Èást IV.
Obžaloba a solidarita
Okresní prokuratura Praha - západ
Pv 227/76
Okresnímu soudu
Praha - západ
Obžaloba
Okresní prokurátor pro Prahu - západ podává obžalobu na:
1) Ivana Jirouse, nar. 23. 9. 1944 v Humpolci, dìlníka, trvale bytem Praha 1, Navrátilova 11, t.è. ve vazbì okresního prokurátora pro Prahu - západ;
2) Pavla Zajíèka, nar. 15. 4. 1951 v Praze, dìlníka, trvale bytem Praha 5 - Radotín, Erbenova 18, t.è. ve vazbì okresního prokurátora pro Prahu - západ;
3) Milana Hlavsu, nar. 6. 3. 1951 v Praze, dìlníka, trvale bytem Praha 6 - Bøevnov, Šlikova è. 9, t.è. ve vazbì okresního prokurátora pro Prahu - západ;
4) Karla Soukupa, nar. 22. 1. 1951 v Praze, dìlníka, trvale bytem Praha 2, Anny Letenské è. 16, t.è. ve vazbì okresního prokurátora pro Prahu - západ;
5) Svatopluka Karáska, nar. 18. 10. 1942 v Praze, správce depozitáøe, trvale bytem Praha 5, Holeèkova 14, t.è. ve vazbì okresního prokurátora pro Prahu - západ;
6) Josefa Janíèka, nar. 28. 12. 1947 v Praze, dìlníka, trvale bytem Praha 2, Podskalská è. 4, t.è. ve vazbì okresního prokurátora pro Prahu - západ;
7) Vratislava Brabence, nar. 28. 4. 1943 v Praze, dìlníka, trvale bytem Praha 9 - Horní Poèernice, Konìvova è. 752, t.è. ve vazbì okresního prokurátora pro Prahu - západ;
8) Jiøího Kabeše, nar. 26. 3. 1946 v Køemínì, grafika, trvale bytem Praha 4 - Nusle, Èestmírova 10;
9) Jaroslava Kukala, nar. 28. 3. 1949 v Praze, dìlníka, trvale bytem Psáry è. 58, okres Praha - západ;
10) Pavla Zemana, nar. 16. 3. 1948 v Praze, dìlníka, trvale bytem Praha 6, U Landrovky è. 68;
11) Jaroslava Vožniaka, nar. 30. 10. 1954, v dobì vyšetøování bez pracovního pomìru, trvale bytem Praha 5 - Zbraslav, Vanèurova è. 221;
12) Vladimíra Vyšína, nar. 10. 9. 1950 ve Velkých Pøílepech, závozníka, trvale bytem Velké Pøílepy è. 47, okres Praha - západ;
13) Jana Kindla, nar. 28. 12. 1955 v Praze, dìlníka, trvale bytem Praha 5 - Radotín, Na Benátkách è. 4;
14) Otakara Michla, nar. 15. 1. 1949 v Praze, programátora, trvale bytem Praha 7, U smaltovny 20;
že
I. Organizovali a úèastnili se vystoupení hudebních skupin, jejichž program byl zamìøen tak, že vyjadøoval neúctu vystupujících ke spoleènosti a pohrdává jejími morálními zásadami, zejména soustavným opakováním a zdùrazòováním vulgárních výrazù; pøitom v øadì pøípadù uvedli v omyl funkcionáøe spoleèenských organizací a orgány lidosprávy tím pøedstíráním, že se jedná o kulturní akce, popø. oslavy rodinných událostí, a to takto:
a) Ivan Jirous dne 1. 9. 1974 v Postupicích, 21. 6. 1975 v Kostelci u Køížku, 13. 12. 1975 v Pøešticích, 21. 2. 1976 v Bojanovicích vystoupení organizaènì zajišoval a vlastními texty uvádìl;
b) Pavel Zajíèek dne 1. 9. 1974 v Postupicích, 21. 6. 1975 v Kostelci u Køížku, koncem roku 1975 v Mokropsech, 1. 12. 1973 ve Veleni na vystoupení hrál a zpíval texty závadného obsahu a ve Veleni program uvádìl;
c) Milan Hlavsa, dne 19. 6. 1971 v Ledèi nad Sázavou, 21. 2. 1973 v Písku, 24. 6. 1972 ve Zruèi nad Sázavou, 29. 6. 1972 v Praze, 8. 7. 1973 a 7. 10. 1973 v Klukovicích, 1. 12. 1973 ve Veleni, 1. 9. 1974 v Postupicích, 21. 6. 1975 v Kostelci u Køížku, koncem roku 1975 v Mokropsech a 21. 2. 1976 v Bojanovicích na vystoupení hrál a zpíval, skládal hudbu k závadným textùm a v Bojanovicích program uvádìl;
d) Karel Soukup a Svatopluk Karásek dne 1. 9. 1974 v Postupicích, 21. 6. 1975 v Kostelci u Køížku, 13. 12. 1975 v Pøešticích, 21. 2. 1976 v Bojanovicích a Karel Soukup ještì koncem roku 1975 v Mokropsech zpívali a hráli závadné písnì, jejichž hudbu a text sami skládali;
e) Josef Janíèek dne 19. 6. 1971 v Ledèi nad Sázavou, 31. 3. 1972 v Písku, 24. 6. 1972 ve Zruèi nad Sázavou, 29. 6. 1972 v Praze, 8. 7. 1973 a 7. 10. 1973 v Klukovicích, 1. 12. 1973 ve Veleni, 21. 2. 1976 v Bojanovicích;
- Vratislav Brabenec dne 29. 6. 1972 v Praze, 8. 7. 1973 a 7. 10. 1973 v Klukovicích, 1. 12. 1973 ve Veleni, 1. 9. 1974 v Postupicích, 21. 2. 1976 v Bojanovicích;
- Jiøí Kabeš dne 19. 6. 1971 v Ledèi nad Sázavou, 31. 3. 1972 v Písku, 24. 6. 1972 ve Zruèi nad Sázavou, 29. 6. 1972 v Praze, 8. 7. 1973 a 7. 10. 1973 v Klukovicích, 1. 12. 1973 ve Veleni, 1. 9. 1973 v Postupicích, 21. 2. 1976 v Bojanovicích;
- Jaroslav Kukal dne 8. 7. 1973 a 7. 10. 1973 v Klukovicích, 1. 9. 1973 v Postupicích, 21. 6. 1975 v Kostelci u Køížku, koncem roku 1975 v Mokropsech, 21. 2. 1976 v Bojanovicích;
- Pavel Zeman dne 24. 6. 1972 ve Zruèi nad Sázavou, 29. 6. 1972 v Praze, 21. 6. 1975 v Kostelci u Køížku;
- Jaroslav Vožniak dne 8. 7. 1973 a 7. 10. 1973 v Klukovicích, 21. 2. 1976 v Bojanovicích;
- Vladimír Vyšín dne 1. 9. 1974 v Postupicích, 21. 6. 1975 v Kostelci u Køížku;
- Jan Kindl dne 21. 6. 1975 v Kostelci u Køížku;
- Otakar Michl dne 21. 6. 1975 v Kostelci u Køížku
vystupovali jako hudebníci a hráli písnì, jejichž texty byly závadného charakteru, pøièemž jim obsah byl znám.
Tedy
ad I. a-e) Všichni obvinìní se dopustili veøejné hrubé neslušnosti a èiny spáchali jako èlenové organizované skupiny;
ad II. Obvinìný Jirous sám
v létech 1971-1976 aè nemìl oprávnìní organizoval a uskuteènil vystoupení tzv. skupin "Plastic People" a "DG 307" a "sólových zpìvákù" S. Karáska a K. Soukupa, za což neoprávnìnì požadoval a také pøijal od místní skupiny SSM v Ledèi nad Sázavou 1.500 Kès, od plesového výboru prùmyslové školy v Písku Kès 2.000, od místní skupiny SSM ve Zruèi nad Sázavou Kès 2.000, od ÈKD Polovodièe Praha 1.250 Kès, od kapelníka hudební skupiny Ivo Pešáka nejménì Kès 600, od veøejnosti v Postupicích cca Kès 4.000, na vstupném od veøejnosti na Køížku cca 3.000 Kès, na vstupném od veøejnosti v Bojanovicích cca Kès 8.000, kteréžto èástky jednak použil ke krytí režie akcí a jednak si ponechal pro sebe;
tedy neoprávnìnì ve vìtším rozsahu provozoval jiné výdìleèné podnikání;
ad III. obvinìný Jirous sám
v lednu, pøíp. únoru 1969 v Pelhøimovì a dále v roce 1975 v Praze a 20. 10. 1975 v Praze a jiných místech kam mìnil pobyt, se nedostavoval k orgánùm vojenské správy k pøezkoušení zdravotního stavu, aè tato povinnost je mu uložena zákonem
tedy nedostavil se k pøezkoušení nebo k nemocniènímu vyšetøení v úmyslu svoji vojenskou povinnost nesplnit nebo svoji povinnost oddálit.
