno

4. V druhé èásti sborníku (èást II.) uvádíme dokumenty, týkající se bezprostøednì zaèátku trestního stíhání. Po zmínìném usnesení následuje dopis urèený Amnesty International, který zhruba shrnuje tehdejší informace, pøejímané západními sdìlovacími prostøedky. Podrobnosti jsou uvedeny ve zprávì, která pochází z téže doby; zaøadili jsme ji za dopis urèený Amnesty Int. Není v našich silách reprodukovat zde poøad Ès. televize ze 7. 4. 76, referující o zatèených "výtržnících" a ohražující se proti zájmu západních sdìlovacích prostøedkù o tento pøípad. Odpovìï Vìry Jirousové, kterou ètenáøi rovnìž pøedkládáme, publikovaly pozdìji Listy (è. 4/76) a informaèní bulletin Amnesty International v srpnu 1976. Po záøijovém procesu tento televizní poøad znovu pøipomnìli ve svém dopise Janu Zelenkovi Vìra Jirousová, Václav Havel a Jiøí Nìmec; jejich dopis najde ètenáø v VI. èásti. "Jarní kampaò" ès. sdìlovacích prostøedkù proti Plastikùm je ilustrována pìti èlánky z tisku oné doby. Pro pøesnost dodejme, že tato první domácí kampaò následovala okamžitì po besedì pracovníkù ministerstva vnitra s novináøi, na které byly uvádìny zkreslené nebo falešné skuteènosti. Tak napøíklad byl úèastníkùm promítnut amatérský film se záznamem vystoupení avantgardní skupiny, které se zcela legálnì uskuteènilo v r. 1971 ve smíchovském F-klubu, zaøízení kulturního domu pracujících ve strojírenství. Hudebníci, používající snad ponìkud neobvyklých nástrojù, byli pracovníky MV vydáváni za zatèené, aèkoliv šlo o zcela jinou, mimopražskou skupinu.
O reakcích zahranièního tisku na zaèátek trestního stíhání se zmíníme pozdìji.
5. Z pochopitelných pøíèin nemùžeme posloužit opisy vyšetøovacích protokolù, které obsahují výpovìdi více než 160 vyslechnutých osob (z toho okolo 120 svìdkù). Zajímavým rysem tìchto výslechù byl zájem o soukromý život, názory s jednání jak obvinìných a svìdkù, tak øady osobností kulturního a politického života, které s dotyèným pøípadem nemìly nic spoleèného.
SNB - Oddìlení vyšetøování VB
Praha - západ
150 93 Praha 5
OVS: VV-58/1976
V Praze dne 1. kvìtna 1976
Usnesení
Podle õ 165 odst. 1-4 trestního øádu stíhám obvinìné:
Brabence Vratislava
nar. 28. 4. 1943 v Praze, dìlníka stavebnì výrobního podniku Technosport Ústí nad Labem, trvale bytem Praha-9 Horní Poèernice, Konìvova 752, t.è. ve vazbì okresního prokurátora pro Prahu-západ vykonávané ve vìznici MS è. 1 v Praze 6 - Ruzyni;
Fišera Zdeòka
nar. 22. 9. 1953 v Pøíbrami, technika n.p. ZPA, Praha 9 - Èakovice, trvale bytem Praha 9, Èerpadlová 536/4, t.è. ve vazbì okresního prokurátora pro Prahu-západ vykonávané ve vìznici MS è. 1 v Praze 6 - Ruzyni;
Hlavsu Milana
nar. 6. 3. 1951 v Praze, dìlníka n.p. Pražské mlýny a pekárny, Praha 9, trvale bytem Praha 6 - Bøevnov, Šlikova 1119/9, pøechodnì bytem Praha 2, Jeèná 7, t.è. ve vazbì okresního prokurátora pro Prahu-západ vykonávané ve vìznici MS è. 1 v Praze 6 - Ruzyni;
Janíèka Josefa
nar. 28. 12. 1947 v Praze, dìlníka školské správy ONV Praha 3, trvale bytem Praha 2, Podskalská 295/4, t.è. ve vazbì okresního prokurátora pro Prahu-západ vykonávané ve vìznici MS è. 1 v Praze 6 - Ruzyni;
Jirouse Ivana
nar. 23. 9. 1944 v Humpolci, dìlníka stavebnì výrobního podniku Technosport Ústí nad Labem, trvale bytem Praha 1, Navrátilova 11, t.è. ve vazbì okresního prokurátora pro Prahu-západ vykonávané ve vìznici MS è. 1 v Praze 6 - Ruzyni;
Kabeše Jiøího
nar. 26. 3. 1946 v Køesínì, grafika n.p. Tesla Karlín, trvale bytem Praha 4 - Nusle, Èestmírova 148/10, t.è. ve vazbì okresního prokurátora pro Prahu-západ vykonávané ve vìznici MS è. 1 v Praze 6 - Ruzyni;
Karáska Svatopluka
nar. 18. 10. 1942 v Praze, správce depozitáøe Státní knihovny ÈSR na zámku Houska, trvale bytem Praha 5, Holeèkova 14, pøechodnì bytem zámek Houska, pošta Tubož, okres Èeská Lípa, t.è. ve vazbì okresního prokurátora pro Prahu-západ vykonávané ve vìznici MS è. 1 v Praze 6 - Ruzyni;
Kindla Jana
nar. 28. 12. 1955 v Praze, lesního dìlníka Lesního závodu Èeská Lípa - polesí Maøenice, trvale bytem Praha 5 - Radotín, Na Benátkách 397/4;
Kukala Jaroslava
nar. 28. 3. 1949 v Praze, dìlníka n.p. Prùmstav Praha 1, trvale bytem Psáry 58, okres Praha-západ, t.è. Praha 8 - Bohnice II E/497;
Michla Otakara
nar. 15. 1. 1949 v Praze, programátora Ès. obchodní banky v Praze, trvale bytem Praha 7, U smaltovny 1335/20;
Soukupa Karla
nar. 22. 1. 1951 v Praze, lesního dìlníka Lesního závodu Èeská Lípa - polesí Maøenice, trvale bytem Praha 2, Anny Letenské 916/16, t.è. ve vazbì okresního prokurátora pro Prahu-západ vykonávané ve vìznici MS è. 1 v Praze 6 - Ruzyni;
Vokatého Zdeòka
nar. 13. 11. 1951 v Klatovech, dìlníka Lesního závodu Èeská Lípa - pracovištì Houska, trvale bytem Nový Malín 408, okres Šumperk, pøechodnì bytem Praha 6, Leninova 660/93;
Vožniaka Jaroslava
nar. 30. 10. 1954 v Praze, t.è. bez prac. pomìru, trvale bytem Praha 5 - Zbraslav, Vanèurova 22;
Vyšína Vladimíra
nar. 10. 9. 1950 ve Velkých Pøílepech, závozníka ÈSAD dopravní závod 105 Praha, trvale bytem Velké Pøílepy 47, okres Praha-západ;
Zajíèka Pavla
nar. 15. 4. 1951 v Praze, lesního dìlníka Lesního závodu Èeská Lípa - polesí Maøenice, trvale bytem Praha 5 - Radotín, Erbenova 455/18, pøechodnì bytem Praha 2, Jugoslávská 580/20, t.è. ve vazbì okresního prokurátora pro Prahu-západ vykonávané ve vìznici MS è. 1 v Praze 6 - Ruzyni;
Zemana Pavla
nar. 16. 7. 1948 v Praze, dìlníka Díla - podniku ÈFVU Praha, trvale bytem Praha 6, U Ladronky 68;
též jako obvinìné z trestného èinu výtržnictví podle õ 202/1,2 tr. zákona, spáchaného ve vzájemném spolupachatelství ve smyslu õ 9/2 tr. zákona, nebo na podkladì zjištìných skuteèností je dostateènì odùvodnìný závìr, že tito shora jmenovaní, po pøedcházejících dohodách o uvedených programech a nazkoušení vystoupení, se v prùbìhu let 1971 až 1976 na rùzných místech ÈSSR aktivnì úèastnili vystoupení amatérských beatových skupin a zpìvákù, v jejichž prùbìhu byly uvádìny veøejnì texty písní obsahující èetné hrubé neslušnosti.
Odùvodnìní
Trestné stíhání v této tr. vìci bylo zahájeno usnesením vyhledávacího orgánu OO-VB Štìchovice, okres Praha-západ, vydaným dne 16. 3. 1976 pod ÈVS: VB-37/1976, pro tr. èin výtržnictví podle õ 220/1 tr. zákona, nebo na podkladì v té dobì zjištìných skuteèností byl dostateènì odùvodnìný závìr, že ve veèerních hodinách dne 21. 2. 1976 v místní restauraci LSD Jednota v Bojanovicích, okres Praha-západ, došlo k veøejnému vystoupení nìkolika amatérských beatových skupin a sólistù, a že mnozí ze zde vystoupivších skupin a sólistù v textech zde veøejnì uvádìných písní uvedli èetné hrubé neslušnosti.
Vzhledem k tomu, že nìkteøí z obvinìných v této vìci byli vzati prokurátorem do vazby, bylo nutno dále konat v této tr. vìci vyšetøování.
Shora obvinìní, s výjimkou obvinìného Zdeòka Fišera, byli dosud v této tr. vìci stíháni pouze jako obvinìní ze spolupachatelství k tr. èinu výtržnictví podle õ 9/2 k õ 202/1,2 tr. zákona, obv. Zdenìk Fišer byl pak dosud stíhán jako obvinìný z pomoci k tr. èinu výtržnictví podle õ 10/10 k õ 202/1,2 tr. zákona, pro svoji aktivní èinnost na shora uvedeném výtržnictví v Bojanovicích dne 21. 2. 1976.
V prùbìhu vyšetøování pøedmìtné tr. vìci bylo však zjištìno, že shora jmenovaní obvinìní se aktivnì úèastnili nejen výtržností v Bojanovicích dne 21. 2. 1976, nýbrž i mnohých dalších obdobných výtržností spáchaných na rùzných místech ÈSSR v období let 1971 až 1976. Výtržnost v Bojanovicích byla pouze posledním trestním jednáním z po delší dobu pokraèujícího jednání obvinìných.