Tím spáchali
ad I. všichni obvinìní trestný èin výtržnictví dle õ 9/2 k õ 202/1,2 tr.z.,
ad II. a III. obvinìný Jirous sám
trestný èin nedovoleného podnikání podle õ 118/1 tr. z. a
trestný èin nesplnìní odvodní povinnosti podle õ 267/1 tr. z.
Navrhuji:
1) slyšeti jako svìdky: D. Brožová è.1. 609-612, Z. Houdková è.1. 670-672, J. Benák, è.1. 600-601, J. Dlouhý è.1. 620-621, M. Schauer è.1. 855-856, M. Hamršmíd è.1. 639-640, D. Kuklová è.1. 738-739, J. Budil è.1. 614-615, J. Hodek è.1. 665-666, I. Pešák è.1. 812-815, Z. Horáèková è.1. 667-669, M. Kocourek è.1. 707-709, M. Plhoò è.1. 817-818, A. Kosík è.1. 715-717,
2) èísti ostatní svìdecké výpovìdi,
3) konstatovat fotodokumentaci, texty písní, zprávu o tzv. "Tøetím hudebním obrození", magnetofonové záznamy,
4) èísti osobní výkazy obvinìných a podstatný obsah trestního spisu
Odùvodnìní:
Hudební skupina "Plastic People of the Universe" byla evidována u Pražského kulturního støediska do 30. 12. 1970. Do této doby jim Pražské kulturní støedisko bylo oprávnìno zprostøedkovávat smlouvy o vystoupení pøed veøejností.
Èleny této skupiny byli obvinìní: Josef Janíèek, který byl zároveò vedoucím souboru, Milan Hlavsa, Jiøí Kabeš, Vratislav Brabenec a Jaroslav Vožniak.
Obvinìný Zajíèek s obvinìným Hlavsou v r. 1973 založili hudební skupinu "DG 307". Tato hudební skupina jakoukoliv veøejnou èinnost povolenu nemìla. Stálými èleny byli pouze èlenové skupiny obvinìný Zajíèek, vedoucí souboru a obvinìný Hlavsa. Ostatní èlenové støídavì byli: obvinìný Otakar Michl, Jan Kindl, Pavel Zeman, Jaroslav Kukal a Vladimír Vyšín.
Dne 20. 10. 1975 obì tyto hudební skupiny pøedložily Pražskému kulturnímu støedisku pøihlášku ke kvalifikaèním pøehrávkám lidových hudebníkù, aby legalizovaly svá neoprávnìná vystupování. Dne 11. 1. 1975 komise Pražského kulturního støediska obìma skupinám kvalifikaci neudìlila.
Bez povolení a souhlasu pøíslušných úøadù jako tzv. sóloví hudebníci a zpìváci, vystupovali obvinìní S. Karásek a K. Soukup.
Zprostøedkovatelem a organizátorem veøejných vystoupení obou hudebních skupin a samostatných hudebníkù a zpìvákù byl obvinìný Ivan Jirous, který zároveò byl konferenciérem tìchto vystoupení.
Repertoár skupin obsahoval zejména písnì, jejichž texty skládal obvinìný Zajíèek. Texty tìchto písní obsahovaly pøevážnì vulgární výrazy pøíèící se socialistické morálce, jako napø. písnì Zácpa, Apokalyptický pták, Podivný mandarin, Traktory - (skupina Plastic People) a Utopenec, Náøek dosud nenarozených dìtí, Hrùzy - (skupiny DG 307).
Písnì samé i jejich obsah a zpùsob vystoupení hudebníkù vyjadøovaly negativní a protispoleèenské rysy, hrubou vulgárnost s protisocialistickým pùsobením.
Ze známých veøejných vystoupení tzv. hudební skupiny "Plastic People" bylo vystoupení v Ledèi nad Sázavou v hotelu Koželužna pøed více než 100 mladými lidmi, které bylo uskuteènìno ZO SSM v Ledèi nad Sázavou dne 19. 6. 1971. Obvinìný Jirous zde, pod záminkou kulturního vystoupení, ovlivnil funkcionáøe ZO SSM. Za toto vystoupení získal èástku 1.500 Kès. Vystoupení skupiny bylo negativnì hodnoceno komisí MìNV dne 24. 6. 1971 (è.1. 975) se závìrem, že podobné akce nebudou napøíštì povolovány.
Další vystoupení "Plastic People" bylo uskuteènìno dne 31. 3. 1972 v Písku v ZK n.p. Jitex na maturitním plese Støední prùmyslové školy strojnické, které zorganizoval rovnìž obvinìný Jirous a za které pøijal úplatu 2.000 Kès. Vystoupení skupiny asi po deseti minutách vyvolalo u návštìvníkù takovou nevùli, že poøadatelé skupinu ze sálu vykázali. Vystoupení skupiny bylo kritizováno studenty, profesorským sborem i pøítomnými funkcionáøi MìNV (è.1. 980-984).
Skupina "Plastic People" dne 24. 6. 1972 vystoupila pod záminkou kulturního programu na taneèní zábavì pøed nìkolika sty lidmi poøádané 9. ZO SSM n.p. Sázavan ve spoleèenském domì ve Zruèi nad Sázavou. Tuto akci zorganizoval opìt obvinìný Jirous a to za úplatu ve výši 2.000 Kès.
Vystoupení této skupiny bylo návštìvníky všeobecnì kritizováno, projednáváno na CZV SSM n.p. Sázavan a kritizováno v místním tisku (è.1. 986-996).
Tzv. hudební skupina "Plastic People" vystoupila dne 29. 6. 1972 cca pøed 200 lidmi v Praze v závodním klubu ÈKD-Polovodièe. Vystoupení bylo legalizováno kulturním programem tamním SSM. Akci opìt organizoval obvinìný Jirous, který za vystoupení skupiny vyinkasoval èástku 1.250 Kès. Rovnìž i zde bylo vystoupení organizované obvinìným Jirousem kritizováno jednak samotnými pracovníky n.p. ÈKD - úèastníky vystoupení a jednak i politickými organizacemi tohoto n.p. (è.1. 997).
Obvinìný Jirous s kapelníkem Jazzového orchestru Ivo Pešákem, který mìl povolení pøed veøejností vystupovat, se dohodl, že hudební skupina "Plastic People" vystoupí dne 8. 7. 1973 a 7. 10. 1973 v místním sále v Praze 5 - Klukovicích spoleènì. Obvinìný Jirous od Pešáka požadoval odmìnu ve výši 1/2 honoráøe, který dostane proplacen orchestr Ivo Pešáka. K neoprávnìnému vystoupení skupiny "Plastic People" skuteènì v Klukovicích došlo pøed 100-200 lidmi, za které Jirous vyinkasoval sjednanou odmìnu.
Obvinìný Janíèek, pod záminkou kulturní akce u VO SSM Veleò uspoøádal vystoupení skupiny "Plastic People" ve Veleni, uskuteènìno bylo dne 1. 12. 1973 pøed cca více než 200 osobami v sále místní jednoty. Obvinìný Zajíèek zde vystoupil jako konferenciér. Jeho výroky a vystupování vzbuzovaly pohoršení, zejména pro svoji vulgárnost. Výroky jsou uvedeny ve vyšetøovacím spise (è. 1. 497). Samotné vystoupení skupiny "Plastic People" u zúèastnìných vzbudilo pohoršení, bylo odsouzeno a zabývaly se jím politické organizace i organizace SSM a rada NV. Obvinìný Jirous se této akce zúèastnili nemohl, protože se tehdy nacházel ve výkonu trestu odnìtí svobody pro tr. èiny výtržnictví a hanobení národa a rasy.
Jak se shora uvedeného vyplynulo, obvinìný Jirous s angažováním hudební skupiny "Plastic People" nemìl úspìch, organizace poznaly obsahovou náplò jejich hudebních programù, které byly vesmìs odsuzovány. Proto obvinìný Jirous pøišel na myšlenku organizovat další vystoupení jak skupiny "Plastic People", tak i vzniklé skupiny "DG 307" pod záminkou oslav rùzných pøíležitostí èlenù orchestru a pøípadnì i dalších osob. Tak se podaøilo zorganizovat vystoupení skupin "Plastic People" a "DG 307" v Postupicích dne 1. 9. 1974 kde obv. Jirous si najal místní kinosál. Se skupinou "Plastic People" vystoupili obvinìní: Janíèek, Hlavsa, Brabenec, Kabeš, Vožniak a se skupinou "DG 307" obvinìní Zajíèek, Hlavsa, Kukal, Vyšín. Obì skupiny vystupovaly pøed cca 200 lidmi, hráli písnì, které byly obsahem jejich repertoáru a které mìly vulgární názvy pøíèící se socialistické morálce. Všichni obvinìní vìdìli, jaké skladby zde budou hrát a byli s tím srozumìni. Obvinìný Zajíèek zde vystupoval jako zpìvák skupiny "DG 307".
Kromì oznaèených hudebních skupin zde vystupovali jako "sóloví zpìváci" obvinìní Soukup a Karásek se svým repertoárem písní obdobného charakteru. Obvinìný Jirous vystupoval jako konferenciér, pøièemž i sám užíval spoleènì s obvinìným Brabencem neslušné výrazy (pøíl. è.1-4). Od každého návštìvníka bylo vybíráno jako vstupné 20-25 Kès, takže obvinìný Jirous na vstupném získal nejménì èástku cca 4.000 Kès. Vystoupení skupiny "DG 307" v Postupicích bylo snímáno kamerou svìdky Schauerem a Dlouhým, tito však v polovinì produkce pøestali natáèet a vystoupení opustili, ježto zjistili, že se jedná o vystoupení naprosto odsouzeníhodné a obávali se zákrokù orgánu SNB (è.1 620-621, 855-856).
Obvinìný Jirous zorganizoval na den 21. 6. 1975 vystoupení skupiny DG 307 pod záminkou oslavy svatby obvinìného Hlavsy v sále místní restaurace v Kostelci u Køížku, okres Praha - východ. Funkcionáøi NV, uvedení v omyl, prodloužili v restauraci uzavírací dobu. Jirous vystoupení uvádìl, úèastníky byli obvinìní Zajíèek, Hlavsa, Zeman, Kukal, Vyšín, Michl, Kindl, kteøí zde vystupovali s obvyklými písnìmi skupiny DG 307, jejichž texty obsahovaly stejné zamìøení. Kromì tìchto obvinìných zde vystupovali samostatnì se svým repertoárem i obvinìný S. Karásek a K. Soukup. Akce se zúèastnilo dle výpovìdi svìdkù 150-300 lidí, od kterých bylo vybíráno obvinìným Jirousem vstupné ve výši 20-25 Kès, takže celkem tento získal cca 3.000 Kès.
Dne 13. 12. 1975 obvinìný Jirous prostøednictvím K. Havelky pod záminkou kulturní akce zorganizoval v klubu SSM v Pøešticích, okres Plzeò - jih tzv. kulturní akci. V programu vystupoval obvinìný Jirous s pøednáškou zvanou "Zpráva o tøetím èeském hudebním obrození". Pøednáška, která svým zpùsobem vychvaluje vulgárnost textù písní hudebních skupin "Plastic People" a "DG 307", byla doprovázena filmovými zábìry a nahrávkami. V závìru poøadu vystupovali obvinìní S. Karásek a K. Soukup, a zpívali písnì svého repertoáru, zejména Karásek písnì "Je lepší na skále život mít", "Svatba v Káni Galilejské", Byl boj na zemi, Já jsem òákej stounavej, Vy silní ve víøe atd. Obvinìný Soukup zejména s písnìmi Spartakiáda, Pracovní tábor, Sádlo, Tesilová verbež, Kombajnéøi atd. Z výpovìdí svìdkù je zøejmé, že jak pøednáška, tak hudba a zejména sólová vystoupení obvinìného Karáska a Soukupa zanechalo velmi nepøíznivý dojem na návštìvnících tohoto poøadu, kterých bylo více než 70. V SSM v Pøešticích bylo provedeno opatøení, aby k podobným akcím zde nedocházelo a v budoucnu ani nemohlo docházet. Od návštìvníkù bylo vybíráno vstupné 10 Kès, nepodaøilo se však vyšetøováním spolehlivì prokázat, zda a v jaké výši byl obvinìnému Jirousovi vyplacen za vystoupení honoráø.
Dne 21. 2. 1976 pod záminkou oslavy svatby obvinìného Jirouse jmenovaný obvinìný zorganizoval vystoupení hudebních skupin v sále restaurace v Bojanovicích, okres Praha - západ, když pøedtím na funkcionáøích NV vylákal prodloužení uzavírací doby. Vystoupení se zúèastnilo více jak 300 osob. Vstupné stanovil Jirous ve výši Kès 40, takže obdržel od návštìvníkù nejménì èástku 8.000 Kès s pøihlédnutím, že nìkteøí návštìvníci vstupné nezaplatili.
Na této hudební produkci vystupovala hudební skupina "Plastic People" s obvinìnými Janíèkem, Hlavsou, Brabencem, Kabešem a Vožniakem. Produkovány zde byly mimo jiné skladby "Prší, Eliášùv oheò, Hadovka smrdutá, Francovka, Traktor, Okolo okna, Zácpa, Nikdo, Apokalyptický pták, Píseò brance" atd. Zejména texty písní Zácpa, Apokalyptický pták a Píseò brance jsou vulgárního a oplzlého charakteru. Pøi písni "Eliášùv oheò" obvinìný Kukal zapálil na jevišti obsah nádoby s chemikáliemi a vytváøel tak svìtelné efekty. Tentokrát program uvádìl obvinìný Hlavsa, který dle výpovìdi svìdkù i spoluobvinìných byl opilý a do mikrofonu pronášel vulgární výroky. Jako tzv. "sóloví zpìváci", kteøí zpìv sami doprovázeli hrou na kytaru, zde vystupovali opìt obvinìní Karásek a Soukup. Obvinìný Karásek zpíval skladby, jejichž texty sám složil, mimo jiné "Je pozdì, Návštìva v pekle, Øekni to ïáblovi, Gomora", tedy písnì s pøevážnì vulgárními texty. Sám texty písní uvádìl vulgárním zpùsobem, který vysvìtlil trémou pøed obecenstvem (pøíl. è.1., è.1. 44 a 47). Obvinìný Soukup vystoupil rovnìž s písnìmi svého repertoáru s texty vulgárního charakteru jako napø. "Jako když pohlédnu na dítì, Generace, Pracovní tábor, Indie" atd. (pø. è.1. 47 a 49). Hudební skupina "DG 307" s obvinìnými Zajíèkem, Michlem, Hlavsou, Kindlem, Zemanem a Kukalem zde v Bojanovicích byla pøipravena vystoupit se svým obvyklým repertoárem. Však pouze z dùvodù èasové tísnì se tak nestalo.
Obvinìný Jirous byl usnesením ze dne 9. 11. 1972 vyšetøovatelem OO VB Praha 8 stíhán pro trestné èiny nedovoleného podnikání pod è.j. ÈVS VV 172/848-72, protože v letech 1971-1972 na obdobných úøednì nepovolených akcích vyinkasoval èástku 12.000 Kès. Tehdy trestní stíhání bylo zastaveno jen proto, že vyšetøovatel dospìl k závìru, že k nelegálnímu vystupování tehdy již nedocházelo. Obvinìný Jirous si však z tohoto stíhání nevzal pouèení a naopak hledal další cesty, jak získávat finanèní prostøedky, využívaje hudebních skupin, které k vystupování nemìly oprávnìní. Sám shora popsaná výtržnictví vystoupení hudebních skupin "Plastic People" a "DG 307" organizoval, poøady uvádìl, ale sám také inkasoval peníze. Tak za akci v Ledèi nad Sázavou vyinkasoval 1.500 Kès, v Písku 2.000 Kès, ve Zruèi nad Sázavou 2.000 Kès, v Praze - závod ÈKD-Polovodièe 1.250 Kès, v Postupicích na vstupném od veøejnosti nejménì cca 4.000 Kès, v Kostelci u Køížku rovnìž 3.000 Kès, v Bojanovicích nejménì cca 8.000 Kès. Od kapelníka hudební skupiny I. Pešáka za úèast 600 Kès. Z finanèních prostøedkù takto získaných zèásti hradil režii tzv. hudebních skupin a zèásti si peníze ponechal pro sebe.
V roce 1962 byl obvinìný Jirous odveden k plnìní základní vojenské služby orgány vojenské správy. Nástup vojenské základní služby mu byl odložen do r. 1968, protože tehdy studoval na filozofické fakultì KU. V lednu 1968 aj únoru 1969 byl vojenskou správou pøedvolán k pøezkoušení zdravotního stavu, kam se však nedostavil. Dne 2. 2. 1970 byl doèasnì uznán vojenské služby neschopen a další pøezkoušení jeho zdravotního stavu bylo stanoveno na únor 1973. Dne 25. 10. 1973 byl obvinìný Jirous opìt povolán vojenskou správou k pøezkoušení zdravotního stavu. Povolávací rozkaz však nepøevzal a k pøezkoumání se nedostavil ani po opìtovné urgenci. Dne 19. 9. 1974 na povolávací rozkaz k pøezkoušení zdravotního stavu se opìt nedostavil a neuèinil tak ani dne 20. 10. 1975, i když tato povinnost mu byla ukládána zákonem. Z jeho poèínání je patrno, že se plnìní vojenské služby vyhýbal.