Vlastním veøejným vystoupením, v jejichž rámci k výtržnostem docházelo, pøedcházelo opakované nazkoušení celého posléze uvedeného repertoáru - vèetnì mnohých hrubých neslušností v textech písní - a dohody o uvádìném programu.
Dle dosud provedených dùkazù se obvinìní v prùbìhu let 1971 až 1976 aktivnì spolupodíleli svým trestním jednáním zejména na vystoupeních konaných v Praze 5 - Klukovicích, v Postupicích, okres Benešov; v Èernošicích - Mokropsech, okres Praha-západ; v Kostelci u Køížku, okres Praha-východ a v Bojanovicích, okres Praha-západ.
Spoleèenskou nebezpeènost jednání obvinìných zvyšuje zejména ta skuteènost, že páchali svoji tr. èinnost po delší dobu a na rùzných místech ÈSSR.
Vzhledem k tìmto odùvodòujícím skuteènostem bylo rozhodnuto tak, jak je ve výrokové èásti tohoto usnesení uvedeno.
Pouèení:
Proti tomuto usnesení je možnost podat stížnost do tøí dnù od jeho oznámení, prostøednictvím vyšetøovatele zdejší souèásti VB. Stížnost nemá odkladného úèinku.
Vyšetøovatel VB:
Por. podpis rukou
por. Koudelka
Kulaté razítko s textem:
SNB - oddìlení vyšetøování
VB Praha - západ 1


Dopis pro Amnesty International
Vyzýváme vás - pomozte. V minulých dnech došlo v Èeskoslovensku k rozsáhlému zatýkání mladých lidí, kteøí se provinili jedinou, ovšem pro nynìjší politický systém, zásadní vìcí. Odmítali spolupracovat se zdejším totalitním režimem na poli oficiálnì povolené spoleèenské aktivity a pokoušeli se žít nekonformním, v rámci možností nezávislým a svobodným životem. Formou jejich protestu proti všeobecnému násilí byla hudba, nekonformní texty a poezie, kterým se vìnovali s mladou, hravou spontancitou.
Ve dnech 17. bøezna 1976 a v nìkolika následujících dnech bylo v Praze a dalších èeských mìstech zatèeno více jak 17 lidí. Toto zatýkání pokraèovalo i poèátkem dubna 1976, kdy dne 5. a 6. 4. 1976 byli zatèení další dva lidé. Proti této skupinì mladých lidí je vedeno trestní stíhání podle õ 9/2 k õ 202/2 trestního zákona ÈSSR. Prozatím se nám podaøilo zjistit jména 14 lidí, kteøí byli zatèeni nebo jsou vìznìni v Praze. Ostatních, minimálnì dalších pìt lidí, bylo zatèeno (dle údajù prokuratury) v jiných èeských mìstech.
Zatèeni byli:
1. Ivan Jirous,
nar. 23. 9. 1944, promovaný historik dìjin umìní, nyní dìlník n.p. Technosport Ústí nad Labem, bytem Pod Zvonaøkou 6, Praha 2.
2. ThDr. Svatopluk Karásek,
nar. 18. 10. 1942, pùvodním povoláním evangelický knìz, nyní bez státního souhlasu k výkonu úøadu, kastelán hradu Houska, bytem tamtéž, pošta Tubož, okres Èeská Lípa.
3. Pavel Zajíèek,
nar. 15. 4. 1951, lesní dìlník závodu Cvikov, polesí Maøenice, bytem Erbenova 455, Radotín u Prahy.
4. Milan Hlavsy,
nar. 6. 3. 1951, øidiè pražských pekáren a mlýnù, bytem Šlikova 9, Praha 6.
5. Zdenìk Vokatý,
nar. 13. 11. 1951, lakýrník v Novém Boru, bytem Nový Malín 408, okres Šumperk.
6. Karel Soukup,
nar. 31. 1. 1951, lesní dìlník závodu Cvikov, polesí Maøenice, bytem Anny Letenské 16, Praha 2.
7. Vratislav Brabenec,
nar. 9. 4. 1945, zahradní projektant n.p. Technosport Ústí nad Labem, bytem Konìvova 452, Praha - Horní Poèernice.
8. Jiøí Kabeš,
nar. 26. 3. 1946, výtvarník n.p. Tesla-Karlín, bytem Èestmírova 10, Praha 4.
9. Josef Janíèek,
nar. 28. 12. 1947, údržbáø školské správy Praha, bytem Podskalská 4, Praha 2.
10. František Stárek,
nar. 1952, lesní dìlník závodu Cvikov, polesí Maøenice, bytem Praha 8.
11. Jaroslav Vožniak,
nar. 1955, skladník Filmového podniku Praha, bytem Praha - Zbraslav.
12. Zdenìk Fišer,
programátor ZPA Èakovice, bytem Èerpadlová ul. 4/536, Praha 9.
Dále byli 5. a 6. 4. 1976 zatèeni:
13. Jan Kindl,
nar. 1956, lesní dìlník závodu Cvikov, polesí Maøenice, bytem Praha - Radotín.
14. Jaroslav Kukal,
nar. 29. 3. 1949, elekromontér, bytem Praha - Bohnice.

Jádro zadržených tvoøí hudební skupina The Plastic People of the Universe, která v letech 1969 - 1971 pùsobila profesionálnì. V roce 1971 byla této skupinì odebrána licence k veøejným vystoupením, kterou pøes mnohé pokusy již nazpìt nezískala. Proto se omezovala na jednotlivé soukromé koncerty pro radost a potìšení pøátel a pøíznivcù.
Poslední vystoupení této skupiny se konalo 21. února 1976 v sále Pohostinství Jednoty v Bojanovicích u Prahy, konané u pøíležitosti soukromé oslavy svatby zatèeného Ivana Jirouse. Této oslavy se ještì zúèastnilo nìkolik dalších amatérských skupin a jednotlivých zpìvákù. Sál k oslavì byl øádnì pronajat, MNV v Bojanovicích byl informován a povolil prodloužení zavírací doby uvedeného pohostinství. Bìhem koncertu se do hostince dostavila pravidelná hlídka VB, která shledala vše v poøádku a po všeobecné kontrole se vzdálila bez jakéhokoliv opatøení èi zásahu. Až do konce oslavy byl v hostinci naprostý poøádek, nedošlo k žádné výtržnosti místní veøejností ani vedením hostince. Pøestože se tato oslava, spojená s koncertem, obešla bez nejmenší výtržnosti nebo veøejného pohoršování, byla pro StB záminkou k zatýkání a rozsáhlé perzekuci podle õ 9/2 k õ 202/2, nebo prý údajnì došlo k výtržnictví.
Pøestože provádìný výklad k õ 202 nepøipouští vyšetøovací vazbu ani domovní prohlídku, byly za úèelem prokázání trestné èinnosti této skupiny provedeny èetné rozsáhlé domovní prohlídky, pøi kterých StB zabavovala pøedevším všechny strojem èi rukopisem psané texty, a již to byly vlastní texty zatèených nebo opsané, magnetofonové pásky, fotografický a filmový materiál. Všechny tyto vìci byly bezpochyby sbírány pro potøeby obžaloby, která se bude pokoušet ze zabavených "dokladù" vykonstruovat trestní èinnost zatèených na organizovaném výtržnictví, nebo jak jinak si vysvìtlit snahu StB interpretovat zabavené texty nìkterých skladeb udáním, že obsahují "vulgární a hrubé" výrazy. Stejnì nepochybnì slouží StB k doplnìní "mozaiky provinìní" i mnohahodinové výslechy desítek pøátel a kamarádù ženicha Ivana Jirouse.
Nabízí se otázka, jak si vysvìtlit tuto pøedsjezdovou aktivitu StB. Veškeré okolnosti nasvìdèují, že se rozhodnì nejedná o náhodnou akci této instituce, jak to dosvìdèuje nejen zpùsob a provedení zatèení a domovních prohlídek, ale i odstup, který uplynul od posledního vystoupení skupiny The Plastic People of the Universe na soukromé oslavì svatby v Bojanovicích. Je mimo vší pochybnost, že tato akce byla ze strany StB peèlivì a dobøe pøipravena a delší dobu naplánována. Proto koncert a s ním spojené "pobuøování" jsou jen záminkou k tomuto represivnímu aktu.
Vlastním smyslem všech tìchto mocenských opatøení je zastrašení a odrazení velké skupiny mládeže, která se zajímala o tvorbu hudební skupiny The Plastic People of the Universe a nìkolika dalších hudebních skupin. Základním pojítkem všech tìchto, pøevážnì mladých, lidí byla a je spontánní radost z muziky a pøedevším snaha vyhnout se sterilní pøistøiženosti oficiální nabídky. Proto je vládnoucí strana, reprezentující moc, díky své totální povaze, velmi alergická na vše, co vyboèuje z naplánované øady bezduché zábavy.
Smyslem celé akce ze strany StB je nahnání strachu a dovršení naprosté atomizace veškeré mládeže této zemì pod jednotným pláštìm všeobecné poslušnosti a nemyšlení. Takto je nutno chápat smysl akce této instituce proti našim pøátelùm a kamarádùm. V tomto pohledu se zatèení a vìznìní této skupiny mladých lidí promítne jinak, nabývá okamžitì nového, zcela politického smyslu. Proto je ve vyšším slova smyslu toto násilí ze strany StB aktem politickým s hlubokým spoleèenským dopadem, pøes všechnu snahu oficiálních míst dodat tomuto zatýkání zdání protispoleèenské kriminality, nebo se jedná o bezprostøední postih nejmladší kulturní tvorby.
Proto se obracíme na Vás, abyste se pokusili intervenovat ve prospìch našich kamarádù, kteøí proto, že neodpovídali oficiálnímu státnímu klišé, budou bezpochyby pøi zdejší praxi èeskoslovenské justice odsouzeni na mnoho mìsícù do kriminálu.