Mnozí obvinìní úèast - aktivní úèast - na nepovolených hudebních akcích doznávají. Obvinìní Zajíèek, Soukup a Karásek potom také, že vulgární texty k písním skládali a zpívali. Všichni obvinìní se hájí, že podle jejich názoru texty písní jsou nezávadné. Pokud byly použity "silnìjší výrazy" nebylo to nic neobvyklého, protože ve sdìlovacích hromadných prostøedcích, divadelních hrách a èasopisech se podobná slova používají. Tato obhajoba však neobstojí. Lze pøijmout názor, že se i v divadelních èi jiných pøedstaveních vyskytne slovo též na scénì nebo v spoleèenském vstupu, které se nepovažuje za slušné. V pøípadì obvinìných však právì tato slova se vyskytovala tak èasto, že vlastnì tvoøila jádro celého programu. Tato skuteènost vedla k tomu, že mezi posluchaèi došlo k rozhoøèení a v øadì pøípadù se úrovní vystoupení obvinìných musely zabývat i orgány lidosprávy a spoleèenských organizací.
Z písemných dokladù, smluv, dohod a ze svìdeckých výpovìdí je prokázáno, že obvinìný Jirous sám, pøípadnì prostøednictvím jiných osob na vystoupení hudebních skupin a zpìvákù pøijímal finanèní úhradu. Nevyviní jej obhajoba, že prostøedky, které pøijímal, že by staèily ke krytí režie. Z písemné informace orgánù vojenské správy je patrno, že obvinìný Jirous, aè byl øádnì vyzýván, nedostavil se k pøezkoušení zdravotního stavu a že se sám nepøihlásil, aè tato povinnost je uložena zákonem. Jeho obhajoba, že úøední výzvy nepøijal, se proto jeví pouze jako výmluva.
Jednání všech obvinìných naplòuje skutkovou podstatu trestného èinu výtržnictví podle õ 202/1 tr.z. ponìvadž obvinìní veøejnì a opìtovnì se dopouštìli hrubé neslušnosti uvádìním textù a písní, jejichž obsah je naprosto nesluèitelný s právními a se spoleèenskými zásadami obèanù. Pøitom je nerozhodné, že nìkteøí obvinìní závadná slova pronášeli a nìkteøí ve spolupráci se zpìváky zajišovali hudební doprovod. Subjektivnì si obvinìní byli závažnosti svého jednání vìdomi. Ponìvadž se jednalo o vystoupení pøipravovaná a plánovitì zajišovaná, je dána i kvalifikace ust. õ 202 odst. 2 tr. z.
Obvinìný Jirous se dále dopustil i tr. èinu nedovoleného podnikání podle õ 118/1 tr.z., ponìvadž bez úøedního povolení neoprávnìnì provádìl výdìleènì ve vìtším rozsahu èinnost, z níž mu plynul majetkový prospìch. Posléze ta skuteènost, že obvinìný Jirous se soustavnì úmyslnì nedostavoval k pøezkoumání zdravotního stavu k orgánùm vojenské správy ke zjištìní schopnosti k vojenské službì, toto jednání zakládá skutkovou podstatu trestného èinu podle õ 276/1 tr.z.
Nebezpeènost jednání obvinìných pro spoleènost je zvyšována nejen tím, že se jednalo o èinnost provádìnou soustavnì a bylo v ní pokraèováno po delší dobu ve velkém rozsahu, nýbrž i tím, že byla zamìøena v prvé øadì na mladé lidi, jejichž morální vývoj mohl být tímto zpùsobem nepøíznivì narušen.
Praha 9. èervence 1976
Okresní prokurátor
JUDr. Jan Kovaøík v.r.

Prohlášení
V nejbližší dobì má být v Èeskoslovensku zahájen proces s èleny nìkolika rockových skupin (The Plastic People, DG 307 a dalších), kteøí jsou od bøezna tohoto roku ve vyšetøovací vazbì. Tito mladí hudebníci budou souzeni za "výtržnost", které se údajnì dopustili tím, že hráli skladby, v nichž se vyskytují neslušná slova.
Nìkterá slova z jejich textù lze skuteènì za neslušná považovat. Tato slova však nejsou o nic neslušnìjší a ve svém kontextu o nic ménì oprávnìná, než ta, která se objevují v mnoha jiných moderních dílech, jejichž autory nejen nikoho nenapadne soudnì stíhat, ale která se navíc tìší všeobecné publicitì. Obžalovaní hudebníci pøitom své skladby nehráli veøejnì, ale jen na uzavøených koncertech pro svoje pøátele. Návštìvníci jejich koncertù jejich tvorbì rozumìli a nebyli jí proto pohoršeni, takže vystoupení obžalovaných se nevyznaèovalo ani tou základní vlastností, kterou se podle èeskoslovenských zákonù èin naplòující skutkovou podstatu výtržnictví.
Už tyto okolnosti dostateènì prozrazují, že vznesené kriminální obvinìní slouží v tomto pøípadì jen jako zástìrka. A tomu, kdo zná skladby postižených skupin, je jasné, co má tato zástìrka skrýt: soudní zákrok proti nekonformní umìlecké tvorbì.
Považujeme za svou umìleckou i obèanskou povinnost protestovat ve všech pøípadech, kdy se bezpeènost a justice pokoušejí stíhat a už pod jakoukoliv záminkou umìlce za to, že se vìnuje jiné tvorbì, než jaká je oficiálnì uznávána. Protestujeme také proti zpùsobu, jakým èeskoslovenské sdìlovací prostøedky o celé vìci informují veøejnost, když obžalované oznaèují za protispoleèenské živly vyhýbající se práci, za narkomany, alkoholiky, výtržníky a recidivisty. Všechna tato tvrzení mohou být vyslovena jen dík tomu, že se nikomu nedala možnost je veøejnì vyvrátit, pøièemž jejich prùhledným cílem je vyvolat proti obžalovaným odpor veøejnosti. Takovýmto "informováním" sdìlovací prostøedky nejen klamou veøejnost, ale navíc hrubì porušují princip presumpce neviny, urážejí èest obèanù a hrubì ovlivòují osud.
Historická skuteènost nás uèí, že èím snadnìji vzklíèí první semínko justièní zvùle, tím tíž se pozdìji vykoøeòuje zlo, které z nìho vzešlo. Platí to i v tomto pøípadì. Budou-li dnes bez povšimnutí odsouzeni mladí lidé s dlouhými vlasy za svou nekonvenèní hudbu jako kriminální delikventi, pak o to snadnìji mohou být zítra tím zpùsobem odsouzeni kteøíkoliv jiní umìlci za své romány, básnì, eseje a obrazy - a už k tomu nebude dokonce ani zapotøebí, aby mìli dlouhé vlasy jako fotogenické dekorum kriminálního obvinìní.
Na celkovém pozadí souèasné situace èeské kultury se nám zákrok jeví jako nový a obzvl᚝ alarmující zpùsob perzekuce nekonformní tvorby.
univ. prof. dr. Václav Èerný
literární historik a kritik
Václav Havel
spisovatel
Ivan Klíma
spisovatel
Pavel Kohout
spisovatel
Ludvík Vaculík
spisovatel
V Praze dne 12. 6. 1976
Milý Heinrichu Bölle,
30. srpna zaène v Praze kuriózní a v novodobých dìjinách naší zemì zcela ojedinìlý proces, ètrnáct mladých lidí stane pøed soudem nikoli za své politické názory, aktivity èi ambice, ale - možno-li to tak øíci - prostì za svùj vztah ke svìtu. Tito lidé, kteøí vytváøejí svou hudební a slovesnou tvorbou jakýsi zvláštní èeský typ undergroundové kultury, se dopustili totiž toho "zloèinu, že se pokoušeli svými skladbami vyzpívat svùj odpor k etablovaným hodnotám svìta, v nìmž žijí, k jeho pokrytecké morálce, k životní uniformitì, k byrokratické tuposti a ke konzumnímu zpùsobu života. Odmítli pøijmout rùzná lákadla, jimiž si je chtìl souèasný establishment koupit, a odvážili se ve svìtì všeobecného pøizpùsobování a pøetváøky být sami sebou a své životní pocity realizovat svou tvorbou. To všechno ovšem v žalobì není: v ní se mluví pouze o údajném "výtržnictví", které mìlo spoèívat v tom, že v nìkterých jejich textech se vyskytovala tak zvaná neslušná slova, což prý mìlo kohosi pohoršovat. Nesmyslnost tohoto formálního obvinìní dokládá mimo jiné fakt, že jde o hudební skupiny, které nevystupovaly veøejnì - ta možnost jim byla už dávno odepøena - ale jen na soukromých (a pøitom legálnì povolených!) oslavách, kam zvaly pouze své pøíznivce a pøátele. Za toto smìšné obvinìní jim ovšem hrozí vysoké tresty nepodmínìného vìzení. Tuto hrozbu ještì zesiluje okolnost, že nìkteøí z pøátel obžalovaných - tøi mladí dìlníci - byli nedávno v Plzni odsouzeni v první instanci k tvrdým nepodmínìným trestùm jen za to, že pomohli pražským obžalovaným jedno vystoupení uspoøádat. Varuje i sama forma a prùbìh plzeòského procesu, pøi nìmž byla napøíklad zcela bezdùvodnì vylouèena veøejnost.
Je paradoxní, že rok po helsinské konferenci a po nìkolika letech všestranného upevòování své moci cítí se být souèasný èeskoslovenský režim ohrožen lidmi, privátnì zpívajícími písnièky, kterým dokonce ani sám nepøisuzuje nepøátelský politický obsah. Co mùže následovat, projde-li tato vìc bez zájmu a bez pozornosti? Koho všeho a za co všechno bude možné potom stíhat?
Už mnohokrát jste projevil starost o osud èeskoslovenské kultury, už mnohokrát se Váš hlas pozvedl na obranu všech, kdož jsou v Èeskoslovensku perzekuováni za své názory, postoje a za svou tvorbu. Proto se obracíme i v této vìci právì na Vás a žádáme Vás se vší naléhavostí, abyste vìnoval svou pozornost i tomuto pøípadu, abyste využil váhy své umìlecké a lidské autority k apelu na èeskoslovenské úøady, aby odvolaly chystané soudní pøedstavení; a abyste eventuálnì podnítil i zájem dalších kulturních osobností, jimž není lhostejný osud svobody ducha na evropském kontinentu, o tento pøípad. Obracíme se na Vás ovšem také proto, že náš vlastní hlas zùstává bez odezvy: nikdo nereagoval ani na soukromé apely prezidentu republiky, ani na prohlášení, které jsme v této vìci my sami zaslali nejprve èeskoslovenským sdìlovacím prostøedkùm a posléze zveøejnili i v zahranièí.
Vy dobøe víte, že svoboda je nedìlitelná a a se kdekoli stane pøedmìtem stíhání, je tím ohrožena všude. Proto má hluboké oprávnìní i taková solidarita, která pøesahuje nejen hranice tvùrèích disciplin, ale i hranice státù a spoleèenských systémù.
Ivan Jirous, Svatopluk Karásek, Karel Soukup, Vratislav Brabenec a další mladí lidé, kteøí budou nyní v Praze souzeni, nejsou osobnostmi všeobecnì známými a daleko snadnìji mohou být proto pronásledováni. Tím dùležitìjší se nám zdá být, když se evropská kulturní veøejnost zastane právì jich. My sami to cítíme zvl᚝ intenzivnì, protože se nemùžeme zbavit pocitu, že tito mladí lidé jsou tak tvrdì pronásledováni vlastnì tak trochu za nás - totiž právì proto, že se mohou ménì než my opøít o solidaritu svých zahranièních kolegù. I když my sami pùsobíme v jiných oblastech kultury, odmítáme pøijmout statut jakýchsi prominentních "chránìných zvíøat" a smíøit se mlèky s tím, že jiní, ménì "chránìní" mohou být bez povšimnutí kulturního svìta souzeni jako kriminální zloèinci.
Prosíme Vás, abyste se zastal mladých lidí postavených pøed soud v podstatì za to, že se snažili dùslednì si uchovat svou osobní a tvùrèí integritu - a v tìchto mladých lidech vlastnì celé naší mladé generace, která má být chystaným procesem vystavena novému tlaku.
S pøátelským pozdravem
Jaroslav Seifert, básník, národní umìlec
Prof. Dr. Jan Patoèka DrSc., Dr.h.c., filosof
Prof. Dr. Václav Èerný, Dr.h.c., literární historik
Prof. Dr. Karel Kosík, DrSc, filosof
Pavel Kohout, spisovatel
Ivan Klíma, spisovatel
Václav Havel, spisovatel
V Praze 16. 8. 1976
(otištìno 28. 8. 1976 ve Frankfurter Allgemeine Ztg.)
Vážený Jaroslave Seiferte,
když mi oznámili Váš dopis, èetl jsem právì podruhé knihu Reinera Kunzeho "Die wunderbaren Jahre" a naskakovala mi pøi tom stále více husí kùže; a co od Vás a Vašich pøátel jsem se potom dozvìdìl, zdálo se mi být ilustrací ke Kunzeho knize, která pojednává o "divuplných letech dorùstajících a nikoli odrostlých". Váš dopis líèí beznadìjný stav, absurdnìjší, než by se dalo vymyslet, a pøece jsem z Vašeho dopisu vycioval nìco jako útìchu: není mi známo, že by se v nìjaké jiné socialistické zemi obrátila skupina básníkù, filosofù, profesorù na veøejnost mimo svoji zemi (když se nemùže obrátit na veøejnost v ní, nebo sdìlovací prostøedky nemá k dispozici) a to ve vìci neznámých mladistvých, jejichž tìžký pøeèin spoèívá ve zpìvu a provozování hudby.
Nejvìtší dojem na mne však dìlá fakt, že odmítáte to, co nazýváte chránìnou zvíøenou, onu svatozáø prominentnosti, které se používá všude ve svìtì k zamlžování problémù. Tato otázka je právì tak mezinárodní jako pokusy zastrašit, ohnout, výrazu zbavit mladé lidi, vynutit z nich úèast na (obvykle) reakèní pøedstavì o spoleènosti bez konfliktù s pøedepsanými myšlenkami, s pøedepsanou hudbou a èetbou a s pøedepsanými zpùsoby chování.
Nemohu posoudit, zda odložení procesu zpùsobil náhled, že "bychom se sotva mohli více zesmìšnit, než konáním takového procesu". Pro postižené to není nikterak smìšné, a i když k procesu nedojde, nebo ohrožení pøece zùstává.
Jestliže Vám a všem pøátelùm, kteøí dopis spolupodepsali, se zvláštní srdeèností dìkuji, pak proto, že kromì sdìlení o nadcházejícím procesu uvádí tato definice "chránìné zvíøeny", kterou Vy a Vaši pøátelé odmítáte být, na kulturní scénu zcela novou dimenzi. Že máme také zde všechny dùvody k tomu, rozebrat svoji ochrannou svatozáø a patøiènou nedùvìru, patøí do oborù samozøejmostí, stejnì jako výraz spoleèenství, který Vy tak srdeènì zdùrazòujete.
Dìkuji Vám za Váš dopis, který moji pøátelé zde pociují jako adresovaný rovnìž jim, a když Vás srdeènì zdravím a všem spolupodepsaným dìkuji, mám právo vyjádøit spolu s tím pozdravy èetných pøátel.
Velmi srdeènì s pozdravy též mladým hudebníkùm, Váš
Heinrich Böll
Otištìno ve Frankfurter Allgemeine Zeitung 6. 9. 1976
Paní pøedsedkynì senátu,
seznámili jsme se v hrubých rysech s obžalobou proti Ivanu Jirousovi, a èlenùm skupin Plastic People of Universe a DG 307 a dalším umìlcùm a s prùbìhem hlavního líèení proti Karlu Havelkovi, Miroslavu Skalickému a Františku Stárkovi, které probìhlo ve dnech 5. a 6. 7. 1976 u okresního soudu pro Plzeò - jih.
Z prùbìhu hlavního líèení v Plzni je zøejmé, že obžalovaní jsou sice formálnì odsouzeni za výtržnictví, ale pravá podstata jejich soudního postihu vyplývá z jejich umìlecké aktivity a spoleèenských postojù. Není podstatné, zda jejich názorové postoje sdílíme, ani jaké stanovisko k nim zaujímáme. Jsme však pøesvìdèeni, že tito obžalovaní, stejnì jako všichni ostatní obèané mají nezadatelné právo pokusit se vyjádøit své dojmy ze svìta, který je obklopuje, zpùsobem, který považují za výstižný.
Vulgární výrazy tvoøí dnes naprosto bìžnou souèást hovorové øeèi, a mladý èlovìk, který nikdy neslyšel slovo "hovno" nebo "prdel", a už na pracovišti, v restauraci, ve vlaku, v tramvaji èi na ulici, je ojedinìlou výjimkou. Pokoušejí-li se tedy tito mladí lidé vyjádøit své pocity, nemùžeme se pozastavovat nad tím, že k tomu používají jazyka, s nímž se bìžnì dennì setkávají. Z toho jasnì vyplývá, že pokud hrají a zpívají pøed svými vrstevníky, jsou vulgární výrazy považovány za souèást umìlecké formy. Nejde nám o posouzení umìlecké kvality tìchto skupin, ale o nìco, co považujeme za podstatnì dùležitìjší: totiž o to, že se tito mladí lidé pokoušejí spontánnì a bez snahy o oficiální ocenìní vyjádøit své dojmy, že se pokoušejí seberealizovat. V naší zemi, která je doslova zahlcena televizí, rozhlasem a banálními komerèními texty považujeme snahu o vlastní tvùrèí projev za vzácnou a hodnou ocenìní a jakékoli pronásledování za škodlivé.