Proto Vás žádáme, abyste zasáhli ve prospìch lidskosti a normálního lidského života, který je za stávajícího stavu východní totality naprosto vylouèen.
Proto Vás prosíme, zasáhnìte proti tomuto bezpráví. Zajistìte tomuto pøípadu naprosté cynické zvùle širokou publicitu, nebo to je za zdejších podmínek jediná možná cesta jak docílit alespoò nìjaké nápravy, alespoò trochu spravedlnosti.
Praha 7. dubna 1976
Zpráva
Ve dnech 17. bøezna tohoto roku a následujících bylo vzato do vazby celkem 22 osob. Po témìø dvou mìsících je osm z tìchto obvinìných ve vyšetøovací vazbì ve vìznici v Praze 6 - Ruzyni, 7 dalších ve vìznici v Plzni - Borech a 7 osob bylo postupnì propuštìno k vyšetøování na svobodì.
Všichni obvinìní jsou trestnì stíháni pro trestný èin výtržnictví podle õ 9/2 k õ 202/1,2 trestního zákona. V usneseních, jimiž prokurátor uvalil vyšetøovací vazbu na první zadržené, je velmi obecnì øeèeno, že tohoto trestného èinu se dopustili dne 21. 2. t.r. v sále pohostinství v Bojanovicích, kde bìhem hudebního vystoupení užívali hrubých a vulgárních výrazù, které pohoršily vìtší poèet obèanù. Když vyšlo najevo, že byla vzata do vazby i osoba, která v Bojanovicích vùbec nevystoupila, bylo obvinìní ještì více zobecnìno, takže se v nìm praví, že další obvinìné osoby se dopustily tohoto trestného èinu stejným zpùsobem v minulosti (blíže nevymezené) na rùzných místech ÈSR. U všech obvinìných byly v rozporu s provádìcími pokyny k pøíslušnému paragrafu se zadržením, provedeny domovní prohlídky. Byly zabavovány všechny strojem psané texty, soukromá korespondence, zejm. cizojazyèná, magnetofonové pásky a fotografie. Posléze byla zajištìna kompletní elektronická aparatura jedné hudební skupiny, jejíž èlenové jsou všichni v tomto trestním øízení, vèetnì nìkterých hudebních nástrojù (napø. soupravy bicích). Aparaturu hudebníci sami stavìli po léta ze svých vlastních prostøedkù a její cena pøesahuje 50.000 Kè. Jako vazební dùvod u všech osob bylo uvádìno nebezpeèí pokraèování v trestné èinnosti a ovlivòování svìdkù. Svìdeckých výslechù v Praze již bylo provedeno více než 100. Výslechy svìdkù i obvinìných jsou vedeny vyšetøovateli kriminální bezpeènosti pod vedením státní tajné bezpeènosti.
K této rozporuplné základní situaci pak pøistoupila oficiální insinuace, která je zcela v rozporu se skuteèností. V rozhlase a televizi ze dne 7. 4. a ve veškerém denním tisku ze dne 8. 4. a v týdeníku pro politiku, vìdu a kulturu Tvorba ze dne 15. 4. byl zveøejnìn velmi jednohlasý a ostrý útok proti skupinì obvinìných. Dozvìdìli jsme se odtud, že tìchto mladých lidí se zastaly západní sdìlovací prostøedky jako "opozièních umìlcù". Dle tvrzení ès. sdìlovacích prostøedkù se prý však, jako obvykle, jedná o výmysl a pomluvu. Na tiskové konferenci se zástupci státní bezpeènosti byli pracovníci našich sdìlovacích prostøedkù seznámeni s touto verzí: bezpeènostní orgány byly nuceny po bezvýsledném nìkolikaletém preventivním výchovném pùsobení, kdy nepomohly domluvy, opakované penìžité pokuty ani jiné tresty, zajistit nìkolik mladých lidí, které jen ztìží je možno vydávat za umìlce. Jedná se o zkrachovalé vysokoškoláky, individua trvale se vyhýbající poctivé práci, z nichž vìtšina již byla trestána a psychiatricky léèena. Holdují nadmìrnému požívání alkoholu, drog a jiných omamných látek. Jejich vystoupení konèila výtržnostmi, demolicemi a orgiemi s požíváním drog. K zvýšení pùsobnosti tohoto sdìlení byl pøedveden film z vystoupení, pøi kterém se novináøi pohoršili nad sóly na hoblík, štípáním døíví na podiu atd. Podle uvádìných údajù pohoršlivých scén mohl však ten, kdo pøed léty sledoval produkci avantgardní hudby, rozeznat záznam oficiálního vystoupení z r. 1971, dnes již pìt let zaniklé skupiny, která s èinností zadržených nemá nic spoleèného. Na televizní obrazovce mohli napø. všichni pøíbuzní a známí jednoho z obžalovaných zahlédnout jeho fotografii s urážlivým tvrzením, že jde o recidivistu, narkomana atd., aèkoliv se jedná o vždy øádnì zamìstnaného støedoškoláka, který se vzornì stará o svou manželku a osmimìsíèního syna a který nebyl ani nikdy trestán ani pokutován. Jaká je tedy skuteènost?
Pokusíme se pøedstavit jednotlivì nám známé osobnosti zajištìných. Jedná se pøedevším o 5 hudebníkù beatrockové skupiny The Plastic People of the Universe, o jejich zvukového technika a umìleckého vedoucího.
Josef Janíèek, osmadvacetiletý, svobodný, vyuèený zámeèník. Byl vždy øádnì zamìstnán. Do r. 1971 pùsobil jako profesionální hudebník. V posledních letech pracuje jako údržbáø školské správy ONV v Praze 3. Na pracovišti i v místì bydlištì má dobrou povìst. Podporuje svou matku dùchodkyni. Nikdy nepil ani nepožíval drogy. Nikdy nebyl trestán. K jmenované skupinì patøí od jejího vzniku v r. 1969. V pøedchozích letech byl èlenem skupiny The Primitiveøs Group. V souèasné dobì je jejím kapelníkem, zpìvákem, hraje na sólovou kytaru a na klavifon.
Milan Hlavsa, dvacetipìtiletý, vzdìlání základní, ženatý. Vede spoøádaný život (jeho manželka ukonèí letos zdravotní školu). Je v dlouhodobém psychiatrickém léèení pro svou hypersenzitivitu a sníženou schopnost adaptace k stressovým podmínkám. Pùvodním zamìstnáním byl profesionální hudebník. V souèasné dobì pracoval jako øidiè Pražských pekáren a mlýnù. Do vazby byl vzat v pracovní neschopnosti, ordinované lékaøem psychiatrem. V minulosti mu byl uložen krátkodobý podmínìný trest (pro ublížení na tìle), v podmínce se osvìdèil, takže trest byl zahlazen.
Jedná se o komponistu, zpìváka a basového kytaristu skupiny. Je také spoluzakladatelem, komponistou a hudebníkem skupiny DG 307, o které bude øeè pozdìji. Hudební výraz obou skupin je zcela vyhranìný a odlišný. Svìdèí o mimoøádném rozsahu hudebního nadání Milana Hlavsy.
Vratislav Brabenec, tøiatøicetiletý, absolvent støední školy zemìdìlské, nìkolik let studia evangelické teologie. Svobodný, žije ve spoleèné domácnosti s matkou dùchodkyní. Vždy byl øádnì zamìstnán, poslední tøi roky pracoval jako vedoucí rekonstrukce zámeckého parku v okolí Prahy. Ve skupinì se velmi výraznì uplatòuje svou výteènou technikou hry na altsaxofon, za niž byl mnohokrát vyznamenán v amatérských soutìžích.
Jiøí Kabeš, tøicetiletý, vzdìlání støedoškolské, ženatý. Vede øádný rodinný život, má osmimìsíèní dítì. Po øadu let je zamìstnán jako grafik v pražském závodì Tesla - Karlín. V hudební skupinì se uplatòuje jako nadaný a tvoøivý hráè na elektronickou violu a na teremin. V posledních dnech byl propuštìn k vyšetøování na svobodì.
Jaroslav Vožniak, dvacetiletý, svobodný, jmenovec svého otce - známého malíøe. Po maturitì na gymnáziu byl rok zamìstnán v barrandovských ateliérech. Po roce se pokusil o pøijetí na vysokou školu. Byl pøijat na školu technického rázu, která neodpovídala jeho zamìøení a tak vzápìtí studium pøerušil a vrátil se do zamìstnání jako skladník filmových materiálù. V poslední dobì si hledal pøimìøenìjší zamìstnání. Jeho soukromý život byl zcela bezúhonný. Nikdy nebyl trestán. Byl propuštìn z vyšetøovací vazby souèasnì s Kabešem k vyšetøování na svobodì.
Zdenìk Fišer, dvacetiletý, absolvent støední prùmyslové školy elektrotechnické, po ukonèení školy byl vždy øádnì zamìstnán. Pomýšlel na dálkové vysokoškolské studium v pøíštím roce. Také jeho soukromý život je zcela spoøádaný. V kvìtnu letošního roku se mínil oženit. Pro skupinu pracuje po dva roky jako zvukový technik.
Ivan Jirous, dvaatøicetiletý, absolvent filosofické fakulty University Karlovy, obor dìjiny umìní. Ženatý. Jeho profesionálním i osobním zájmem je souèasné neoficiální umìní v Èeskoslovensku. Po ukonèení vysokoškolského studia pracoval jako redaktor èasopisu Výtvarná práce až do jeho zrušení v r. 1971. Bìhem své redakèní èinnosti vìnoval péèi nejen modernímu umìní v ÈSSR a novým podnìtùm svìtového umìní, ale i kulturním hodnotám souèasného životního prostøedí v urbanistických konceptech mìst vysoké památkové úrovnì (Krumlov) a ochranì kulturních památek v krajinì (Kuks, barokní sochy ve Valèi aj.). V následujících letech shromažïoval materiál o veøejnosti tìžko pøístupných umìleckých aktivitách v oboru výtvarného, hudebního a literárního projevu. Zpracovával koncepty psychedelického výtvarného pojetí hudebních vystoupení právì tak jako rùzné akce landartu, akce nového výtvarného cítìní, které mnohdy inspiroval a úèastnil se jich spolu s okruhem Plastic People. Je jedním z mála teoretikù spontánního proudu undergroundové aktivity a prakticky jediným, který dùslednì sdílel tento životní styl bez ohledu na to, že mu nemùže poskytnout "ni zisk ni slávu".