Protestujeme proti tomu, aby byl kdokoli nucen k jedinému zpùsobu kulturního vyžití, protestujeme proti tomu, aby každý, kdo projevuje nìjakým zpùsobem tvùrèí originalitu, byl souzen a trestán odnìtím svobody.
Žádáme, aby všichni obžalovaní causy Jirous a spol. byli osvobozeni.
Žádáme, aby s textem našeho dopisu byli seznámeni pøísedící senátu, prokurátor, obhájci a všichni obžalovaní.
V Praze 26. srpna 1976
Zdena Brettschneiderová, Antonie Boová, Eugen Brikcius, Jan Dostál, Karel Freund, Jan Frolík, Jiøí Chmel, Vìra Jirousová, Ludvík Kavín, Zina Koèová, Vavøinec Korèiš, Karel Kubíèek, František Kukla, Jan Kugler, Jiøí Kugler, Jan Lopatka, Pavel Maòásek, Jaroslav Mezník, Jiøí Mrázek, Pavel Muraško, Jiøí Nìmec, Dana Nìmcová, Karel Oujezdský, Zdenìk Padìlek, Jan Patoèka ml., Karel Pecka, Jan Petránek, Jiøí Plaèek, Jan Princ, Jana Pøevratská, Jindøich Rácek, Aleš Richter, Zuzana Richterová, Andrej Stankoviè, Jaroslav Suk, Josef Svoboda, Jan Šabata, Anna Šabatová ml., Lenka Šabatová, Ivo Šerý, Pavel Šremer, Petruška Šustrová, Petr Taoun, Jiøí Tichý, Petr Uhl, Jan Vanèura, Zdenìk Vašíèek, Robert Wifman, Petr Zeman
V souèasné dobì se pøipravuje soudní proces proti beatrockovým skupinám Plastic People of Universe a DG 307 a proti zpìvákùm Svatopluku Karáskovi a Karlu Soukupovi. Spolu se ètrnácti obžalovanými má být pøed soud postavena celá nekonformní a neoficiální kultura. Proces, který zaène v Praze 30. srpna, je dalším stupnìm oklešování kultury a omezování svobodného projevu.
Proti chystanému soudnímu procesu a dalším represáliím energicky protestujeme.
Protestujeme i proti pronásledování celé nezávislé kultury.
Obáváme se, že tento proces mùže posílit úzkoprsé a prudérní m욝áctví a mùže umìle vyvolávat - za pomoci tendenèní propagandy - generaèní problémy, hranièící s pogromistickou vlnou proti stoupencùm nekonformního stylu života.
Prohlašujeme, že jsme s mluvèími, s hudebníky, zpìváky a textaøi pronásledovaného èeskoslovenského undergroundu solidární. Dnes mlèet nemùžeme a nesmíme.
Svobodu pro Ivana Jirouse a jeho kamarády!
Praha 26. srpna 1976
Vladislav Balabán, zámeèník, Karel Bartošek, historik a dìlník, Jaroslav Bašta, dìlník, Jitka Bidlasová, v domácnosti, Antonie Boová, technièka, Nika Brettschneiderová, hereèka, Eugen Brikcius, dìlník, Aleš Bøezina, sanitáø, Jano Carlan, Egon Èierny, laborant, Pavel Èihák, elektromechanik, Jan Dostál, èíšník, Drester, Ivan Duchoò, Jan Dvoøák, dìlník, PhDr Zbynìk Fišer CSc, Pavel Freml, instalatér, Karel Freund, zamìstnanec služeb, Hassler, Jiøí Chmel, dìlník, Miroslav Jirounek, dìlník, Vìra Jirousová, historièka dìjin umìní, Johanidesová, Josef Kádský, prom. fil., Ludvík Kavín, v dom., Zina Koèová, Otto Kliška, montér, Bohuslav Koláø, dìlník, Vavøinec Korèiš, dìlník, Jiøí Koøínek, ekonom, Jan Kozlík, technik, René Kraus, Karel Kubíèek, dìlník, Kuknìla, Jan Lopatka, prom. filolog, Milan Machovec, varhaník, Jaroslav Mezník, historik a dìlník, Jiøí Mrázek, dìlník, PhDr Pavel Muraško, dìlník, Dana Nìmcová, psycholožka, Jiøí Nìmec, psycholog, Karel Oujezdský, technik, Jan Patoèka ml., dìlník, Karel Pecka, spisovatel, Jan Petránek, novináø, Jiøí Plaèek, dìlník, Jan Plasák, Jan Pospíšil, dìlník, Jan Princ, odborný asistent, Jana Pøevratská, zdravotní sestra, Josef Rössler, dìlník, Jan Schneider, dìlník, Andrej Stankoviè, noèní hlídaè, Josef Stehlík, dìlník, Danuše Stehlíková, úøednice, Jaroslav Suk, dìlník, Dagmar Suková, v domácnosti, Josef Svoboda, dìlník, Jan Šabata, topiè, Václav Šabata, svobodný umìlec, Anna Šabatová ml., úøednice, Lenka Šabatová, laborantka, Jan Šafránek, výtvarník, Vlastislav Šnajdr, dìlník, Petruška Šustrová, úøednice, Petr Taoun, dìlník, Jiøí Tichý, typograf, Petr Uhl, technik, Karel Valenta, PhDr Zdenìk Vašíèek, dìlník, Vladimír Voják, Lubomír K. Weiss, dìlník, Robert Wittman, noèní hlídaè, Kvìtuše Záòová, Stanislav Žák, technik, Ota Žvádej, dìlník
Okresní prokuratura Praha - západ
Praha 1, Karmelitská 19
PV 227/76
V Praze 3. záøí 1976
Usnesení
Okresní prokurátor pro Prahu - západ rozhodl v trestní vìci proti Ivanu Jirousovi a spol. pro trestné èiny výtržnictví podle õ 9 odst. 2, õ 202 odst. 1,2 tr.z. a další takto:
Podle õ 23 odst. 1 tr.ø. se øízení proti obvinìným Milanu Hlavsovi, Karlu Soukupovi, Josefu Janíèkovi, Jiøímu Kabešovi, Jaroslavu Kukalovi, Pavlu Zemanovi, Jaroslavu Vožniakovi, Vladimíru Vyšínovi, Janu Kindlovi a Otakaru Michlovi pro trestný èin výtržnictví podle õ 9 odst. 2, õ 202 odst. 1,2 tr.zák. vyluèuje ze spoleèného øízení.
Odùvodnìní
Okresní prokurátor pro Prahu - západ podal v této trest. vìci dne 16. 7. 1976 obžalobu u okresního soudu pro Prahu - západ. Usnesením téhož soudu èj. T 302/76 ze dne 30. 8. 1976 byli obvinìní Milan Hlavsa, Karel Soukup a Josef Janíèek propuštìni z vazby. Dne 2. 9. 1976 vzal okresní prokurátor obžalobu zpìt za úèelem upøesnìní nìkterých skutkù, pro které jsou obvinìní stíháni a posouzení míry zavinìní jednotlivých obvinìných.
Vzhledem k vìtšímu poètu pachatelù a skutkù, které jsou pøedmìtem trestního stíhání, bylo možno dosud toto doplnìní provést pouze u obvinìných, kteøí byli ponecháni soudem ve vazbì. Pro urychlení øízení proti nim vedenému bylo proto øízení proti obvinìným, kteøí jsou stíháni na svobodì, ze spoleèného øízení vylouèeno.
Pouèení: Proti tomuto usnesení není stížnost pøípustná (õ 141 odst. 2 tr. ø.).
Za správnost vyhotovení
podpis neèitelný
Okresní prokurátor
JUDr. Jan Kovaøík, v.r.
kulaté razítko
Okresní prokuratury pro Prahu - západ
Otevøený dopis politickým èinitelùm odpovìdným za zákonnost v ÈSSR
Od jara letošního roku je v Èeskoslovensku vìznìna desítka mladých lidí, jejichž provinìním je, že skládali, zpívali a hráli hudbu a texty, které jsou proti gustu rùzných oficiálních orgánù a administrátorù v kultuøe a politice. Jde o Ivana Jirouse a jeho pøátele, pøedevším z hudebních skupin Plastic People of Universe a DG 307.
Jako kriminální živly mají být postiženi mladí lidé, hlásící se u nás k hudebnímu a ideovému proudu, zvanému "underground culture", který lze pozorovat v rùzných industriálnì vyspìlých zemích dnešního svìta. Jsem marxista a v idejích tohoto proudu nespatøuji spoleèenské východisko z krizových situací, do nichž staví èlovìka - a zejména mladého èlovìka - moderní industriální civilizace. Avšak i jako marxista i jako právník musím protestovat proti tomu, aby stát, který se nazývá socialistickým, reagoval na podobné hnutí mladých lidí tím, že zneužije trestní zákon a autory èi interprety nepohodlných textù a hudby zavøe do kriminálu jako zloèince.