Ivan Jirous je jediným z obvinìných, který již byl trestán. V roce 1973 byl odsouzen k nepodmínìnému trestu odnìtí svobody ve výši desíti mìsícù pro trestný èin hanobení spøáteleného národa a skupiny obyvatelstva. Svìdkem obžaloby byl penzionovaný major StB. Výkonu trestu se podrobil a po
návratu na svobodu byl zamìstnán jako dìlník v restaurovaném
parku, kde pracoval spolu s Vratislavem Brabencem. Je v dlouhodobém psychiatrickém léèení pro tìžší neurotické poruchy. Nikdy však nebyl léèen pro alkoholismus. Je zásadním a programovým odpùrcem drog. S hudební skupinou PP pracoval od jejího vzniku jako umìlecký a organizaèní vedoucí.
Pavel Zajíèek je další výraznou osobností mezi zajištìnými. Spolu s již jmenovaným Milanem Hlavsou a dalšími ètyømi obvinìnými reprezentují hudební skupinu DG 307. Pavel Zajíèek právì oslavil ve vìzení své dvacátépáté narozeniny. Je ženatý, má jednu pìtiletou dceru. Po pìti semestrech pøerušil studium stavební fakulty ÈVUT. Od té doby byl vždy øádnì zamìstnán. Delší dobu pracoval s Milanem Hlavsou jako jevištní technik jednoho pražského divadla. V poslední dobì byl spolu s pìti pøáteli zamìstnán jako lesní dìlník v Maøenicích v Lužických horách. Jeho snahou (tak jako Karla Soukupa, o kterém pozdìji) bylo, práci pro obživu spojit s vytváøením smysluplného spoleèenství, které by po vykonané fyzické práci poutaly spoleèné zájmy a vzájemné pøátelské vztahy. Horská hájovna se tak stala místem èasto navštìvovaným pražskými i mimopražskými pøáteli. Kromì rekreace se zde poslouchala a hrála hudba, èetly texty atd. Zajíèek nebyl nikdy trestán. Jeho psychiatrické obtíže ho èas od èasu donutí vyhledat lékaøskou péèi. Název hudební skupiny DG 307 volil pøípadnì podle psychiatrické diagnozy, která se týká pøechodných situaèních poruch chování, které vznikají v obtížné a stressové situaci. Ze své rozsáhlé básnické tvorby vìnoval nìkteré své texty skupinì
ke zhudebnìní a vìtšinu jich sám zpíval.
Jaroslav Kukal, asi dvacetišestiletý, ženatý, má jedno dítì. Je vyuèený elektromontér a na svém pracovišti velice vážený dìlník. Jeho pracovištì okamžitì nabídlo svou spoleèenskou záruku a požadovalo propuštìní z vazby. Kukal byl
v minulosti trestán krátkým podmíneèným trestem, který mu byl amnestován. Na nìkolika hudebních vystoupeních DG 307 úèinkoval jako hudebník. Se skupinou PP pracoval jako rekvizitáø a fotograf - amatér. V posledních dnech (30. dubna) byl propuštìn k vyšetøování na svobodì.
Jan Kindl, dvacetiletý, vyuèený, svobodný, dobré povìsti, vždy øádnì zamìstnaný. V souèasné dobì pracuje jako dìlník lesní správy ve zmínìných Maøenicích. Nikdy nebyl trestán. Z vyšetøovací vazby byl propuštìn a je nadále vyšetøován na svobodì pro svou spoluúèast na hudební produkci skupiny DG 307.
Otto Michl, pìtadvacetiletý, svobodný. Støedoškolák, bezúhonné povìsti v bydlišti i na pracovišti. Je již delší dobu zamìstnán jako programátor Ès. obchodní banky. Nebyl dosud soudnì stíhán. Byl propuštìn z policejní vazby a jako èlen skupiny DG 307 je nadále vyšetøován na svobodì.
Pavel Zeman, dvacetišestiletý, vzdìlání základní. Ženatý, má jednoho syna. Vždy byl øádnì zamìstnán, v poslední dobì jako skladník. Pøed léty byl bubeníkem PP, v poslední dobì hrál s DG 307. Z vazby byl propuštìn a je vyšetøován na svobodì.
Další tøi obvinìné osoby jsou sólisté.
Zdenìk Vokatý, ètyøiadvacetiletý, svobodný, základní vzdìlání. Poèátkem sedmdesátých let pùsobil jako hudebník - profesionál v západoèeském kraji. V poslední dobì pùsobil jako dìlník natìraè na hradì Houska. Pøi posledním hudebním setkání v Bojanovicích zahrál jednu instrumentální skladbu na španìlskou kytaru. Nepronesl do mikrofonu ani slovo a tak je nepochopitelné zejména v tomto pøípadì, že z vyšetøovací vazby pod záminkou výtržnictví, zpùsobeného hrubými a urážlivými výrazy ve zpívaných textech, byl propuštìn více než po šesti týdnech. Nadále je vyšetøován na svobodì.
Karel Soukup, dvacetisedmiletý, vzdìlání základní a hudební LŠU. Ženatý, v nejbližší dobì se mu narodí druhé dítì. Pøed zajištìním pracoval jako lesní dìlník v Maøenicích. Nikdy nebyl trestán ani psychiatricky léèen.
Karel Soukup zpívá své vlastní texty a doprovází se na španìlskou kytaru. Jeho písnì jsou veselou ironií, postihující veškeré "hodnoty" spotøební spoleènosti, a už je jimi bezmyšlenkovitý poslech rádia èi televize, rùzné masové akce, národní jídlo "vepøo-knedlo-zelo", dobøe vykrmené dìti bez dostateèného rodinného zázemí nebo "fetování" a nekritický obdiv k USA.
Svatopluk Karásek, tøiatøicetiletý, ženatý, dvì dìti. Jedná se o absolventa evangelické bohoslovecké fakulty a duchovního této církve. Pøed nìkolika lety byl zbaven státního souhlasu k výkonu funkce duchovního. Byl pak zamìstnán jako správce depozitáøe Universitní knihovny
na hradì Houska. Jeho osobní život je zcela pøíkladný. Ve svém prostøedí trvale pùsobí jako všestranná opora. Je to pevný a zásadový èlovìk. Má rád mladé lidi a nadšenì jim zpívá své písnì a doprovází se na španìlskou kytaru. Skládá je na motivy spirituálù. Jako host nìkolikrát vystoupil se známou a oblíbenou skupinou Berani, jejich produkce je adaptací duchovní tvorby èerné Ameriky. Karáskovy vlastní texty jsou však jeho osobním a živì oslovujícím vyznáním radostné evangelijní zvìsti a lidské nadìje.
František Stárek, tøiadvacetiletý, svobodný, maturoval na støední škole v Teplicích. Podporuje svou matku dùchodkyni. Byl vždy øádnì zamìstnán a není známo, že by byl kdy v konfliktu se zákonem. V poslední dobì pracoval rovnìž jako lesní dìlník v Maøenicích. V minulosti vytvoøil scénáø happeningu, který mìl v úmyslu realizovat v Teplicích. Pøestože se jednalo o nezávadnou akci, zamìøenou velmi citlivì k ochranì životního prostøedí, místní policie mu v uskuteènìní zabránila. Je o nìm známo, že se vìnuje fotografii a filmu. Snad tedy snaha vyšetøovatelù získat tento materiál pøivedla Stárka do vyšetøovací vazby v Plzni - Borech. S ním je tamtéž ve vazbì dalších šest osob z okruhu jeho známých z mimopražských bydliš. Nepodaøilo se dosud získat informace o osudu tìchto postižených. Pøedpokládáme, že jejich osobní charakteristiky by byly pøibližnì stejné a spoleèným jmenovatelem obvinìní by bylo výtržnictví, údajnì spáchané v Pøešticích u Plznì v prosinci loòského roku nebo v Bojanovicích u Prahy.
Tyto konkrétní struèné charakteristiky jednotlivých obvinìných jsme považovali za nutné pøipojit, aby bylo zøejmé, že èeskoslovenské sdìlovací prostøedky se pokusily hrubými pomluvami ovlivnit veøejné mínìní u nás
i v zahranièí (zprávy u nás publikované dala ÈTK k dispozici i zahranièním novináøùm).
Tendence vydávat obvinìné za deklasované živly a zkrachovalé existence je v hrubém rozporu se skuteèností. Jediný oficiální údaj má v sobì cosi pravdy: že totiž celá øada tìchto osob byla psychiatricky léèena. Je však pobuøující zneužívat tohoto jevu, postihujícího ostatnì velkou èást naší spoleènosti, a pøekrucovat ho v léèení pro drogovou a protialkoholní léèbu, což v této skupinì obvinìných neplatí ani v jediném pøípadì.
V další èásti zprávy se pokusíme naznaèit, jak skuteènì probíhala èinnost obvinìných skupin a jednotlivcù.
Nejbohatší minulost má skupina The Plastic People of the Universe. Vstoupili do ní hudebníci, kteøí byli populární již v první pražské profesionální beatové skupinì The Primitiveøs Group. Tato skupina proslula dvìma slavnými vystoupeními v r. 1967, na kterých se též významnou mìrou podílel umìlecký vedoucí, který v dalších letech pracoval se skupinou Plastic People, Ivan Jirous. Tato vystoupení probìhla v pražském F-klubu a zapsala se do historie èeského beatu jako "Beard - Feast" a "Fish - Feast".