Že jde o zneužití trestního zákona, to zcela jasnì ukázalo soudní líèení u okresního soudu pro Plzeò - jih dne 5. a 6. èervence letošního roku. Tento soud odsoudil k nepodmínìným trestùm odnìtí svobody v trvání od osmi mìsícù do dvou a pùl roku K. Havelku, M. Skalického, F. Stárka (všichni ve vìku 24-26 let, pracovali v dìlnických povoláních) za to, že se údajnì dopustili trestného èinu výtržnictví (õ 202 tr.z.) tím, že umožnili v klubu SSM v Pøešticích u Plznì veøejné vystoupení Ivana Jirouse a zpìvákù Karla Soukupa a Svatopluka Karáska, které obsahovalo "hrubì neslušné a vulgární výrazy". Tøi mladí lidé mají tedy být po mnoho mìsícù vìznìni jen za to, že pomáhali organizovat schùzku jiných mladých lidí, na níž mìly být pronášeny "vulgární výrazy"! A to všechno nikoli v povìstných Zvonokosech, nikoli v Kalvínovì Ženevì na konci støedovìku, nýbrž v Èeskoslovenské socialistické republice roku 1976.
Plzeòský soud vycházel z toho, že "trestný èin" výtržnictví je plnì prokázán tím, že v interpretovaných písòových textech bylo zjištìno nìkolik bìžných hovorových vulgárních slov, jako napø. hovno, prdel, vysrat se apod. Soudu pøitom muselo být zjevné, že nikdy nešlo o samoúèelné nadávky, nýbrž že tato slova byla souèástí textù, vyjadøujících urèitý životní pocit nebo názor. Tak napø. jeden svìdek vypovìdìl, že slyšel výrok "èlovìèe, èemu se podobáš ve své velikosti ... hovnu".
Pøedstavitelé moci obvykle nikdy a nikde nechtìjí pøipustit, že by se ve své velikosti podobali èemukoliv jinému, než vtìlení nejsvìtìjších ideálù lidstva. Avšak normální èlovìk nemá tak trvalé pocity sebeuspokojení, normální lidé propadají i pocitùm bezmoci a skepse. I bøitké sebeironizování šokujícími slovy je proto pro normální lidi lidské; za citovaným pøímìrem vyciují mnohem spíše biblické "Prach jsi a v prach se obrátíš, než úmysl páchat "trestný èin výtržnictví".
Ani vulgární, v lidové èeštinì však zcela bìžná slova, nejsou žádnou novinkou nebo zvláštností textù k "underground" hudbì. Jen nahlédnutím do akademického Slovníku spisovného jazyka èeského (Academia díl I.-IV. Praha 1960-71) lze bez obtíží zjistit, že "výtržnictví" v podobì publikace takových slov se dopouštìli mnozí èeští umìlci dávno pøed nyní vìznìnými autory a interprety: Díl III., str. 499: "já na zákon seru" (Karel Èapek). Tamtéž: "co s námi svedou? sraèku starou" (Pavel Bojar). Díl II., str. 879: "no, do prdele vám mluvit nebudu" (Ivan Olbracht). Tamtéž: "jdìte do prdele s vaší Amerikou" (E. F. Sedláèek). Díl IV., str. 344: "víš, že se ti na to stejnì vysereme" (Miroslav Hanuš) - a tak dále, a tak dále.
Podle mìøítek, uplatòovaných v trestním øízení proti pøátelùm I. Jirouse, by musela být trestnì stíhána i veøejná èetba èetných textù nejenom Jaroslava Haška, ale tøeba také Vítìzslava Nezvala a mnoha dalších našich literátù. Nic podobného jsme však zatím ještì ani v dnešním Èeskoslovensku nevidìli a pravdìpodobnì ani neuvidíme. Nebo trestní øízení proti Ivanu Jirousovi a jeho pøátelùm ve skuteènosti nebylo zahájeno kvùli "vulgárním výrazùm". Bylo zahájeno proto, aby postrašilo a umlèelo mladé lidi, kteøí odmítají podøídit se, oficiálním, státnì uznávaným kritériím, podle nichž má mladý èlovìk žít a bavit se, cítit a posuzovat hodnoty ve spoleènosti i ve svém životì. Jde o zastrašení a potlaèení tìch, kteøí se protiví - by i tak nevinným èinem, jako je zpívané slovo - uznat alespoò navenek, alespoò licomìrnì, že všechno oficiálnì vynucované je jedinì správné a dobré.
Stoupenci "underground" hudby nejsou trestáni za vulgární výrazy, to je jen záminkou pro zneužití trestního zákona. Mají být potrestáni za to, že odmítají podøídit se, že proti oficiálním zákazùm a pøíkazùm chtìjí po svém hrát, zpívat a žít. Nejde nyní o to, zda tento zpùsob jejich vzpoury je nebo není spoleèensky možným východiskem pro øešení krizových situací lidského života. Jde o to, zda mají nebo nemají mít právo, aby zkoušeli ve svém vlastním životì hledat takové východisko, které považují za pravé a hodnotné. Samozøejmì, že pro nì jako pro všechny ostatní obèany platí zákony a právní øád, avšak tyto zákony nelze z pohnutek politické libovùle proti nim zneužívat, tendenènì aplikovat.
Snaha utéci ze spoleènosti, vybudovat mimo oficiální spoleènost jiné vlastní spoleèenství, v nìmž by nebylo toho, co èlovìk pociuje jako faleš a lež oficiálních spoleèenských struktur - to je snaha mladých lidí v moderní industriální civilizaci èastá. Myslím, že marxisté musí hledat, jak obecné spoleèenské pøíèiny, které k tomu vedou v moderní civilizaci vùbec, tak také konkrétní historické pøíèiny, které k tomu vedou v rùzných zøízeních, zemích a státech. Chtìjí-li tedy napøíklad u nás dnes marxisté tyto snahy nìjak ovlivnit, chtìjí-li, aby co nejménì mladých lidí hledalo východisko v úniku ze spoleènosti do izolovaného svìta nìjaké vlastní sekty, musí se zamyslet nad pøíèinami, které dnes u nás pøedevším k takovým snahám vedou, musí se pokusit odstraòovat takové pøíèiny. Nemohou však doufat, že kriminálem a jinými formami násilí se pro mladé lidi stanou ménì pøitažlivé tendence, jež únik ze spoleènosti a vytváøení jiných, náhradních spoleèenství nabízejí jako východisko.
Myslím, že v naší zemi dnes pùsobí celá øada konkrétních faktorù, které zesilují pøitažlivost snah utéci ze spoleènosti pro každého, kdo se chce bránit proti falši a lži. Nehledì na opaèná slovní ujištìní, je ve skuteènosti faleš a lež uznávána v dnešním našem režimu za obèanskou ctnost. Falešná, nepravdivá interpretace našeho spoleèenského vývoje v roce 1968 je dokonce základem celé oficiálnì prosazované ideologie. Kdo pøijímá nepravdy alespoò navenek, kdo proti nim neprotestuje, je ponechán v klidu, nebo i preferován. Kdo však proti takovým nepravdám protestuje a vystupuje, je pronásledován a nièen. Kdo se pøetvaøuje a navenek hlásá to, èemu nevìøí, a co v soukromí popírá, je považován za spoøádaného obèana. Kdo otevøenì øíká svùj opravdový názor i tehdy, je-li v rozporu s vùlí moci, je pronásledován a šikanován. Víra a pøesvìdèení jsou v každodenním životì stále více smìšným anachronismem, cestu k oficiálnímu úspìchu otevírá naopak cynismus a schopnost popøít cokoli, co se nelíbí oficiální moci. Stále více se rozmáhá všeobecná korupce a koupit lze dnes už témìø všechno v této zemi. Oficiální propaganda sice obèas slovy proti tomu brojí, ale ve skuteènosti se režim nemùže proti korupci úèinnì postavit, nebo se o ni opírá. Jako ctnost se nepokrytì vychvaluje udavaèství, pokud slouží politickým zámìrùm režimu. Práce a kvalifikace velmi èasto nejsou kritériem pro spoleèenské uplatnìní, jež je podmiòováno pøedevším stupnìm servilnosti vùèi oficiální moci. Slepá, úplná poslušnost vùèi této moci je ve skuteènosti základní uznávanou ctností. Jakákoli neposlušnost, kritická neústupnost a vlastní hlava jsou naproti tomu obèanovi na závadu a mohou se v oèích moci lehko stát zloèinem.
Teprve režim, který lidem u nás dá možnost, aby proti všemu tomu bojovali, který jim dá svobodu projevu pro úèinnou kritiku naší souèasné nemocné spoleèenské reality, bude mít urèitou nadìji, že mladí lidé zaènou èastìji uvažovat o tom, jak hledat humánní východisko nikoli v úniku ze spoleènosti, nýbrž ve spoleèensky integrované aktivitì. Samozøejmì, že ani v jiném než dnešním režimu by nezmizely proudy, orientované podobnì jako "underground culture". Avšak mladí lidé by mìli svobodnou možnost ovìøit si volbu mezi hodnotami, jež lze svobodnì hledat a hájit v socialistické spoleènosti, zbavené maximální mìrou cynické licomìrnosti a kasárenské reglementace lidského života. Spoleènost by se nikterak nemusila bát extremismu "underground culture"; jakákoli i oficiální spoleèností pozdìji uznávaná avantgarda umìlecká vždy pùsobila v dobì svého zrodu šokujícím zpùsobem svými extremistickými prvky, avšak v demokratickém spoleèenství vždy byly nakonec skuteèné hodnoty, jež pøinášela, integrovány do národní kultury a extremistické rysy vždy spoleènost, pokud mìla skuteènou svobodu volby vlastních hodnotových orientací, prostì zamítla a pøekonala.
Dnes se u nás sice oficiálnì tvrdí, že mladí lidé ve své zdrcující vìtšinì podporují souèasný režim, že si ani nic jiného nepøejí, než dostat se po žebøíèku oficiálních struktur poslušnì k svému uplatnìní a plnit oficiálnì uznávané úkoly. Myslím však, že tìmto øeèem ani pøedstavitelé moci u nás ve skuteènosti nevìøí. Nebo jinak by nebylo tolik strachu pøed vlivem takových mladých lidí, jako jsou Ivan Jirous a jeho pøátelé. I oficiální místa asi naopak vìdí, jak silné je pùsobení nonkonformních postojù a proudù mezi naší mládeží. Vìdí, že i pod svìrací kazajkou oficiálnì uznávaných monopolních organizací žije mládež docela jinými problémy a hodnotami, než jaké jí pøedkládají úvodníky v novinách. A proto i ten konkrétní a neomalený pokus vyhlásit stoupence "underground" hudby za výtržníky, chuligány a kriminálníky, zavøít je za užívání "vulgárních slov".
Pokus vydávat politicky úèelovou trestní represi proti pøátelùm Ivana Jirouse za nepolitickou, kriminální záležitost, neobstál jak pøed veøejným mínìním v Èeskoslovensku, tak v zahranièí. Právì proto, že jde o politickou záležitost, staví se proti pokusùm o zneužití trestního zákona v tomto pøípadì i øada pokrokových, levicových sil v zahranièí. Vážím si toho, že mezi nimi jsou také italští komunisté a myslím, že hrubý útok "Rudého práva" (dne 2. záøí 1976) proti ústøednímu tiskovému orgánu IKS "Unita" jen pøispìl k tomu, aby si stanoviska italských komunistù vážilo co nejvíce našich obèanù. Bude-li "Rudé právo" i nadále zamlèovat, co se dìje v Plzni a v Praze, a bude pøitom napadat italské komunisty, že "berou pod ochranu protispoleèenské živly, chuligány, které vydávají za umìlce", pak tím jen podnítí živìjší zájem èeskoslovenských obèanù jak o tento konkrétní pøípad zneužití trestního práva, tak i o stanoviska italských komunistù k celé øadì problémù rozvoje politické demokracie a lidských práv za socialismu. A to je ovšem nutno jen a jen vítat.
Každý, kdo jen trochu zná mechanismus našeho politického systému, s jistotou ví, že takové akce, jako je uvìznìní desítky mladých lidí za èinnost, podobnou èinnosti pøátel Ivana Jirouse, nedìlá u nás samostatnì ani policie, ani prokuratura a soud. Takové akce se vždy "politicky projednávají" na rùzných pøíslušných úrovních v politických, stranických i státních orgánech. Jejich smìrnicemi se pak øídí bezpeènost i justièní orgány.
Obracím se proto tímto otevøeným dopisem pøedevším k tìmto politickým èinitelùm a orgánùm s výzvou:
1. Zastavte trestní stíhání za výtržnictví proti obvinìným èlenùm skupiny Plastic People of Universe a DG 307 i proti I. Jirousovi a zpìvákùm K. Soukupovi a S. Karáskovi. Pokud budou tito lidé souzeni, bude to stejnì jako soudní proces v Plzni jen dùkazem nezákonného, politicky úèelového zneužívání právního øádu. Zrušte v odvolacím øízení rozsudek okresního soudu pro Plzeò - jih, jímž byli odsouzeni K. Havelka, M. Skalický a F. Stárek. Propuste na svobodu všechny ještì nyní vìznìné mladé lidi, obvinìné v souvislosti s tímto pøípadem.
2. Zrušte administrativní opatøení, která nìkterým hudebníkùm èi jiným umìleckým skupinám oficiálnì nedovolují provozovat amatérskou umìleckou èinnost. Tato opatøení jsou projevem snahy pøedepisovat lidem - zejména mladým - jak se smìjí nebo nesmìjí bavit, jak smìjí nebo nesmìjí cítit a smýšlet ve svém osobním životì a volném èase. Jsou v rozporu jak s elementárními zásadami demokratického politického a právního øádu, tak i se skuteènými zájmy socialistické spoleènosti, kterou kasárenská reglementace každého kroku v životì lidí poškozuje, diskredituje a odsuzuje ke stagnaci a zaostávání.
V Praze 8. záøí 1976
Doc. JUDr. Zdenìk Mlynáø CSc.
Zasláno:
Pøedsednictvu Federálního shromáždìní ÈSSR
Pøedsednictvu vlády ÈSSR
Generálnímu prokurátorovi ÈSSR
Pøedsedovi Nejvyššího soudu ÈSSR
Ústøednímu výboru KSÈ
Tisku a sdìlovacím prostøedkùm
Dovìtek - poznámka vydavatele
IV. èást sborníku se týká èasovì krátkého období, od konce srpna do 23. záøí 1976, kdy byl vynesen okresním soudem pro Prahu - západ rozsudek.
Z dùvodù pøehlednosti nebyl v ní dokumentaènì zachycen výsledek odvolacího øízení plzeòského procesu (pøeštický pøípad), který èasovì spadá do téhož období (3. 9.), viz èást III. Naopak byla do této èásti zaøazena prohlášení pøedstavitelù èeské kultury z èervna a èervence 1976 (a odpovìï H. Bölla na èervencový dopis), nebo znaènì pøispìla k pozitivní atmosféøe, která se pro Plastiky koncem srpna vytvoøila a která vedla ke kompromisnímu øešení. Toto øešení je dobøe patrné srovnáním tzv. první obžaloby (z 9. 7.) s usnesením z 3. 9., kde se konstatuje, že tøi ze sedmi vìznìných (nepoèítáme Plzeò) byli propuštìni na svobodu, že prokurátor vzal obžalobu zpìt a že se deset obvinìných ze spoleèné vìci vyluèuje. Následoval dopis Zdeòka Mlynáøe z 8. 9. 1976 (ve výtahu také otištìný velkými západoevropskými novinami), který rovnìž pøispìl k pozitivnìjší atmosféøe následného procesu.
Pro úplnost budiž zaznamenáno, že první dopis na podporu zatèených poslali již 9. dubna 1976 prezidentu republiky Jan Patoèka, Jindøich Chalupecký, Josef Hiršal, Jiøí Koláø a Zdenìk Urbánek. Tento dopis však nebyl urèen k zveøejnìní.
Èeskému ètenáøi dlužíme vysvìtlení, kdo je Reiner Kunze o jehož knize Die wunderbaren Jahre se ve svém dopise Jaroslavu Seifertovi zmiòuje Heinrich Böll. Reiner Kunze je nìmecký spisovatel, který žije v NDR, ale publikuje nyní v Kolínì nad Rýnem. Rozešel se zprvu s SED, pozdìji s marxismem a zcela nedávno byl vylouèen ze svazu spisovatelù NDR. Jeho kniha Podivuhodná léta obsahuje reportáže a rozhovory autora s mládeží NDR. Obraz mladé východonìmecké generace, který je souèástí pohledu na život v NDR vùbec, je pøímo údìsný a to pøedevším kontrasty mezi potøebami mládeže a možnostmi a podmínkami, které jí jsou dávány a vnucovány. Proto ona Böllova paralela mezi Kunzeho knihou a pøípadem èeského undergroundu.
Ètenáø se v této èásti sborníku seznámil i s dvìma kolektivními prohlášeními, v nichž podepsaní vyjádøili svùj nesouhlas s postupem ès. úøadù. V 70. letech se v Èeskoslovensku dosud nikdy nepodaøilo shromáždit tolik podpisù pod protestní prohlášení.