Skupina Plastic People profesionálnì pùsobila na pražských scénách v létech 1969 - 1971. Ve svém repertoáru k nám uvedla skladby Franka Zappy a jeho skupiny Mothers of Invention, Andyho Varhola The Velvet Underground, nìkteré ze skladeb Erica Burdona, z produkce Doors a øadu dalších. Velkou èást programu skupiny zaujímala vlastní tvorba. Dùraz byl kladen také na výtvarnou stránku vystoupení. Za svého pùsobení získala skupina v tìchto letech cenu Mladého svìta, oficiálního týdeníku, vìnovaného mládeži a cenu pražského Beat Salon. Tato uznání svìdèí jak o dobré hudební úrovni skupiny, tak o její velké oblibì u mladého publika.
V roce 1971 se zostøil kulturnì politický dohled natolik, že skupina byla postavena pøed volbu: ostøíhat se, zmìnit název kapely a repertoár a dál pùsobit profesionálnì nebo rezignovat na možnost živit se hudbou, kterou chce hrát. Kapela PP se rozhodla pro druhou možnost. Èlenové skupiny se zøekli všech výhod profesionálù spolu s odmítnutím nárokù, které byly na nì kladeny a vstoupili do obèanských zamìstnání. Pokraèovali dál v produkci jako skupina amatérská. Tehdy již poèetné nadšené publikum samo zaøizovalo vystoupení formou smlouvy o dílo na rùzných místech republiky. Nabídek bylo mnohem více, než mohli hudebníci pøi svém zamìstnání realizovat. A tak každé z jednotlivých vystoupení bylo slavností, navštívenou pøíznivci kapely z celé republiky.
V roce 1973 se ukázalo nezbytným, aby každá amatérská skupina, v rámci dalších administrativních opatøení, mìla nìjakou uznávanou spoleèenskou organizaci jako svého zøizovatele. V té dobì mìla skupina øadu nabídek mládežnických organizací SSM. Nikdo z hudebníkù však nechtìl vstoupit do této politické organizace a tak se role zøizovatele ujala jistá tìlovýchovná organizace. Nìkolik dalších koncertù probìhlo na základì platné smlouvy mezi poøadatelem a zøizovatelem. Pøestože návštìvnost tìchto vystoupení byla velmi vysoká, nikdy nedošlo ke konfliktu s poøadatelskou organizací nebo s místními obyvateli. Publikum se chovalo ukáznìnì, protože vìdìlo, že jakýkoli nepokoj by byl použit jako záminka proti veøejnému vystupování kapely.
Téhož roku (1973) na jaøe se skupina pøihlásila ke kvalifikaèním zkouškám profesionálních kapel, aniž by uèinila jakýkoliv ústupek od svých pozic. Porota se skládala z hudebních znalcù a z byrokratických zástupcù spoleèenských organizací. Poté, co skupina PP pøedvedla své skladby, došlo v porotì k bouølivému sporu. Hudební znalci trvali na stanovisku, že skupina splòuje všechny umìlecké nároky a zástupce NV hlav. mìsta Prahy zase na tom, že "to je underground a zaslouží ostøíhat, zavøít a do dolù". Komise nakonec rozhodla, že skupina PP profesionální zkoušky složila a že jí bude pøiznána druhá kvalifikaèní skupina. Bdìlost politických pracovníkù však opìt dosáhla svého a tak po ètrnácti dnech byl kapelník skupiny písemnì vyrozumìt, že monopolní zøizovatel pražských hudebních skupin, totiž Pražské kulturní støedisko, neudìluje kapele PP statut profesionální skupiny "vzhledem k spoleèenskému dopadu pùsobení na publikum". Na ústní dotaz, co je tímto zdùvodnìním mínìno, bylo øeèeno, že text skladby byl morbidní. Jednalo se o zhudebnìný text Jiøího Koláøe a o záminku.
V létì téhož roku byl zatèen umìlecký vedoucí skupiny Ivan Jirous. Souèasnì se zaèala rodit další skupina, DG 307. Jejím textaøem byl Pavel Zajíèek a komponistou Milan Hlavsa, basový kytarista a komponista skupiny PP, který tak uplatnil pøebytky svých hudebních nápadù.
Na podzim probìhly ještì dva úspìšné koncerty PP, navštívené nìkolika sty mladých lidí. V rámci jednoho vystoupení se nìkolika skladbami pøedstavila skupina DG 307. Také pøi tìchto vystoupeních nedošlo k žádným nepoøádkùm. Až dosud nebyl nikdo z hudebníkù ani z publika podroben žádné sankci.
Osudným však se ukázal 30. bøezen následujícího roku. Èeskobudìjovická skupina pozvala obì pražské skupiny, aby nìkolika skladbami pøispìly k jejich hudebnímu vystoupení v Rudolfovì u Èeských Budìjovice. Došlo však k nešastné shodì nìkolika okolností, které nikdo pøedtím netušil. Jednak byl právì ten den podstatnì zdražen benzín a VB byla v pohotovosti pro pøípad nepøíznivé odezvy tohoto opatøení u obèanù, jednak v pøedveèer vystoupení v témž sále probìhla taneèní zábava, poøádaná jinou hardrockovou skupinou a její návštìvníci se spojili s tìmi, kteøí pøijeli poslechnout PP a DG 307. Tak se stalo, že v restauraci malé obce u Èes. Budìjovic se kromì místní mládeže shromáždilo nìkolik set mladých, pøevážnì vlasatých lidí. Pøestože nezpùsobili žádnou výtržnost, pøedseda MNV preventivnì vystoupení zakázal, takže žádná ze skupin ani nezahrála a než staèili návštìvníci vyklidit sál, pøivolal pohotovostní oddíly VB, které se dostavily na místo bìhem dvaceti minut s auty, se psy a poèínali si vùèi publiku, které se slušnì rozcházelo, jako proti nepøíteli, kterého je potøeba nejtvrdšími prostøedky zneškodnit. Bylo použito obuškù, psù, najíždìní policejními vozy a deportace s vojenským doprovodem ve vlaku. Policejní razie probìhla ve všech veøejných místnostech v È. Budìjovicích. Kdo nebyl perlustrován cestou z Rudolfova nebo v Budìjovicích, byl vzat do záznamu ve vlaku. Pøes sto lidí bylo odvezeno na OO VB v Budìjovicích. Tak rozsáhlý policejní zásah bylo nutno nìjak zdùvodnit. Pøítomnost poèetného publika v Rudolfovì byla kvalifikována jako výtržnost. Stovky lidí byly v následujících dnech pokutovány poøádkovou komisí MNV Rudolfov a nepomohla žádná vysvìtlování ani odvolání. Šest lidí bylo dokonce postaveno pøed soud a byli usvìdèováni pøíslušníky VB, že jim øíkali, e si poèínají jako gestapo nebo junta v Chile. Celý zákrok byl namíøen proti publiku a nikoho z hudebníkù osobnì nepostihl. Co však bylo horší, tehdy se v policejních mozcích zahnízdila myšlenka, že okolo skupiny PP musí existovat dobøe fungující organizace. Zdálo se jim nepochopitelné, že spontánní zájem o hudbu bez organizaèního aparátu mùže shromáždit stovky lidí z celé republiky, jak vyšlo najevo perlustrací. Aparátníci u nás už nevìøí v jakoukoliv iniciativu "zdola". Takže tedy zaèal hon na neexistující organizaci, který však ve svých dùsledcích pøinutil hudební skupiny PP a DG 307 k organizaèním opatøením v zájmu vlastním i publika a tak jen podezøení zesílil. Tuto souvislost rozvedeme dále.
Za takto vzniklé situace, kdy sama pøítomnost poèetnìjšího dlouhovlasého publika byla prohlášena za výtržnost, nebylo ani pomyšlení, že by kterýkoli národní výbor schválil veøejné vystoupení takto proslulých skupin. Pøitom hudebníci mìli stále spoustu nových hudebních nápadù. Hráli už dlouho pouze vlastní skladby na èeské texty, které publikum oslovovaly. Pokud nemìli možnost zahrát jen publiku, zanikaly nenávratnì starší a dobré skladby v nové a nové tvorbì. Do této situace se vrátil z výkonu trestu koncem kvìtna 1974 umìlecký vedoucí skupiny Ivan Jirous. Hudebníci ho uvítali prvním pøesnì organizovaným soukromým koncertem asi pro šedesát zvaných hostù v ateliéru jednoho výtvarníka.
Bylo zøejmé, že nadále hrát v rámci platných právních pøedpisù bude možné pouze polosoukromou formou. V èervnu byl tedy soukromì pronajat parník na Vltavì k oslavì svatby Karla Soukupa. Koncert se však pøíliš nevydaøil, protože akustické a technické možnosti parníku neodpovídaly potøebám hudebníkù. Tato okolnost dala vzniknout èetným hudebním improvizacím a tak atmosféra spoleèného setkání byla radostná. Zajímavostí tohoto pokusu bylo, že zamìstnanci StB, kteøí mìli na parníku službu, odeslali po pøistání v pøístavišti hlídky VB, protože svatební hosté na parníku, aè pøevážnì vlasatí, se chovali tak vzornì, že nepotøebovali dle jejich vyjádøení policejní dohled. Další spoleèná akce se odehrávala v záøí r. 1974. Na Benešovsku se ženil jeden pár mladých pøíznivcù kapel. V obci Postupice byl pronajat sál místní sokolovny s jevištìm, aby se zde konala hudební oslava svatby. Protože se jednalo o soukromou slavnost a nikoli o veøejné vystoupení, bylo osobnì pozváno asi 300 pøátel. Z Prahy byla spoleèná doprava zajištìna dvìma pronajatými autobusy. Sestava pozvaných byla velmi rùznorodá. Byli zde lidé s akademickým vzdìláním, umìlci a teoretici umìní právì tak jako dìlnická a studující mládež. Tyto rozdíly, tak jako rozdíly vìku, nehrály vùbec žádnou roli. Vzájemné pøátelské vztahy a radost z oblíbené hudby byly pojítkem, které v prùbìhu celé slavnosti vytvoøilo zvláštní a krásnou atmosféru. Vìdomí spoleèenství ještì zesílil pocit ohrožení, protože již v dopoledních hodinách, kdy se hosté zaèali sjíždìt, dostavili se zástupci Státní bezpeènosti v uniformách i v civilu a vykonávali nátlak na místní poøadatele, aby oslavu odøekli. Když však jim byl pøedložen doklad o tom, že sál je øádnì pronajat a oslava povolena MNV, vydali alespoò pokyn, že nikdo z hostù se nesmí po dobu trvání oslavy vzdalovat ze sálu. Dále oslava nerušenì probíhala až do konce ve 20. hod. Svatebèanùm zde zahráli nejen hudebníci PP a DG 307. Své hudební dárky jim odevzdala øada dalších hudebníkù - amatérù. Vystøídaly se skupiny rockandrollové, country, jazzové i lidové. Prvnì zde vystoupili sólisté Karel Soukup a Svatopluk Karásek. Lidé spoleènì tanèili, zpívali a improvizovali na rùzné hudební nástroje. Básník, jehož èetné texty zhudebnila skupina PP, jinak asistent FF UK v dùchodu a kandidát vìd, pøednesl z pódia jednu svou báseò. Atmosféra spoleèného veselí nebyla nièím rušena. Aèkoliv v sále byly prodávány alkoholické nápoje, nikdo se nechoval jako opilec. O požívání omamných prostøedkù nemùže být rovnìž ani øeèi. Ostatnì celá oslava probíhala pod "nevtíravým dohledem" civilních orgánù státní bezpeènosti. Z této akce byl poøízen soukromý záznam televizních profesionálù a øada filmových a fotografických amatérských materiálù, po kterých v souèasné dobì vyšetøující orgány pátrají. Po ukonèení oslavy byl sál opuštìn v naprostém poøádku. Novinkou v komunikaci s bezpeènostními orgány byl tehdejší postup: za obcí byly pøipraveny silné jednotky, které nemìly dùvod k zákroku a tak pouze na zpáteèní cestì naprosto všechny úèastníky svatby, pìší, v autech i v autobusech zlegitimovali a zapsali. Nikdo nebyl zajištìn, protože u všech byly shledány všechny záležitosti v poøádku. Policejní akce probìhla v celkem korektním duchu. Tento postup jsme chápali jako "sebekritiku" zbyteèného drastického zákroku v Budìjovicích. Souèasnì nám bylo jasné, že jeho úèelem bylo získat údaje o personální skladbì zájemcù o tento druh umìní. Mladí manželé byli dodateènì vyslýcháni a zastrašováni. Zøejmì však nebyl dùvod k postihu a tak jen pøibyl další materiál k aktùm, vìnovaným té "podezøelé" spoleènosti a èinnosti kolem kapel PP a DG 307. Zejména naléhavou se stávala otázka "organizátorù".
Mezi mladými lidmi, kteøí se tohoto setkání zúèastnili, radost z tvorby pøátel dala vznik novým malým umìleckým skupinám, které se pokoušely o zhudebnìní vlastních textù. Jedna z tìchto nových skupin, Umìlá hmota, chtìla svými pokusy potìšit pøátele na prahu nového roku. 30. prosince se asi 100 lidí vydalo do malé obce Líšnice, kde dal hospodský k dispozici prázdný sál. Pøes chodbu byly další prostory restaurace, kde mìli souèasnì soukromou oslavu èlenové MNV a místní myslivci. Tehdy se ukázalo, že bez výslovného souhlasu správních orgánù se lidé nemohou shromáždit ani na tak veøejném místì, jakým je hospoda s pouhým souhlasem hostinského. Pøedseda MNV zavolal hlídku VB a naši pøítomnost v sále oznaèil jako nepovolené shromáždìní a žádal okamžité vyklizení sálu. Pøíslušníci VB, kteøí se dostavili na místo s jedním vozem, nás v rozpacích žádali, abychom se rozešli, protože domluva s pøedsedou NV nebyla možná. S pocitem trpkosti a zaraženi touto svévolí jsme tehdy ponechali celou hospodu nìkolika místním mocipánùm. Umìlou hmotu zájemci ve vìtším poètu prvnì slyšeli od pøíštího roku v Mokropsích u Prahy, kde probìhla opìt v øádnì pronajatém sále oslava církevní svatby manželù Kukalových. Zahrály jim i skupiny PP a DG 307. Policejní orgány se o nás tentokrát nezajímaly, bìžná hlídka VB shledala, že vše je v poøádku a nikdo z hostù se nedopouští výtržností. Místní hosté, kteøí se zdržovali ve výèepu restaurace, byli naopak naším veselím potìšeni a jedna starší místní obèanka zazpívala svatebèanùm z pódia nìkolik lidových písní. K oslavì zásnub Milana Hlavsy se sešel menší okruh pøátel. Pøi této pøíležitosti se nehrálo, ale filosof, básník a spisovatel, kterého jsme již uvádìli ve zmínce o Postupicích, pøeèetl èást svého nepublikovaného díla.
Bylo zøejmé, že kulturní aktivita tohoto okruhu se na jedné stranì prohlubuje a zintenzivòuje. Na druhé stranì však byl z potìšení úèastnit se pøehlídek této spontánní tvorby vylouèen mnohem širší okruh zájemcù, než mohly pojmout soukromé akce. Ivan Jirous se tedy rozhodl vypracovat pøehlednou zprávu o všech probìhlých akcích a pùsobících tendencích, použít magnetofonových a filmových záznamù, rukopisných sborníkù nejmladší básnické generace a seznámit tak i zájemce ze vzdálenìjších mìst s tím, co se dìje v oblasti, kterou nazval "druhou kulturou" na rozdíl od kultury oficiální.
Povzbudivý úèinek takového akce se projevil na jaøe 1975 v Jihlavì. Místní mládež organizaènì a technicky zajistila možnost takovéhoto setkání. Potìšena vším, co se dìje v oblasti jejích zájmù, pozvala na podzim tøi nové malé skupiny pražských amatérù beatrockového stylu, aby jim zahrály v Cerekvièce u Jihlavy. Koncert probìhl zcela hladce, aèkoliv i na toto místo se dostavila pravidelná hlídka VB. Dùvod k zákroku nemìla.
Touto souvislostí jsme pøedbìhli další velkou slavnost v èervnu 1975, která probìhla v Kostelci u Køížku jako oslava svatby Milana Hlavsy. Jednalo se o velký samostatný koncert skupiny DG 307. Tím, že všechny zhudebnìné texty Pavla Zajíèka vycházejí z autentického životního postoje mladého èlovìka v konkrétní situaci a dobì a že hudba zvláštního umìleckého provedení pøesnì odpovídá tomuto životnímu pocitu, byl prožitek poslechu skuteènì vyjímeèný. Publikum byli spíše usebrané než rozjaøené. Pozváno bylo více než 300 osob. Tìsnì po skonèení koncertu se náhle mezi hustì obsazenými stoly zazelenaly uniformy pøíslušníkù VB. Pøijeli v nìkolika antonech a s nìkolika prázdnými autobusy. Byli patrnì pøipraveni na rozsáhlou likvidaci "výtržnosti". Shledali však organizaèní požadavky splnìny a lidi spoøádanì upíjející pivo u stolù. Provedli tedy opìt pouze soupis zjištìných totožností a odvezli s sebou asi 16 osob, u kterých shledali nesrovnalosti v obèanských prùkazech nebo mìli podezøení, že tyto osoby jsou podnapilé. Zadržené osoby byly odvezeny do ruzyòské vìznice, kde byl souèasnì pøipraven prokurátor. Nesrovnalosti v OP se však vysvìtlily a provedené zkoušky na obsah alkoholu a omamných látek v krvi byly negativní. Všechny zadržené osoby byly propuštìny. Na podzim r. 1975 se obì skupiny, PP i DG 307, pøihlásily k amatérským pøehrávkám. O výsledku zkoušek nebyly vùbec vyrozumìny. Proslechlo se však, že jeden z hudebních expertù rezignoval na práci v hodnotící komisi, protože její kritéria nejsou umìlecká, ale byrokratická.
V prosinci v Pøešticích u Plznì probìhla podobná akce jako v Jihlavì. Jednalo se o ètení, poslech magnetofonových nahrávek, projekci filmù a diapozitivù. Shromáždilo se asi 150 zájemcù ze západních Èech. Všichni pøítomní byli opìt zjištìni a organizátoøi vyslýcháni pracovníky státní bezpeènosti v civilu. Prùbìh pøedem schválené akce však nebyl pøedèasnì ukonèen. Ani zde nebyly žádné projevy výtržnictví.
Koneènì 21. 2. 1976 byla poslední pøíležitost slyšet naše hudebníky na soukromé oslavì svatby Ivana Jirouse v Bojanovicích u Prahy. Hudební vystoupení a pronájem sálu pohostinství byly schváleny pøíslušným NV. Pozvaných bylo asi 300 osob. Svatebním hostùm v radostné atmosféøe zahrály všechny již známé a další nové hudební skupiny i sólisté. Prùbìh byl zcela dùstojný, nedošlo opìt k žádné výtržnosti, nespokojenosti místního obyvatelstva nebo obsluhujícího personálu. Dokonce i policejní asistence byla tentokrát omezena na pravidelnou hlídku, která pouze zjistila, že v pohostinství panuje poøádek. Pøesto právì tato poslední slavnost byla použita za záminku k trestnímu stíhání. Údajnì zde mìl být spáchán trestný èin výtržnictví tím, že ve zpívaných textech byly obsaženy hrubé a vulgární výrazy, které pobouøily více obèanù. Dosavadní prùbìh vyšetøování však se neomezuje pouze na tento trestný èin. Na jedné stranì mnohahodinové výslechy sledují zcela jiné cíle, než prokázat závadné výroky. Na druhé stranì snižování osob obvinìných v jejich lidské i umìlecké podobì, jaké bylo zveøejnìno ve sdìlovacích prostøedcích, naznaèuje tendenci vyhnout se zveøejnìní hlubší roztržky mladé generace s oficiální konzumní kulturou.
Proto Vám pøekládáme tuto pravdivou informaci o celém rozsahu èinnosti v posledních letech a naléhavì Vás žádáme, abyste všemi prostøedku v zájmu lidskosti dbali o legalitu pøipravovaného procesu a nepøipustili snižování lidské dùstojnosti, a už v osobách postižených nebo v tom, o co skuteènì usilovaly. Jejich tvorba byla jedním z mála pokusù mezi mladými lidmi, jak "žít dùstojnì a vesele" v této zemi. Jejich nepøítomnost mezi námi pociujeme stejnì, jako bychom my všichni byli odsouzeni pro svou snahu o nekonformní autentickou nepoplatnou existenci.

Dopis V. Jirousové
Dne 7. 4. 1976 vysílaly Ès. rozhlas a Ès. televize obsáhlou zprávu o zatèení dvaceti mladých hudebníkù. Tato zpráva mìla dementovat informace, které o této policejní akci pøinesly západní sdìlovací prostøedky a které údajnì neodpovídaly pravdì. Jako teoretièka souèasného umìní, která publikovala do r. 1971 v odborném tisku, a bývalá žena jednoho ze zatèených, výtvarného teoretika Ivana Jirouse, jsem po léta sledovala umìlecký vývoj skupin, o nìž se jedná. Mohu proto odpovìdnì prohlásit, že zkreslené informace obsahují naopak zprávy Ès. rozhlasu a Ès. televize.
1. Pøedevším není vùbec pravda, že zatèení pøi svých hudebních vystoupeních používali zvuku motocyklu, hukotu pily, øezání polínek, jejich házení do obyvatelstva. Není samozøejmì podstatné vyvracet tyto podrobnosti, jimiž je brán v potaz "umìlecký charakter" hudební produkce. Je ale pøíznaèné, že se tu zatèeným pøièítá èinnost v oblasti konkrétní hudby, se kterou vystoupila dávno zaniklá progresivní skupina Aktual na oficiálním vystoupení v Praze v roce 1971. Je však naopak tøeba zdùraznit, že ani tehdy, ani kdy jindy, nebyl pøi vystoupení kohokoli ze zatèených nièen žádný majetek.
2. Oproti tvrzení ès. sdìlovacích prostøedkù prohlašuji, že všichni ze zatèených jsou øádnì zamìstnáni a nevyhýbají se práci. Nìkolik z nich pøijalo v poslední dobì zamìstnání døevorubcù, aby mohli spoleènì pracovat a literárnì a hudebnì se vzdìlávat.
3. Dále prohlašuji, že shledávám nejen nepravdivým, ale i urážlivým údaj, že "vìtšina z nich holduje drogám a alkoholu". Nikdo ze zatèených není narkoman, ani se na narkomanii neléèil. Právì tak nikdo ze zatèených nepodstoupil protialkoholní léèbu. Pøi nìkterých døívìjších vystoupeních zatèených hudebníkù byly provádìny policejní kontroly. Nikdy pøi nich nebylo zjištìno, že by nìkdo z pøítomných, a hudebníkù nebo jejich posluchaèù, byl pod vlivem jakékoli drogy. Uvádí-li Ès. rozhlas a Ès. televize, že se nìkteøí ze zatèených psychiatricky léèí, je to netaktní k velkému poètu ès. obèanù, nebo psychiatrická diagnóza je v Èeskoslovensku jedním z èastých dùvodù pracovní neschopnosti. Až dosud v celém civilizovaném svìtì nebyla psychiatrická léèba argumentem pro osobní difamaci.
4. Zatèení rovnìž nejsou recidivisté. Ve výkonu trestu byl pouze jeden ze zatèených, totiž mùj bývalý manžel. Byl odsouzen k deseti mìsícùm vìzení pro pobuøování a urážku, které se dopustil ve skupinì ve veøejné místnosti.
5. Ès. sdìlovací prostøedky se pozastavují nad tím,ž e vìtšina ze zatèených hudebníkù nemá odborné hudební vzdìlání. Chci se však zeptat: od kdy je amatérismus hanbou? Nìkteøí ze zatèených (skupina Plastic People) mìli statut profesionálù. Byl jim však v r. 1971 odòat - a to nikoli proto, že by se stali horšími hudebníky, nýbrž protože se zmìnila kritéria posuzování u oficiálních posuzovacích komisí. Když se pak tito hudebníci stali amatéry, dodržovali pøedpisy pro vystupování amatérských hudebních tìles. Jestliže vystoupili pøi soukromých svatebních oslavách v legálnì najmutém sále pøed uzavøenou spoleèností pøátel, byl to jejich svatební dar novomanželùm. Myslím, že vhodnìjší, než kdyby jen hodovali a pili.
6. K obsahu a formì zhudebnìných textù chci øíci toto zásadní stanovisko: Ès. sdìlovací prostøedky tvrdí, že nejde o umìní, ale o vulgaritu "hudebních výlevù", zkrátka zámìrnou výtržnost. Mohu s veškerou odpovìdností jako teoretièka a historièka umìní a pøed lety i autorka nìkolika zhudebnìných textù prohlásit, že texty tohoto druhu je tøeba posuzovat v jejich celkovém vyznìní, porozumìt jejich odporu k frázím a konzumnímu m욝áckému životnímu stylu. Dnes se celý svìt nauèil dobøe rozumìt textùm Rolling Stones, Fugs, Franka Zappy a jiných progresívních hudebních skupin právì tak jako literárnímu výrazivu postav našeho klasika a nejpøekládanìjšího autora Jaroslava Haška.
7. Na závìr bych chtìla ještì poznamenat, že od roku 1974 vystupovali zatèení pouze pøi legálnì povolených soukromých svatebních oslavách, pøi nichž byl zachován klid a poøádek. Sama jsem byla svìdkem, že kontrolující pøíslušníci veøejné bezpeènosti oceòovali dobrovolnou kázeò úèastníkù.
Považuji tedy za politováníhodné, že ès. sdìlovací prostøedky informovaly veøejnost o celém pøípadu nepravdivì a že se dopustily veøejné urážky na cti ès. obèanù. Mám na mysli konkrétnì dva hudebníky - Jiøího Kabeše a Vratislava Brabence - jejichž fotografie byly zveøejnìny pøi televizním vysílání s nepravdivým tvrzením, že jde o recidivisty a narkomany. Pøitom bylo zdùraznìno, že postup ès. orgánù je mnohem tolerantnìjší než na Západì, kde se prý vùèi "extravagantním skupinám" postupuje mnohem tvrdìji. Slyšeli jsme vskutku o zákrocích pøi masových beatových a rockových koncertech. Bylo by ovšem opravdu pøitažené za vlasy srovnávat vystoupení èeských amatérských kapel Plastic People nebo DG 307 s tìmito desetitisícovými shromáždìními.
Moji pøátelé z øad zatèených už nemají ani tu možnost pøedvést své dílo uzavøené soukromé spoleènosti svatebèanù. Milan Hlavsa, Josef Janíèek, Jiøí Kabeš, Vratislav Brabenec, Pavel Zajíèek, Karel Soukup, Svatopluk Karásek a další zatèení jsou skuteèní umìlci - hudebníci, komponisté, básníci a textaøi, kteøí poctivì hledají vlastní nekonvenèní, pravdivý a zodpovìdný výraz a závažná umìlecká tvorba je jim životním osudem.
V Praze 7. 4. 1976
Vìra Jirousová
Praha 1, Navrátilova 11

Rudé právo, 8. 4. 1976:
Poznámka
Zbyteèná starost
Nìkteré západní sdìlovací prostøedky jsou neúnavné ve vymýšlení rùzných pomluv a výmyslù na adresu socialistického Èeskoslovenska. V posledních dnech pøinesly zprávy, že u nás byly zatèeny nejménì dvì desítky "opozièních umìlcù", mezi nimiž jsou hudebníci, skladatelé, básníci, malíøi a výtvarní umìlci. Prostì v èeskoslovenské kultuøe prý vládne bezuzdný teror.
Jako v ostatních pøípadech i zde svým ètenáøùm a posluchaèùm pøedkládají fakta notnì pøitažená za vlasy. V uplynulých 14 dnech bylo u nás skuteènì zajištìno nìkolik mladých lidí. Ovšem 33 nebo 34 let je již vìkem, kdy èlovìk mùže sám zcela odpovìdnì posuzovat své èiny. Tito lidé, kteøí nìkolikrát zmìnili zamìstnání a vyhýbali se poctivé práci, se v øadì míst dopouštìli výtržností a dalších trestných èinù. Jako èlenové malých beatových skupin, které pøed nìkolika lety naprosto propadly pøi kvalifikaèní zkoušce, organizovali podvodnì veøejná vystoupení, která se zvrhla v orgie a výtržnosti, narušující klid a poøádek v mìstech a obcích.
Pøíznaèný je nejen vzhled tìchto "umìlcù", ale též názvy jejich souborù. Plastiètí lidé z vesmíru a DG 307. Každý lékaø a zdravotní sestra ví, že to druhé vlastnì znamená diagnózu: Neurotické potíže vlivem nepøíznivých okolností. Øada "umìlcù" již má za sebou soudní tresty, vìtšina prošla psychiatrickým léèením v dùsledku nadmìrného požívání drog, jiní byli za rùzné pøestupky i nìkolikrát penìžitì pokutováni.Byla zde nìkolikaletá snaha na nì preventivnì výchovnì pùsobit. Pøesto si nedali øíci.
Možná, že na Západì se považuje za umìní i hudební sólo na hoblík, tøískání na èinely spojené dámskou podprsenkou, tluèení na výfuk auta nebo štípání døíví a házení polínek mezi vìtšinou mladistvé obecenstvo. Prý se tomu øíká tøetí hudební kultura. My o ni u nás nestojíme. Ani o to, aby se nìkdo pøed mládeží pøedvádìl s bezduchými texty hemžícími se vulgarismy a nabádáním k èinùm, které se pøíèí našim zákonùm. Není proto divu, že se nad takovou èinností vážnì pozastavila øada národních výborù i organizací SSM.
Na Západì mohou své zbyteèné starosti pustit za hlavu. Proti skuteèným umìlcùm a pracovníkùm široké kulturní fronty se u nás žádné útoky nevedou. Jak to mnozí z nich sami mnohokrát zdùraznili, jsou pevnou souèástí socialistické spoleènosti i našeho lidu. Ti, pro které je však hudba a zpìv - obojí navíc pochybných kvalit - pouze prùhledným pláštíkem k soustavnému porušování zákonù, musejí se ze svých èinù odpovídat. A to, jak dobøe z mnoha vlastních zkušeností znají pánové na Západì, platí nejen v socialistickém Èeskoslovensku, ale kdekoliv na svìtì.
(jh)
Práce, 8. 4. 1976:
Pomlouvaèná kampaò západních sdìlovacích prostøedkù
Poøádek si rozvracet nedáme
V tìchto dnech, kdy naše socialistická spoleènost s hrdostí bilancuje výsledky pìtiletého období od XIV. sjezdu KSÈ a klade si k XV. sjezdu ještì nároènìjší cíle, rozpoutaly nìkteré západní sdìlovací prostøedky proti Èeskoslovensku pomlouvaènou kampaò. Naše úspìchy jsou jim trnem v oku, nebo nevyšla žádná z pøedpovìdí, že se v ÈSSR nepodaøí zlepšit situaci vzniklou v krizových letech. Proto museli západní "informátoøi" sáhnout ke lžím a výmyslùm, aby odpoutali pozornost od problémù, kterých mají víc než dost.
V posledních dnech pøinesly západní listy zprávu, že v Èeskoslovensku bylo zatèeno 20 významných umìlcù, skladatelù, básníkù, malíøù, zpìvákù apod. Jak jsme se informovali, jedná se o promyšlený výmysl, který se nezakládá na pravdì.
Zadrženo a dáno do vazby bylo v posledních dnech nìkolik mladých lidí, kteøí se dopustili na rùzných místech republiky výtržností a dalších trestných èinù. Jedná se o narušené osoby, požívající drogy, omamné látky a nadmìrné množství alkoholu.
Jejich "hudební skupiny" poøádaly pøevážnì po vesnicích od roku 1971 "koncerty", které se zvrhávaly v orgie a hrubá narušení veøejného poøádku. Na tuto skuteènost byly upozornìny národními výbory, spoleèenskými organizacemi, obèany samy bezpeèností orgány. Ty pak proti organizátorùm tìchto srazù nìkolikrát zakroèily. Ani opakované pokuty však nepomohly. "Skupiny" totiž nemìly oprávnìní vystupovat, protože pøi kvalifikaèních zkouškách pøed odbornou porotou neprošly. Snažily se to proto obejít tím, že neoprávnìnì vystupovaly pod hlavièkou SSM a jiných organizací. Ty také, když to zjistily, tyto samozvané "umìlce" jednoznaènì odsoudily, jak tomu bylo napø. ve Zruèi nad Sázavou.
Pøi vìtšinì z jejich 22 "vystoupení" musela zasahovat VB. Mezi zadrženými je napø. absolvent filozofické fakulty, bývalý knìz a dále pøevážnì zkrachovalí studenti, nìkteøí bez pracovního pomìru. Jedná se o narkomany, kteøí se v minulosti podrobili psychiatrickému léèení a byli za výtržnosti víckrát trestáni.
Nejen z vystoupení samých, ale i z fotografií, filmu a vulgárních textù, které u nich byly nalezeny, jsme se mohli pøesvìdèit, že tyto "hudební skupiny" nemají s kulturou naprosto nic spoleèného. Jako nástrojù používali tito "umìlci" vše, co dìlá pokud možno nejvìtší rámus, napø. starý výfuk od automobilu, železné tyèe apod.
Proti takovým elementùm se brání každá spoleènost. Protože preventivní opatøení nepomohla, shledáváme zásah bezpeènostních orgánù jako naprosto správný a v souladu se zájmy poctivých lidí. Západním sdìlovacím prostøedkùm to opìt jednou nevyšlo. Nebo snad jim u nich na veøejném poøádku vùbec nezáleží?
V. Rùžièka
Svoboda, 8. 4. 1976:
Pomlouvaèná kampaò proti ÈSSR
Praha (ètk). V posledních dnech uveøejnily nìkteré západní listy zprávy, že v ÈSSR bylo zatèeno 20 "opozièních" umìlcù, mezi nimiž jsou spisovatelé, básníci, výtvarníci a hudebníci.
Není to poprvé, co se na Západì hrubým zpùsobem pøekrucují skuteèné události v Èeskoslovensku. Je tomu tak i v tomto pøípadì. Veøejná bezpeènost vzala v uplynulých ètrnácti dnech do vazby nìkolik mladých lidí pro trestné èiny výtržnictví a nìkteré další. Byli to èlenové "hudebních skupin", kteøí od roku 1971 poøádali pøevážnì na venkovì rùzná "vystoupení", pøi nichž docházelo k výtržnostem. Vìtšina z nich byla již v minulosti trestána a mnozí prošli psychiatrickým léèením. Témìø všichni holdovali drogám, omamným látkám a alkoholu. Žádná ze skupin nesplnila podmínky kvalifikaèních zkoušek v roce 1971 ani pozdìji a nemìla tudíž žádné oprávnìní veøejnì vystupovat.
Ostatnì jejich produkce nemìla s kulturou vùbec nic spoleèného, jak se dnes mohli novináøi pøesvìdèit na ukázkách textù jejich písní a na filmu, který si tito "muzikanti" sami natoèili. Nìkolik zkrachovaných vysokoškolákù, jeden absolvent filozofické fakulty, bývalý knìz, individua mìnící zamìstnání se snažili zaujmout jen primitivní vulgárností.
Veøejná bezpeènost zasahovala pøi mnohých z jejich 22 "vystoupení". Ukládala penìžní pokuty a snažila se o preventivní varování. Protože však nadále docházelo k výtržnostem, škodám na zaøízení, narkomanii atd., tedy k zjevnému a opakovanému porušování platných ès. zákonù, musela pøistoupit k represívním opatøením. Rozruch a pomlouvaèná kampaò západních listù je o to absurdnìjší, že je dobøe známo, že proti podobným extravagantním skupinám, narušujícím poøádek, se postupuje i v kapitalistických zemích a mnohem tvrdìji.
Zemìdìlské noviny, 8. 4. 1976:
Jak lze z komára uèiniti velblouda
Francouzský deník Aurore a nìkteré další západní listy uveøejnily v nedávných dnech bombastické zprávy, podle nichž mìlo být v Èeskoslovensku zatèeno asi dvacet "opozièních umìlcù". Mezi postiženými prý jsou pøední básníci, hudební skladatelé, zpìváci, textaøi a další kumštýøi zvuèných jmen... Podobných nesmyslù, zkreslujících naši souèasnost jsme v posledních letech èetli na stránkách nìkterých západních novin víc a je ostatnì dobøe známo, z jakých pramenù pocházejí. Také uvedený pøíklad je ilustrací, jak hrubì se pøekrucují skuteèné události v Èeskoslovensku.
Kriminální služba Veøejné bezpeènosti v posledních dvou týdnech zadržela nìkolik - zcela mírnì øeèeno - výstøedních vlasatých mladíkù, kteøí již delší dobu ignorovali všechny rozumné domluvy a napoøád se dostávali do pøíkrého rozporu se zákonem. Dùvodem k zásahu byly stále èastìjší stížnosti obèanù na opakované výtržnosti, provázející vystoupení nìkterých tzv. hudebních skupin, pùsobících zejména na venkovì. Žádná z nich nemìla platné oprávnìní veøejnì vystupovat, protože nesplnila základní podmínky pøedepsané kvalifikaèními zkouškami. Ostatnì ani není divu. Hluèné produkce tìchto "hudebních skupin" prezentujících se vulgárními texty, doprovázenými dokonce hrou na høebeny a na rùzné instalatérské náøadí pøedstavující bicí nástroje a mnohdy ještì vrcholící rozbíjením židlí v sálech, mìlo s kulturou pramálo spoleèného.
Jaký pøíklad dávali tito extrémní "muzikanti" v záplatovaných texaskách mladým lidem na venkovì, netøeba vùbec rozvádìt. Zcela oprávnìnì se proto sáhlo k tìmto skupinám na zoubek. Jejich organizátoøi nejsou ostatnì v trestní èinnosti žádnými naivními nováèky - mají za sebou už tresty pro pøíživnictví, mravnostní delikty a narušování veøejného poøádku. Témìø všichni holdovali drogám a jako narkomani také absolvovali pobyt v psychiatrických léèebnách. Èinit z takové chásky umìlce a navíc "politické pøípady" nasvìdèuje jen tomu, že každý prostøedek je dobrý, když chce nìkdo z komára vyrobit velblouda.
Veèerní Praha, 8. 4. 1976:
Tonoucí se stébla chytá
Novináøské "kachny" na Západì se vyskytují èasto. Ve snaze pošpinit socialismus využívají i deklasovaných živlù.
Vèera veèer v televizi a v dnešním ranním tisku jsme se dozvìdìli o prapodivné tzv. "umìlecké èinnosti" nìkolika lidí, kteøí se živili vystupováním v malých beatových skupinách. Jejich úèinkování nemìlo ovšem nic spoleèného s umìním. Však také nedokázali ani složit kvalifikaèní zkoušky a urèité stopy hudebního vzdìlání vykazoval pouze jeden, který jen krátkou dobu studoval na konzervatoøi. Jejich hudební veèery skonèily výtržnostmi, vulgaritou a protizákonnými èiny.
Lidé, kteøí se vyhýbají poctivé práci, nemohou mít zelenou. Proti takovým výtržníkùm by zakroèili v každé zemi. Buržoazní sdìlovací prostøedky však ztropily povyk o útlaku umìlcù v ÈSSR. Poplach okolo tìchto lidé svìdèí o jednom: bere-li dìjinný vývoj západní propagandì argumenty ve prospìch buržoazního systému, chytá se i stébla - by to byla èinnost asociálních živlù. Zaè tedy stojí?
vp